Tržiště v přístavu

Počúval ju a len mlčky prikývol hlavou i tieto jej slová mu dokazovali silu jej viery. Keď sa začala prežehnávať a modliť sám sa prežehnal a pri slovách tichej modlitby. Len ponížene hľadel na ruky.Keď sa spýtala na to kde sa stretnú pred lovom len na ňu pozrel a ihneď ju i oboznámil s jeho plánmi stretnutia. "Dúfam že vám jazda na koni nebude prekážať. Každopádne. Pri východnej bráne mesta. Presne o deviatej." len sa jemne pousmeje a zrak mu padne pred seba na ich cestu, medzi úzkymi ulicami bola už väčšia tma, svetlo tam nebolo tak intenzívne. Pomaličky sa blížili na miesto. "Nebojte sa. I keď by sme sa mali dostaviť presne. Ak by sme o minútu dlhšie na vás čakali, nič a nestane." Pomaličky boli bližšie a bližšie keď pred nimi zastala žena, spoznával tú tvár. Matka Marie? Jemne sa uklonila k nemu a pozrela na Marie. Zdalo sa že má v tvári úsmev. No skôr ako vydala hlásku on sám sa uklonil v rozlúčke. "Ospravedlňte ma, no musím ísť. Očakávam vás utorok, kontesa. A príjemný zvyšok večera i vám." pričom sa na nohe šikovne otočil a zmizol. Nebolo čoho sa báť boli blízko kasární a gardy sa pomaličky púšťali do nočných ulíc.

Nad jeho stručnými instrukcemi jsem jen chápavě zakývala hlavou, přičemž jsem si to v mysli ještě párkrát zopakovala, abych si to případně co nejlépe zapamatovala a nezapomněla to, stejně tak jako s barvami látek, které matka chtěla. "Nemusíte se bát, Jasnosti. Budu tam včas, možná o minutu dřív" pověděla jsem pobaveným tónem hlasu, přece jen jsem pak nechtěla slýchat, že přijeli pozdě kvůli ženě!
Sotva jsem si vzpomenula na látky, už jsem v dálce zahlédla matku, ten její potutelný úsměv mi byl moc dobře známý. Je to tady.. pomyslela jsem si, ale ani jsem necekla, i když jsem tak moc chtěla Claudiovi říci, aby mé matce vysvětlil, že se známe ani ne pár hodin, a aby vlastně vůbec před ní neříkal, že v úterý spolu pojedeme na lov. Ale cosi mi zabránilo v tom ho tak zoufale požádat. Sám se nakonec vydal pryč a nechal mě tam s matkou, která si ode mě převzala všechny nakoupené věci, díky bohu jsem na nic nezapomněla a s výběrem barev pro látky byla nadmíru spokojená. Bohužel jsem celou cestu musela poslouchat její štěbetání a vyptávání o tom, co mám s de Malherbem, a slovo nic evidentně nebrala jako dostačující odpověď.