Zapíše si pomyslnou poznámku. Poznámku, co musí udělat, až tohle všechno vyřídí. Ta se mu vynoří v hlavě při pohledu na Neiru, na její chování, které je nezvyklé. Nepasuje do jejího běžného vzorce reakcí. "Copak bloncko, žárlíš?" uculí se na ni a opustí místnost.
V následujících chvílích se však zabývá právě onou poznámkou a svým zjištěním a přemáhá se, aby po ženě kousek od něj nevrhla zadumané pohledy, aby se choval jako obvykle. Asi i z toho důvodu ji nabídne možnost útěku, možnost si od následujících událostí očistit ruce. A jemu poskytnout dostatek prostoru k tomu, aby udělal co je nutné. Ona však neodejde. Naopak ho s těmi slovy políbí na tvář a on nad tím zavrtí hlavou. "Jak si přejete mylady." mrkne na ni a vydá se zpátky do domu, aby se o chvíli později vynořil s pytlovinou, kterou tělo zakryje. I když se to neobejde bez pár nechutných zvuků a křupnutí, když mrtvolu systematicky a s klidným výrazem upravuje natolik, aby nic nepřečuhovalo. "Vzhůru do víru velkoměsta," ušklíbne se a s kárkou a samozřejmě Neirou opustí pozemky Domu Poupat.
Jen proto, aby hned v následující ulici narazili na hlídku mušketýrů.
Příjem 
Přihlášení 