Lac de tous les saints (Léčivé jezero všech svatých)

Už ráno byla neskutečně nervní, protože výlet, který měl být pro dva, se mění výlet ve víc lidí a ona se tedy nebude moc koupat, tak jak původně chtěla. Proč musí někoho tahat sebou, když to měl být náš den, teď se budu muset chovat slušně před nějakou princezničkou. nespokojeně nad touto myšlenkou mlaskne. Ali v tomhle případně samozřejmě potáhne sebou, nevykroutí se z toho, jen jí připraví na to, jak se tam má chovat a když se jí o něco požádá, tak ať to udělá bez nějakého zaváhání, že to prostě jednou bude muset přežít, i když jí to třeba ani nebude moc vonět. Samozřejmě ona sama věděla, že tenhle den pro obě bude na nic a tak už ani nijak netěší na to, aby se s Loty vlastně sešla. Brala to jako menší zradu, kdyby chtěla, tak se z toho prostě vymluví a všichni by nakonec byli spokojení, ale ne. Prostě to tam přetrpím a hned jak to půjde, tak prostě zdrhnu domů a nebudu nic řešit. Rovnou tím zachráním i Ali, která nevypadala moc nadšeně z toho, že musí jít. spokojeně nad tím pokývla.
Annie nechala všechno nachystat před výjezdem, aby měla sebou všechno, co potřebovala a vlastně i chtěla. Vzala sebou hodně ovoce a hlavně meloun, který osvěží v tomto teplém období nejvíce. Samozřejmě vzala sebou i nějaké normální jídlo a také láhve s vodou, ve které byl zázvor a citrón, měla tohle pití ze všeho nejradši. Chtěla vyjet dříve, tak nechala pro sebe i Ali připravit koně, samozřejmě si vzala sebou i kord, který byl skrytý pod látkou tak, aby nebyl nijak vidět. Nakonec obě vyrazí k Lac de tous les saints, netrvá jim to moc dlouho, asi 30 minut než tam dorazí a tak mají ještě takových 15 minut k dobru. Annie sleze z koně a pomůže Ali dolů, aby nemusela sama. Nakonec dojde k přípravě deky a jídla, Annie se hned nabořila do jedné láhve s vodou, zázvorem a citrónem, Ali si měla brát samozřejmě taky. Tak, teď už jen čekat, než se doplazí ty dvě.

Nesmírně se jí ulevilo, když si jednou po večeři povídala s Loty a ta ji pozvala s sebou k jezeru. Už si totiž začínala myslet, že pro samotu začne bláznit. Od královnina "útěku" do Avrances byla nejčastěji sama. Tedy, sama... Měla své stráže, jistě, je přeci princezna. Ale to zrovna nepočítala. V Paříži měla svou oblíbenou dvorní dámu. Ale ta s ní do Avrances neodjela, musela se vrátit ke své rodině. Takže tu Rory zůstala sama. Už pomalu přemýšlela, že požádá královnu o novou, ale přišlo jí to trochu hloupé. Lotyino pozvání přišlo v ten pravý čas! Před odjezdem se s ní nenápadně domluvila na taktice, jak zmást její všudypřítomné stráže a ztratit se jim. Připravila je tedy na to, že si vyjedou do lesa, ne k jezeru. V utíkání strážím má už poměrně praxi, dělá to často, zvlášť, když si vyjíždí na koni. Ví, že je tím dohání k šílenství, ale nemůže si pomoc. A teď by to navíc bylo krajně nevhodné, chtějí se přeci koupat. Nemusí na ně u toho koukat dvojice mušketýrů, že ano!
Nakonec tedy dorazila s Loty k jezeru bez další společnosti. Doufala, že to vydrží co nejdéle, než je ti dva najdou. Věděla, že tam s nimi má být ještě jedna dívka a její služebná, takže ji přítomnost Annie s Ali nijak nepřekvapila. Věděla, že Annie je šlechtična, ale nevěděla, jak si jsou nebo nejsou s Loty blízké, proto se rozhodla zatím zachovat způsoby a nechat Loty, aby je vzájemně představila. Zatím se na dívku i její služebnou tedy jen mile usmála.

Pozvání k jezeru Loty vyslovila vlastně dříve, než se nad tím stihla pořádně zamyslet a rozhodně by nebylo úplně vhodné ho brát zpět. Navíc princezna Anna byla jedním z nejmilejších lidí, které na dvoře poznala a z celého srdce doufala, že ji tak uvidí i Annie. Sice nepočítala s útěkem před mušketýry, ale možná právě to bylo to, co potřebovala, aby alespoň částečně z hlavy vyhnala prapodivné chladné ráno. Takže k jezeru přijíždí ve společnosti drobné blondýnky, s rozpuštěnými vlasy rozevlátými větrem a se svým typicky zářivým úsměvem. ,,Dobrá ráno, Annie!" Okamžitě sesedá a koně nechá, vlastně poměrně nezodpovědně, zcela na volno. A postřehne při tom, že její drahá sestřička nevypadá zrovna šťastně, víceméně se ale, minimálně pro tuhle chvíli, rozhodne zrovna tenhle fakt ignorovat, když se jí vydá obejmout. Stejně jako na moment vypustí veškerou dvorskou etiku, vzhledem k tomu že tak udělá dříve, než přítomné seznámí.
Teprve po pokusu o objetí, ať už oplaceném nebo ne, znovu o krůček ustoupí a pořádně se rozhlédne kolem. ,,Má milovaná sestřenice Annie de Vivonne, princezna Anna Aurorie Leijonhufvud Vasa." Teprve pak se uchýlí ke stále jen částečně formálnímu představení, velmi ráda by pro dnešní den většinu dvorských zvyklostí vypustila a věří, že obě šlechtičny to snad cítí podobně. Nezapomene ani na tmavovlásku nedaleko Annie, na kterou se uměje. ,,A já jsem Lorette." Ve svém případě zcela klidně vynechává příjmení. Dá všem trochu prostoru a času k tomu, aby se seznámily, během čehož začne nejprve nenápadně, pak i docela se zaujetím, sledovat připravené pohoštění. A jak bývá jejím zvykem, příliš dlouho tiše nevydrží. ,,Kdybys mi pověděla, že si s tím dáš tolik práce, něco bych také přivezla! Rory, podívej! Je tady toho tolik, že by to vystačilo i pro ty nebohé mušketýry!" Nedokáže se ubránit troše zvonivého smíchu, se kterým postupně oslovuje dvě z přítomných žen. Nakonec nevynechá ani služebnou: ,,Přidáš se k nám, že? Byla by škoda odpoledne vozit vše zpět!"

I když jí Baronka předchozí den říkala, že má dnes schůzku se svou sestřenicí, tak se Aliénor před noc neumoudřela. Pořád se jí tam nechce. I tak však již od rána chystá podle pokynu Annie veškeré věci, které budou potřebovat. I když v polovině případů měla silné podezření, že jde spíše o barončim rozmar než nutnost. Celou náladu jenom zhoršovalo to, že mladá šlechtična nebyla zrovna v nejlepší náladě a tak byla ráda, když dala přichystat koně a utekly ze čtyř stěn jejích pokojů.
Po relativně krátké době dorazili k nádherném jezírku. Cesta yb mohla být i příjemná, pokud by uvyklá na jízdu na koni. Nakonec je tedy ráda, že jí Annie pomůže dolů a aby si ukrátila čekání, tak začne zesedlových brašen vytahovat deky, jídlo i nápoje a chystat pohoštění.
Zrovna, když dokončuje přípravy, tak zaslechne klapání kopyt. Narovná se, úpraví si šaty i vlasy, které má pouze na volno stáhnuté stuhou a mlčky vyčkává a sleduje přivítání.
"Princezno, Dame." ukloní se oběma dámám, když dojde na představování. "Mé jméno je Aliénor, pokud byste cokoliv potřebovaly, neváhejte se na mě obrátit." mírně se pousměje a stočí pohled k hromadě jídla. "Troufnu si tvrdit, že s vašimi útlými postavami je toto množství akorát." znovu se mírně ukloní a s tichým "omluvte mě" obejde všechny šlechtičny a ujme se odstrojování a vysoušení koní, než se jeden z nich někam zaběhne.

Annie odloží láhev s pitím, když uvidí že přijíždí a pomalu vstane, její výraz byl celou dobu celkem neutrální, ale když vidí Loty a jde k ní, jakoby se nic nedělo, tak z jejího výrazu jde vidět menší výraz znechucení a zrady, kterou Loty přivedla na tohle místo. Dobré ráno. odpoví a koukne na další příchozí, vlastně na osobu, která to zavinila. Annie dala levou ruku za záda a Loty objala jen napůl těla, pak se ovšem princezně pokloní. Ráda Vás poznávám princezno. řekne a upustí jejím směrem menší úsměv. Nakonec se otočí k Ali, která se zvládne představit sama a usměje se nad tím, co řekne. Skvěle, jako kdyby byla jedna z nás. pomyslí si a pak se otočí k jídlu. Samozřejmě, že je jídlo a pití pro všechny, Ali bude jíst a pít s námi, doufám že to nikomu nevadí. pronese trochu rázně, nechtěla aby Ali byla v téhle situaci odstrčená. Annie se pak vydá na kraj jezírka a pohlédne na vodní hladinu, obě ruce dá za záda, kde je překříží a dá hlavu trochu na stranu, k levému rameni. Tak dlouho jsem nikde nebyla, málem bych zapomněla, jak krásné to tu vlastně je..i když.. zamračí se trochu a zavře oči. K SAKRU! trhne sebou trochu a koukne za sebe na ty 3, její výraz byl v jednu chvíli až děsivý, ale nakonec se to promění v nevinný úsměv. Přežije tady pár hodin a pak prostě vypadne.

Zůstane ještě chvíli stranou a jen pozoruje, jak se Loty s Annie zdraví. Pak přijde k nim a s úsměvem Annie pokývne. "Prosím, jen Aurorie!" nabídne jí mile, nemusí jí přeci princeznovat a výsosťovat úplně všude, zvlášť ne tady, u jezera. Navíc jsou samy. Usměje se i na služebnou.
"Nepochybně by to stačilo i pro ně, ale to bychom pak my přišly o veškerou zábavu!" zabrouká a zavrtí hlavou. "A samozřejmě to nevadí!" pokývne Annie. Jen ať si ta dívka dá klidně s nimi. Opravdu tam toho přivezly hodně.
Pohledem pak sleduje Annie, která pomalu došla k jezírku. Ale následně zaskočeně zamrká, když uvidí její výraz poté, co se točí zpátky k nim. To byl opravdu... Zvláštní výraz. Annie z toho výletu zřejmě nebude tak nadšená jako ona sama. Napadne ji, jestli to nemůže být kvůli ní. Někteří lidé bývají nesví, když je nablízku, jednak proto, že je princezna, jednak proto, že je cizí. A nebo možná tohle je něco, co podnikají s Loty často a jsou na to zvyklé, a ona jim to teď narušuje. Možná se na to měla Loty zeptat, než bezhlavě její pozvání přijala. Ale byla v tu chvíli příliš nadšená. No... Musí jen doufat, že to bude v pořádku. Povzdychne si a ohlédne se po Tanečnici. Alespoň tu tam má. Jemně se usměje, když uvidí, že se o ni Ali stará.

Něco se jí nelíbí. Něco, něco... pohledem bloumá po všech přítomných a bezmyšlenkovitě si do úst strčí pár kuliček hroznu, které uloupila z pohoštění. Její první jídlo za jak dlouhou dobu? Musela by chvíli přemýšlet. Pak ale nad vším jen pokrčí rameny. Rozhodně tu není proto, aby se trápila! A je pevně rozhodnutá zařídit, že se mračit nebude ani nikdo další. ,,Aliénor... Ali, bude to tak stačit? Doufám, že tě Annie nenechala všechno chystat samotnou, kdysi bývala úplná polštářová princezna!" Tváří se jako hotový spiklenec, když to říká. Ostatně kuchyně je jedno z míst, kde si Annie skutečně moc představit nedokáže. ,,Chcete si poslechnout co Rory vymyslela za plán pro útěk strážím? Určitě vám to ráda poví, že ano?" Obrací se znovu nejprve k Aliénor a Annie, následně i k princezně. Jenže to už se Annie přesouvá k okraji jezírka. A nelibost, jakési narušení atmosféry vznášející se se vzduchu, se o Loty otře znovu. Shrábne ještě pár kuliček hroznu, než pomalu přijde k sestřičce, aniž by se nechala zastrašit tou náhlou, kratičkou změnou výrazu. Musí zjistit, co se děje. Musí! Přece ji nemůže nechat, aby ji jen tak opustila, bez vysvětlení přestala mít ráda, jako to udělal Dorian. Při té myšlence se maličko, vlastně docela nenápadně otřese. Ne, má ji rád. Určitě ji pořád má rád, jinak by s ní nelehal. Nesmí nad tím takhle přemýšlet.
,,Annie..?" jemné oslovení doprovodí tím, že k ní natáhne dlaň s ovocem. Nevyslovená otázka co se stalo se jí odráží v očích. ,,Platí pořád, že se půjdeme koupat, že ano? Rory je skvělá, uvidíš. Jinak bych ji sem přece nevzala. Věř mi to, prosím..." mluví tiše, ne hlasitěji než je třeba, ostatně slova jsou určena jen pro štíhlou, ne zrovna upřímně se usmívající, blondýnku před ní. Ať tak či tak... nezůstane ale v soukromém rozhovoru příliš dlouho. Nemůže, snad ani nechce, příliš ji tíží. Potřebuje se bavit, načerpat novou energii. ,,Ali, pověz nám, jsi vdaná? Tady pro její výsost by brzy měli vybírat ženicha a nechce mi věřit, že manželství není zase tak děsivé!" Znovu se pokusí o to, aby se společně mohli bavit všechny.

Bezmyšlenkovitě přikývne. "Samozřejmě, nebudete první, kdo mi tak říká." souhlasí se zrzavou šlechtičnou a následně se pustí obstarávání koní. Nechává rozhovor dívek netečně plynout kolem sebe, i když postřehne, že se v jednu chvíli baví o ní. Jí samotné bude vyhovovat, když bude mimo pozornost co nejdéle. Když si však všimne, že Baronka s Dame poodešly a nechaly princeznu osamotě, tak k ní poněkud nejistě přikročí. "Váš kůň je nádherný, princezno." osloví ji tiše. To už se k nim však obrátí Loty a když Aliénor zaslechne její otázku, tak se okamžitě zatváří zhrozeně. Výraz se však změní na omluvný, když si uvědomí, co řekla zrzka dalšího. "Ne, určitě nejsem. A ani to jen tak nehrozí. Nemá na takové věci čas, starám se o rodinu." pokrčí rameny a zadívá se zkoumavě na Annie, aby se ujistila, že je v pořádku.

Zaznamená poznámku, která přijde od princezny a opět jí věnuje menší úsměv. Dobře, tak tady jen Aurorie. poví k ní mile, přišla jí celkem zajímavá, ale to bude dělat ten její vzhled, přeci jen vlasy mají barvou podobné. Na poznámku Loty Annie nijak nereaguje, nebylo proč. Annie v tomhle Ali pomohla, přeci jen na výlet jí vytáhla přímo ona, i když viděla, že Ali se vůbec nechce a přesto to pro ní udělala. Nechtěla tu být sama, přeci jen jí Ali přesvědčila, že se o ní umí postarat i v hodně nepříjemné situaci, kterou umí vyvolat. Loty se k Annie nakonec přikrade a ta jen na ní mlčky pohlédne a poslouchá to, co má na srdci, trochu nepříjemně se zatváří. Loty snad nedošlo, že když vytáhla princeznu, tak nemá možnost se koupat. V téhle sestavě asi těžko.. odpoví jí nakonec tiše a koukne zpět na jezero od Loty. Fajn možná bude a je, ale strávím to tady, protože jsem slíbila že přijdu. Budu se na vás koukat ze břehu, Ali se bude koupat místo mě. ostatně na Ali pak pohlédne. Bavila se s princeznou a pak odpovídala na další nepříjemné téma. U kterého už Annie má co dělat, aby nevyletěla, ale nakonec se kousne do spodního rtu radši. Rozdýchá to a doufá, že se jí nikdo nezeptá na nic, na co by neuměla odpovědět. V tu chvíli Ali mohla vidět, že je něco hodně špatně ale pomalu se to uklidňuje, než se na ní Loty otočí, tak se tváří už zase nějak normálně, ale tohle je pro ní sakra špatný den a tak si jde sednou na deku a koukne na princeznu a Ali. Ali hlavně nezapomeň pít, když nás tady tak obskakuješ, nechci abys omdlela z horka. poví jí mile.

Nejistě pozoruje ty dvě u jezera. Přijde si pořád docela nesvá. Vnímá, že atmosféra je poměrně napjatá. Povzdychne si a nejistě přešlápne z nohy na nohu. Pak k ní ale přijde Ali. Podívá se na ni a usměje se. "Děkuji ti! Jmenuje se Tanečnice, byl to dárek na rozloučenou od bratra..." řekne jí. Ale pak uslyší Lotyinu otázku. Trhne sebou a otočí se. Zamračí se na Loty za to oslovení, ale jen na oko. Pak se na ni usměje, aby věděla, že ví, že si z ní tak jen utahuje. Ale přesto. Na tohle zrovna myslet nechtěla. Blíží se to rychleji než by ráda. Za normálních okolností by už byla pravděpodobně vdaná alespoň dva roky. Povzdychne si nad tou představou. Nápadníci začínají v dopisech obletovat jak jejího otce tak královnu. A něco jí říká, že před těmi neuteče tak snadno jako před svými strážci. Zavrtí hlavou, aby podobné myšlenky zahnala, a přisedne si na deku za Annie. Chvíli zápasí se šněrováním jezdeckých bot, ale nakonec se jich úspěšně zbaví. No co. Tady nemusí být za dámičku.

,,Právě v téhle sestavě..." Odsekne o něco hruběji, než měla v plánu. Annie potřebuje přátele. Blízké přátele. A ona potřebuje... možná nic. Možná je jen příliš náročná a měla by konečně vyrůst. Spokojit se s tím co má. Její úsměv maličko pohasne. Proč se proti ní věci pořád otáčí? Ty věci, které myslí dobře? Snaží se vybrat další téma, když se nedočkaly vyprávění o mušketýrech, ale ani to, zdá se, není nikomu přítomných po chuti. A tak zůstává stát na místě, u břehu, rozpolcená mezi tím jestli se dále pokoušet cokoli udělat. Připadá jí to zbytečné a mrzí ji to, kvůli Rory, Kvůli Annie, i kvůli té tiché dívce. Téměř se už rozhodne, že se posadí ke své sestřičce, která se jí v tenhle moment zdá tak zvláštně vzdálená, když Annie promluví k Ali. Zastaví ji to, kdo ví proč. Znovu se ozve ostrý kamínek na hrudi. A náhlá touha utéct.
Ticho jí nedělá dobře, hlavně když ví, že by ho dokázala přerušit. Když je tak upovídaná a když si zvykla na neustálé štěbetání u dvora, klidně i o ničem. Najednou má dojem, že to ona je tu navíc. Jen krátké pohození rezavých vlasů dává tušit, že si právě něco umanula. A jen malou chvilku trvá, než se ukáže co to je. Ostatně, kvůli tomu přijela, ne? Pár rychlých, prudkých pohybů zajistí, že šněrování na zádech šatů povolí, aby jí sjely ke kotníkům. Střevíčky se zavazováním na světle modrou saténovou stuhu i bílé bavlněné punčošky z ní mizí stejně rychle. Jen lehkou košilku sahající do půli stehen si nechává. Přece jen... nějak jí přešla radost z představy naprosté svobody. Pak už se vnoří do náruče vody chladné i vprostřed léta a udělá několik temp.

Už od začátku cítí jakési dusno, které se vznáší ve vzduchu mezi dámami. Bohužel ale vlastně nezná ani jednu z nich, tak jí chvíli trvá, než vypozoruje odkud vítr vane. Podle všeho se Baronce nelíbí, že Dame sebou vzala princeznu a ta zase cítí, že je to kvůli ní, soudě podle nejistého pohledu, kterým si měří dvě postavy u břehu jezera. Nepotřebuje být gramotná, aby si uvědomila, že se to nevyvíjí zrovna dobře. Jaká to prekérní situace. Přejde k princezně a pokusí se s ní zapříst rozhovor. A zatímco jí princezna odpovídá, tak sleduje výraz Annie. Může to nechat být. Není to její záležitost, je tu, aby šlechtičny obsloužila, ne se starala o dopad jejich dýchánku. Ale.. Jí samotné není takový vývoj příjemný a není nic horšího, než povinně trávit hodiny ve společnosti lidí, kteří udržují mezi sebou dusno.
O chvíli později dvě z dívek sedí na dece a třetí se překotně svléká a vchází do jezera. Ano, protože proč to ještě nezkomplikovat. Obrátí se na Annie, aby jí odpověděla. "Nemějte starost. Pokud nebudu pít, tak vás nebudu moct obskakovat. Myslím na to." pokusí se ji uklidnit a mírně se na ni pousměje. "Princezno, máte zajímavý přízvuk. Můžu se zeptat odkud jste přicestovala?" obrátí se hned na druhou sedící osobu a u toho vezme jezdecké boty, aby je odložila stranou a nepřekážely. "Jsem si jistá, že je to krásná země, že slečno Annie?" dodá ještě. Pro jistotu přidá přídavek slečno, protože si není jistá, jak ji v této situaci oslovit. Zadívá se oslovené u toho do očí. V těch jejích se skrývá umně zakrytá tvrdost, kterou může při pečlivém pohledu baronka odhalit. Snažte se. pobídne ji v duchu. Chápe, že zřejmě chtěla strávit čas pouze se svou sestřenicí, tudíž jí přítomnost princezny není po chuti a jejich setkání se neodvíjí, jak by chtěla, ale za celou dobu, co tu jsou, si Aliénor nevšimla z její strany jediného pokusu o nápravu a o navození příjemné atmosféry. Ať již z uraženosti či pocitu zrady. Tak či tak, v očích brunetky je to dětinské chování ze kterého ona sama vrostla již před lety a neschvaluje ho. Nic z toho však nahlas neřekne. Nemůže. Existují hranice, které ve svém postavení nemůže překročit a už teď je na její těsné hraně svým pohledem, který věnuje ženě, o kterou se má starat. A takto se dospělá žena nechová, u dvora si to asi ani nemůže dovolit.
Pohled i veškeré myšlenkové pochody se odehrají v rámci kratičké chvíle, takže by princezně nemělo přijít nic podezřelého. Sklopí pohled na znak pokory a vydá se ke koním, aby ze sedlové brašny vytáhla jeden z koupacích plášťů. Ano, nechá v tom Annie pro tuto chvíli samotnou. Jediné napomenutí, které jí mohla dát se již uskutečnilo a teď je to již její válka. S pláštěm přejde k břehu jezera a očima vyhledá ohnivé vlasy. "Mademoiselle Lorette, neměla byste plavat tak daleko sama." křikne na ni a ohlédne se krátce po dívkách. "Pojďte něco pojíst, jsem si jistá, že se k vám pak někdo připojí. Však času máme dostatek." dodá milým tónem a ujme se úkolu srovnat kupičku oblečení, aby se příliš nepomačkalo. Naštěstí roztáhla deky dostatečně blízko u břehu, takže i když dělá něco jiného, tak může slyšet jakýkoliv rozhovor, který by se mohl odehrávat na dece a zachytit tak princezninu odpověď. Zajímá ji to. Sice je dost pravděpodobné, že o té zemi neslyšela, ale nikdy se nedostala dál, jak na louky za Avranches a představa jakékoliv země za hranicemi rozlehlé Francie ji uvádí v úžas. Ani si neuvědomí, že si mezitím začala polohlasem prozpěvovat jednu z místních písních prostého lidu, což také není žádná novinka.

Annie na Loty už vůbec nijak nereagovala a chtěl jít vlastně hned pryč, protože tohle už bylo přes čáru i pro ní. Nějaké hranice jsou určené a jestli je Loty není schopná pochopit, tak se pak nemají už o čem v tuhle chvíli bavit, ať se jí to líbí nebo ne. V sedě na dece sledovala princeznu, jak si sundavá botky a trochu se pousměje, nakonec si všimne příchozí Ali, která má dost co říct jí celkem překvapí a nakonec je i ráda, že k ní takhle hezky promluví a tak Annie dostane zase svůj výraz, který je velice přátelský a otevřený jako vždy. Hlavně to s tím nepřeháněj, ten výlet je dělaný i pro tebe Ali. řekne jí velice mile a kouká na ní. Je dobře, že tenkrát neodešla, teď mě více méně vytahuje z mé nepříjemné situace a chce, abych se chovala tak jak mám, je opravdu poklad. pomyslí si a koukne na princeznu. To rozhodně ano, řekněte nám něco o vaší zemi Aurorie. pousměje se trochu a pak koukne na Ali, ten její výraz mluví za vše a Annie jen trochu pokývne na to, že chápe o co se vlastně děje. Děkuji. nevyzněl z ní ani hlásek, jen bylo vidět to slovo, které jí chce říct a že to myslí doopravdy vážně. Nakonec Ali vstane a odejde za Loty, která se teď koupala, ale Annie si toho začala všímat Rory, která teď sedí vedle ní. Co mi o sobě můžete říct? Jinak máte pěkné vlasy, skoro závidím tu čistou barvu, kterou máte. cuknou jí jemně koutky a pak se zamyslí, jen venku a když už to sebou tahala, tak proč vlastně ne. Natáhne se k taškám a vytáhne knihu, ve které jsou čisté papíry a tužku. Nebude vadit, když se vás pokusím namalovat? optá se jí Annie a začne pomalu načrtávat obrys, aby se měla od čeho odpíchnout. Mám to jako menší zálibu. šeptne a mile se na Rory pousměje.

Sundá si boty a pak se usměje na Ali. "Jsem ze severu, ze Švédska..." odpoví jí. Stáhne si nadkolenky a spokojeně zaboří prsty u nohou do chladivé trávy. Podívá se po Annie a usměje se. Vypadá to, že nejhorší období snad pominulo, už se tváří mnohem přívětivěji. "Je tam mnohem chladněji... Příroda je hodně divoká. Slunce vyjde a nezajde několik měsíců... A stejně tak dlouho zase nevyjde!" poví jí to nejzajímavější, co jí zrovna přišlo na mysl. Podívá se po Loty, která stále plave. Pousměje se. Voda vypadá lákavě. Pohledem se pak ale vrátí na Annie. "O sobě?" broukne, trochu překvapeně. Pokrčí rameny. "Moc toho není. Ale děkuji! I vy máte nádhernou barvu... A jsou mnohem delší!" usměje se na ni, "my si vlasy rádi splétáme... Ne celé, jen několik copánků a kovové ozdoby!" usměje se, "ale tady to nedělám!" pokývne. Sleduje pohledem, co dělá. Když vytáhne knihu a zeptá se, překvapeně na ni zamrká. Ale usměje se a pokývne. "Určitě, budu ráda!" broukne nadšeně.

Nechá všechny jejich věcem a jednoduše si sama pro sebe zabere jezírko. Ne, že by v tom měla nějakou konkurenci. Ani jí netrvá tak dlouho, aby se dostala téměř doprostřed přírodní tůně. Na moment ji dokonce napadne, že by mohla jednoduše přeplavat na druhou stranu a nechat všechny ty ženy, otrávené zjevně jen a kvůli ní, za sebou. Je si jistá, že s trochou štěstí by se zpět do zámečku dostala i umáčená a bosa. I když skandál, který by mohl následovat by za to nejspíš nestál. I tak jí ovšem tahle představa na chvilku na rtech vyvolá potutelný úsměv. Celý život se snaží dělat to, co se od ní čeká. Ale jednou... jednou, až bude ta správná chvíle se opravdu rozhodne jen a jen sama za sebe! Z úvah ji vyruší až starostlivý hlas Aliénor. Otočí se tedy ve vodě jejím směrem a krátce pohledem sklouzne i ke šlechtičnám na dece. Jíst rozhodně nechce, stále v ústech cítí chuť těch několika hroznů a to jí stačí. Na druhou stranu ale nejspíš skutečně není slušné, aby se cíleně stranila. ,,Však už se vracím, není třeba se strachovat!" Jistě, kdyby se něco dělo, nejspíš by ji zrovna z přítomných nikdo hrdinsky nezachraňoval, ale co by se mohlo přihodit?
Vyplní Aliino přání, doplave zpět ke břehu a nechá si přes ramena přehodit plášť ze silnější látky.,,Jen se také posaď, zvládnu to sama," pobídne tiše služebnou, není tak těžké přehlédnout, jak ji zajímá rozhovor odehrávající se mezi Annie a Rory. Snad k tomu dívku i povzbudí lehkým úsměvem, než se sama zabalí do pláště a vyždíme si vlasy. Nepochybuje o tom, že brzy samy od sebe uschnou a místo roztomilých loken z nich bude divoká džungle nezkrotných kudrn. S tím aby si přisedla i ona ale trochu otálí. Nechce znovu něco pokazit. I když vlastně stále neví, jak to udělala na prvním místě.

Téměř by se i pochvalně poplácala po rameni za to, jak se obě světlovlasé dívky daly díky ní do řeči. Ale to by tu nesměla být jedna poslední skutečnost. Vlastně osoba. Dívka s ohnivými vlasy, která osaměle plave uprostřed jezera. Jedním uchem poslouchá rozhovor za sebou. Větu mířenou přímo na ni, a to o tom, že výlet je i pro ni, záměrně ponechá bez odezvy. Čím dříve Baronka pochopí, že má své zásady a povinnost staví na první místo, a že zábava vlastně zaujímá až místo téměř poslední, tím dříve se jim usnadní vzájemná spolupráce.
Avšak když tak na půl ucha poslouchá konverzaci plynoucí na dece, tak nestačí vycházet z údivu. Pro mladičkou služebnou, která nikdy nepustila své rodné městečko, je něco takového nepředstavitelné. Trpělivě však vyčkává, až se třetí z dívek dostane na břeh a jakmile se vynoří z vody, tak jí přes ramena přehodí plášť. I když ji pošle víceméně okamžitě pryč, tak se však nevzdálí. Slečny opodál se zdají být v pořádku a moc se jí nezamlouvá, že by tuto dívku měla zanechat osamotě. Ukročí však stranou a tiše vyčkává, zatímco si zrzka ždímá vlasy. Po chvilce si všimne, otálení Loty a tichoučce si povzdechne. "Má malá sestřička by o vás řekla, že vypadáte jako víla,Mademoiselle." osloví jí po chvíli ticha a poskytne jí tak příležitost mít ke svému zdržení se důvod. Vždycky věřila, že empatie je jedna z jejich silných stránek, vedle velkého množství slabých. V její situaci to asi ani jinak nejde, pokud nechce dovolit, aby ji a její sourozence chudoba rozežrala a pokřivila jejich charakter. S tou myšlenkou, a vzpomínkou na matku, která v jejich očích byla to nejhodnejsi stvoření na světě, věnuje Loty ještě malý, povzbudivý úsměv.

Poslouchala každí slovo, které Rory vypustila a spokojeně se na ní usmívala, přeci jen si nakonec asi jen ten výlet užije, když dá všechny okolnosti stranou a prostě na ně zapomene, nebude se už chovat tak jako před tím, nehodilo se to a být naštvaná to není prostě její styl. Takže tam máte několik měsíců noc? To je hodně zajímavé! Mohla bych hodně dlouho spát. zasměje se tomu něžně a pak koukne na své vlasy. Jsou trochu delší, než ty vaše, ale ta barva! cuknou jí pobaveně koutky. Spletené? Hmm, takový účes bych asi mohla někdy vyzkoušet, když mi to ukážete. řekne mile a pak začne kreslit, její ruka jela hodně rychle a hlavně se nezasekávala, většinou koukala přímo jen na Rory a málokdy se podívala přímo na kresbu, jen aby se ujistila, že třeba nepohnula rukou špatně. Už během pár minut dělala detaily a vykreslovala Rory v přesné podobě, která jí byla navrhnuta i s pozadím. Použila vlastně veškeré pozadí, které měla před sebou, takže tam byla zakreslená i Loty a Ali. Tím že stojí opodál, tak jdou nakreslené menší, ale přesto detail není vynechán a zachytává jejich krásu i tak. Annie vypadala jako zaseknutá a měla v očích něco příjemného, něco co se dalo jen těžko popsat a jsou emoce, které prochází Annie hlavou. Všechno to bylo jak barevné a kresba vyzařovala spokojenost a štěstí, po několika minutách ale sebou cukne a její ruka se zastaví. Podívá se na kresbu a pak postupně na Rory, Loty a Ali, na tváři měla spokojený úsměv a trochu skleněné oči. Loty mohla už znát z dřívějška, že tohle se dělo opravdu jen tehdy, kdy se cítila opravdu dobře a trochu se i kvůli tomu rozklepe a radši se podívá zpět ke kresbě, aby nemusela ukazovat svůj obličej, vlasy jí přepadnou a tím zakryjí pohled na její tvář. Dodělá ještě pár detailů a pak otočí knihu na Rory, která byla jak vytištěná s okolní přírodou a dívkami opodál. Snažila jsem se.. šeptne tiše a nezvedá svůj pohled, protože teď prostě nemohla.

Tiše se zasměje a pokývne. "Ano, to byste rozhodně mohla! A za pár měsíců byste si zase mohla užít půlnoční slunce!" usměje se na ni, "vůbec nevím, jak si na to zase zvyknu, jestli se tam někdy vrátím. No... Jestli!" nakrčí lehce obočí. To byla další věc, která ji trochu trápila. Pořád nevěděla za koho se ji otec rozhodne nakonec provdat, ale nepochybovala o tom, že Švéd to nebude. Zavrtěla hlavou, aby nevítané myšlenky zaplašila. Místo toho se dál věnovala Annie. "To není problém, když budete chtít, můžu vám je někdy zaplést! Mám s sebou spoustu ozdob od nás!" pokývne souhlasně hlavou. Bylo by to fajn, zase je použít. Alespoň na jeden den. Tady je nevytahovala skoro nikdy, bylo jí jasné, že by pak působila ještě víc cize než obvykle. A proč si přidělávat zbytečné problémy.
Všimne si, že Loty už vylezla z jezera. Právě se balila do pláště, který jí podala Ali. Jemně se na ni usměje a kývne jí. Ale to už Annie začne kreslit.
Obejme si kolena a jen se zaposlouchá do zvuku, který vydává tužka o papír. Nakonec skončí pohledem na Anniině tváři. Přejíždí očima po jejích rysech, po jejím soustředěném výrazu. Vidí, jak se u toho postupně uvolňuje. Doopravdy uvolňuje. Bez předstírání. Ví, že se dívá na ni, když ji kreslí. Přemýšlí, co asi Annie vidí. V ní. Nebo jak ji vidí. A nakonec se i dočká, protože dívka sklopí hlavu a otočí svou knihu, aby se mohla podívat.
A ona se podívá. A zalape po dechu, tohle je mnohem mnohem víc než by čekala. Posune se blíž a pořádně si to prohlédne. "No páni..." vydechne okouzleně, "tohle je nádhera! Annie, to je..." zašeptá a jen se moc krásně usměje. Vidí všechny ty přesné dokonalé detaily. Ani se jí pořádně nedostává slov. "Máte neskutečný talent..." zašeptá obdivně.

Stále poměrně mokré vlasy si přehodí na záda, když k ní Ali pronese poznámku o víle. Ta ji donutí k širokému, upřímnému úsměvu. ,,Ještě že ne jako čarodějnice." Pobaveně vrtí hlavou a vlastně se jí na chvilku podaří vypustit všechno to trápení. Má ráda povídání. Hlavně povídání o věcech, které nenesou velkou váhu. Z těch ji často bolí hlava a bývá jí smutno. ,,Když jsem byla malá nechávala jsem jednoho člověka aby mi spojoval pihy jako souhvězdí. Vypadala jsem pak vždycky jako kdybych spadla do kádě s barvou." Hlas jí protkne záchvěv smíchu při té vzpomínce. Tenkrát byla skutečně dítě, snad tou dobou ještě ani neběhala kolem divadla.
Nakonec se skutečně vrátí k dece, snad i společně s Aliénor a posadí se kousek od světlovlasých šlechtičen. Nechce je rušit, ne zrovna teď. Annie konečně vypadá spokojeně, kouzelně ponořená do svého neobyčejného světa a Rory na ukázku kresby reaguje přesně tak, jak se dalo čekat. Všichni milují její práci, nosí lidem radost a štěstí. ,,Ali? Kdybys chtěla, někdy mohu za tvou sestřičkou dojít. Třeba bys jí mohla povědět, že jí víla přinese pár dárečků! Jak je vlastně stará?" Okamžitě sama sebe nadchne tím nápadem a už skoro otevírá ústa k tomu, aby do něj zamotala i další dvě dámy. Tři kouzelné víly, tři sudičky co by udělaly radost nějaké holčičce. Jako z pohádky! Rozmyslí si to ale... přece jen, pořád má obavy, že jen co na jednu z nich promluví, zase se začnou mračit.

Úsměv slečny Loty ji potěší. Vypadala tak přepadne po nevydařeném přivítání a to její jemné tváří nesluší. Též se usměje a zavrtí hlavou. "Čarodějnice ani náhodou, na tu jste moc krásná." složí jí menší kompliment, který je však v jejích očích konstatováním faktu. Se svými vlasy a pihami je tak krásně nezvyklá.. Znovu mírně zavrtí s úsměvem hlavou. Rozhodně víla v očích malé Iris. Promočená šlechtična znovu promluví a Aliénor se musí též zasmát, když si ji pozorně prohlédne. Nedá jí moc práci věřit té představě. Pih má vskutku požehnaně.
Stále s úsměvem na tváři následuje Loty v těsném závěsu a s náručí plnou jejího oblečení, které si předtím svlékla, které položí na další deku, aby snad neprovlhlo. Až poté se, lehce váhavě, posadí k šlechtičnám. Zvědavě se krátce podívá na dílo Annie, na kterým se posuměje. Již předchozí den i dnes než vyjely, měla možnost si její práce prohlédnout a proto ji už ani tolik nepřekvapí, jak nádherné je toto. Tázavě se natočí k dívce, která k ní promluví. A následně ztratí veškerá slova. "Ale-ale obávám se, že to.." zakoktá se a na chvíli se odmlčí. "Jste opravdu laskavá, ale obávám se, že žiji v prostředí, které byste asi neměla navštěvovat samotná." Nebo tam vůbec jít, dodá v duchu a nesměle se pousměje. "Je jí pět a má světloučké vlásky jako slečna Annie." její výraz získá na něžnosti, když mluví o své mladší sestře. "Ale alespoň by jeden den nestrávila s chůvou." zamumlá váhavě. Ano, s chůvou, ne matkou. Přemýšlí nad tím. I když ví moc dobře, že by neměla. Stejně jako v případě Jeana. Ale ta možnost rozptýlit její sourozence a udělat jim radost je až příliš lákavé. "Legrační, že to říkáte. Před pár dny mi něco velmi podobného nabídl jeden mušketýr, akorát pro mladšího bratra." zavrtí s úsměvem hlavou a sklopí oči k rukám, které má složené v klíně.

Nějak zapomněla na všechno co cítila na začátku už úplně a držela si i celkem dobrou náladu, bylo to dost na místě pro všechny tady, co tu s ní jsou. Nikdo už nebude muset pozorovat její kyselost a a agresivní výraz. Jo, jednou bych prostě zůstala v posteli, protože proč ne, jen spát. hlesne trochu zasněně. Byla přesvědčená o tom, že spánek si může dovolit, až něco ona sama dokáže se svou situací a postaráním se o své okolí. Tak můžete si přát že se jednou vrátíte a třeba se to jednou vyplní. řekne mile k Rory a pak koukne na příchozí, na které se trochu pousměje, ale pak se vrátí pohledem na Rory. "Opravdu? To by bylo skvělé, určitě bych někdy chtěla, aspoň by to bylo něco nového pro mé vlasy. pokývne spokojeně. Nakonec se dostala k tomu, že to všem odhalí a reakce na to je příjemná, zvedne na ostatní pohled a prsty si projede vlasy, aby si je urovnala. Hladilo to neskutečně její ego, když chválil někdo přímo její práci, kterou vidí že vytvořila přímo ona a ne jen de Badeaux. Děkuji Aurorie, jen to ale nepřehánějte. cuknou jí koutky a pak zaslechne to, co říká Loty k Ali. Ali by jí spíše mohla vzít do sídla, může tam strávit nějaký čas. Zařídím klidně volný den jen pro zábavu a můžeme se o zábavu pro malou sestřičku podělit. řekne velice mile k Ali a Loty, proč by to neudělala, měla dobré srdce a Ali to za dnešek stejně dluží. Takže rovnou další sraz v téhle sestavě, proč ne. pokývne a koukne na Aurorii, nechápala ani moc sama, proč to z ní takhle vlastně vypadlo, ale bylo jí to tady příjemné, tak proč si to vlastně nezopakovat. A tentokrát by to šlo i bez útěku, kdyby to bylo ke mě domů. cuknou jí pobaveně koutky a knihu nakonec zavře a položí se na záda. Mlčky pak nějakou chvíli pozoruje oblohu, přemýšlela nad tím, co vlastně bude dál a jak by se měla dál o něčem zajímavém bavit. Mám radši malování štětci, než kreslení tužkou. Jsou tam barvy a dá se na tom více vyhrát, člověk pak z toho dokonce dokáže cítit i emoce. koukne směrem na ty tři a věnuje jim něžný úsměv.

Stále si zaujatě prohlíží Anniin obrázek, když si k nim konečně přisedne i Loty s Ali. Poslouchá pak jejich plánování zábavného dne pro Aliinu malou sestřičku. Překvapeně pak vzhlédne a zadívá se na Annie. Vážně právě navrhla, aby se sešly zase všechny čtyři? Snažila se netvářit až příliš nadšeně, nemusí zase hned působit úplně zoufale, že ano! Ale usměje se na ni i na ostatní. "To je skvělý nápad! Mohla bych zaplést vlasy i jí, mohla by být na chvilku vikinská princezna!" uculí se, "mám vážně hodně ozdob, mohla bych jí nějaké nechat!" navrhne čím by mohla do té zábavy přispět ona. Avrances začalo na chvíli zase vypadat mnohem lépe.
Zadívá se pak na Annie, která si lehla. Vypadala opravdu tak zasněně. Byla by to taky moc krásná kresba, kdyby ji teď někdo nakreslil, o tom nepochybovala. Ale kreslení rozhodně není Roryina silná stránka. Poslouchá, co říká o malování. S úsměvem zavrtí hlavou. "Soudě podle vašeho talentu určitě malujete nádherně... Doufám, že něco uvidím!" broukne směrem k ní upřímně. Kreslit sice neumí, to ale neznamená, že nedokáže umění ocenit. Přesune svoji pozornost na Loty zabalenou v plášti. "Není ti zima? A jaká je voda?" zeptá se zvědavě. Rozhodně se musí taky namočit než odsud odjedou. Doma plavala skoro denně, chybí jí to, pořádně.

Ani v nejmenším nečekala, že by se Annie jejího nápadu chytila. Rory možná, ta je chvílemi stejně bláznivá jako sama Loty, ale zrovna Annie? Na pár chvil svou sestřenici sleduje zkoumavým pohledem. Musí mít Aliénor velmi ráda. Z nějakého důvodu je pro ni tenhle poznatek podivně překvapující. ,,Jen aby jsme ji zase nevyplašily, dámy. Možná by měla rozhodnout Ali, co by se její sestřičce nejvíce líbilo." Nezná to dítě, ale když ona byla malá byla pro ni návštěva výše postavených rodin vždycky docela stresující. A teď by chtěli brát nějakou holčičku z ulice rovnou do sídla. Ale kdo ví, třeba je mnohem odvážnější, než kdy Loty byla. A protože dvě blondýnky se poměrně rychle začnou znovu bavit o umění, nechá si ještě na moment 'pro sebe' Aliénor. Protože ta právě řekla něco, co Lorette moc, moc zaujalo. ,,Mušketýr? A byl hezký? Spousta z nich se většinu času tváří jako kdyby měli v botě ježka. Třeba ho znám, povídej!" Nadšení nad tím co by mohla zjistit, co by si sama domyslela a z čeho by nejspíš v jedné ze svých divadelních her dokázala udělat prototyp zakázané romance je na ní zcela jasně vidět. Dokonce si i poposedne a úplně ignoruje fakt, že jí při tom plášť klouže z ramen. Vždyť je tu přece mezi svými!
Nejspíš se toho ale příliš nedozví, protože ji brzy osloví Rory. ,,Kdepak, je to skvělé. Tedy, ona je tam voda studená vždycky, ale prý má mít nějaké kouzelné síly." Prohlásí a pokouší se při tom o poněkud záhadný, tajemný tón hlasu. Kdo ví, co je na tom pravdy. Kdyby víc než pouhopouhé zrno, nejspíš by už kolem jezírka neustále pochodovala inkviziční stráž, která by lapala podobné důvěřivé blázínky jako je ona. ,,Nevíš jak dlouho se to povídá, Annie? Mám dojem, že jsme to slýchaly už jako malé..." nakloní se nad svou sestřičku, která si lehla, a mimoděk ji tak zkropí několika kapkami ze svých vlasů.

Z nevinné nabídky od slečny Loty se stalo plánování velké akce a Aliénor přijde, že pořádně ani nedostala prostor se k tomu vyjádřit. Samozřejmě, v přítomnosti šlechtičen by ji to nemělo překvapovat a především by něco takového ani neměla požadovat, ale tady jde o ni a její malou sestřičku. Když sleduje, jak se pro to postupně nadchnou i zbylé dvě dívky, tak si vzpomene na setkání s Rowenem. Už tehdy byla malá ze začátku dost vystrašená a to se nacházela v prostředí, ve které vyrůstala. Brát ji kamsi do přepychového sídla? Nemluvně o tom, že i ji nabídka slečny Annie opravdu překvapí.
Jako v odpověď na její myšlenky promluví Loty, které věnuje vděčný pohled. "Jste všechny opravdu laskavé a moc si vaší nabídky vážím. Jen si nejsem jistá, jestli by si to Iris v takovém rozsahu užila. Je to prostá dívka uvyklá na určité.. prostředí." promluví nejistě a donutí se mírně usmát. "Ale nechám si to projít hlavou a dám vám vědět." přislíbí.
Naštěstí se téměř okamžitě změní téma a Ali úlevně vydechne. Změní polohu, aby seděla k dívce, která ji opět osloví, čelem. V následující chvíli jí však zahoří tváře. Odkašle si. "Byl," přizná tiše a nejistě se usměje. "A zdálo se mi, že ježka v botě neměl. Byl moc příjemný a milý." zastane se ho a nevědomky si sáhne do vlasů ve kterých je zapletená stuha od něj, kterou si stáhla vlasy. "Nejsem si jistá, jestli ho budete, ale dobře." pokrčí lehce rameny. "Jmenuje se -" je však přerušena princeznou. A jeho jméno zůstane tajemství do konce věků.
Tiše poslouchá rozhovor o jezírku. Je si jistá, že jí o něm, ve velice útlém věku, vyprávěla ještě babička, než zesnula. Nechá si to však pro sebe.