de Vivonne - sídlo

Annie se probouzí ve své posteli brzy ráno, kolem 5 hodiny, ostatně jako vždy a pomalu otevře svá očka. Spokojeně se protáhne a zívne si nahlas, jako kdyby neměl být nikdo kolem, pomalu se na posteli posadí a koukne na služebnou, která již čekala na to, až Annie konečně vstane. Dobré ráno, dnes budu chtít své klasické pracovní oblečení, děkuji. Annie poví spokojeně a dá nohy na stranu postele. Služebná jen přikývne a jde nachystat všechno jako vždy. Annie se pak po pár minutách konečně rozhoupe a postaví se na nohy, ještě jednou se protáhne a trošku to v ní zapraská. Není nad raní zakřupání páteře. tiše se tomu zasměje a pak ze sebe sundá noční košilku a nahá dojde do své osobní koupelny, kde již čeká služba s připraveným oblečením a napuštěnou vanou. Veškeré přípravky, které Annie používá měla služebná hned po ruce, vždy jí pomáhala s veškerým koupáním. Annie si chtěla být jistá, že veškerý kout jejího těla bude čistý a neodešla by z koupelny, kdyby tomu tak nebylo. Přejde pomalu k služebné, které se podívá do očí a spokojeně mrouskne. Co bych si bez tebe počala, jsi moje záchrana při každém ránu. Annie pronese radostně a pak pomalu vleze do horké vany. Nic se nevyrovná pocitu horké vody po ránu, pomalu se do vany posadí a prsty si přejede po hrudníku. Služebná opětovala Annie úsměv, byla si vědoma toho, co je Annie vlastně zač a také věděla, že nikde nesmí nic říct, jinak zmizí jako poslední služebná, která se o Annie starala. Začala bych dneska vlasy, pokud to nevadí. Annie se opět trochu pousměje a pak se ponoří na chvíli celá do vody. Z pod vodní hladiny sleduje strop koupelny a přemýšlí, jak dlouho by vlastně vydržela pod vodou a jestli je vůbec pro ní zdravé v horké vodě ponořená zůstávat. Nakonec se po pár vteřinách vynoří a koukne po služebné, která k ní hned přispěchá a hřebenem jí zčeše vlasy dozadu, když je tato část hotová, tak Annie vlasy namydlí a nechá jí to působit. Nakonec přejde i ke zbytku celého těla. Služebná umývala vlastně celé tělo Annie, kromě intimních partií, které si myje vždy sama a nikdy by nikomu nedovolali, aby se jí tam dotkl. Příjemné, moc příjemné, měla bych to možná provozovat častěji. pomyslí si a zatváří ze jako spokojené dítko, které má radost i z takovýchto maličkostí. Když mýdlo působí dost dlouho, tak se Annie nechá spláchnout a ještě chvíli sedí ve vaně. Osuším a obléknu se již sama, ať mi zatím kuchařky připraví snídani prosím. Dala bych si vejce, sýr chléb a kousek nějakého ovoce, děkuji. služebná na Annie pokývne a odejde z koupelny za kuchařkou a řekne jim, co si Annie přeje k snídani. Snad nejsem moc náročná, ale kdybych byla, tak mi to nejspíše řeknou. zamyslí se nad tím na chvíli a pak si povzdychne a vyleze pomalu z vany, kterou nechá vypustit a začne se sušit před zrcadlem. Ráda se na sebe koukala, ani sama nevěděla proč. Když se Annie osuší, tak se postará i o své vlasy a oblékne se do pracovního oblečení, které bylo ze sametu a pomalu sejde do jídelny, kde se jí akorát jídlo a pití servírovalo na stůl, bylo kolem 5:30, takže jí bylo jasné, že bude opět jíst sama. Nikdo jiný v tuto dobu nevstával, jen ona. Posadí se na své místo u stole a rozhlédne se kolem, trochu trpce se pousměje. Až při obědě Annie, až při obědě si budeš mít s kým povídat. projde její hlavičkou a koukne na připravené jídlo, do kterého se s chutí pustí.

Je brzy. Odporně, příšerně a téměř nekřesťansky brzy! Jenže co na plat, cesta z Paříže zabrala mimo předchozího dne i celou noc a Lorette se teď probouzí v kočáru celá polámaná, s rudými vlasy napůl vypadanými z dříve komplikovaného účesu. Bylo by mnohem pohodlnější, kdyby na noc někde zastavili, ale královna se rozhodla neriskovat. Takže si večer jen všichni dopřáli krátký odpočinek, jídlo a koupel na jednom ze spřátelených panství, než pokračovali v cestě. A proti vůli královny... krátce zívne, protáhne se a roztáhne zelenou záclonku vozu. Pohled na známou krajinu jí pihovatou tvář okamžitě rozjasní úsměvem a s veselým "dobré ráno!" mávne na nešťastný vojenský doprovod karavany, který nejspíše strávil celou noc v sedle. Následně zapluje zpět do vozu a znovu zatáhne závěs. Byla by ho nechala roztažený, ale všichni nemusí vidět všechno, že... lehkým zatřesením vzbudí služebnou která cestuje s ní a ještě než se nebohé děvče pořádně probere, sama už z malého příručního zavazadla vytahuje čisté broskvové šaty s bílou výšivkou, hřeben a spoustu dalších maličkostí.
,,Máme asi půl hodiny, než dojedeme do města, to určitě stihneme!" V optimistickém prohlášení, na které je odpovědí stále poněkud rozespalé 'Jistě, má paní." není ani stopy po jakékoli pochybnosti. Je sice třeba trocha zápolení a na dámu poněkud nevhodných manévrů, nakonec se ale Loty skutečně podaří dostat do nových šatů a když kočár z lesní cesty vjede na zpevněné ulice města, právě jí služebná do vlasů vplétá poslední látkové kvítky. Ještě že tak, nebýt účes již téměř hotový, Loterre by si jej bezmyšlenkovitě znovu rozcuchala tím, že opět vykoukne z okénka kočáru. ,,Dominique se o všechno v zámečku postará, mně zastavte u toho velkého domu!" Toho velkého domu, který vypadá jako by v časném ránu ještě spal a ke kterému mávne Loterre rukou. Aby také ne. Kočí se sice zatváří poněkud pochybovačně, už i on si ale zvykl na svou excentrickou paní, kterou má dvůr z nějakého důvodu v oblibě a tak nedá své rozpoložení příliš najevo.
Za pár minut už rusovláska vystupuje před sídlem de Vivonne a předává poslední instrukce své komorné. Ne, nepotřebuje ji s sebou. Ano, všechno má vybalit sama. Ne, není třeba aby za ní posílala pana de Chevalièr, nezdrží se dlouho. Do náruče posbírá několik různě velkých dárků pečlivě zabalených v jemných, pastelových barvách a zcela sama vyjde několik schodů k domovním dveřím, na které zaklepe.
Výraz překvapení na tváři komořího který přišel otevřít je k nezaplacení a Loty mu rychle, tiše, sděluje aby neprozrazoval její přítomnost. A stejně rychle proklouzne velkými dveřmi do sídla, ve kterém by se i po všech těl letech dokázala orientovat snad i se zavřenýma očima. Dozvěděla se co vědět potřebovala, malá Annie je již vzhůru a právě snídá. Její vlastní nadšení jí zabrání v tom, aby nadále postupovala nějak tiše. Téměř doslova jako velká vody vběhne do rozlehlé jídelny, s dárky stále v náruči a s vlající sukní šatů. ,,Sestřičko!" Dětské oslovení, kterým si říkávaly je první co vypustí z úst, když balíčky pustí na stůl a bere Annie za ruce, aby ji přiměla vstát. ,,Jsi už úplně dospělá! A podívej se jak máš dlouhé vlasy! Tolik jsi mi chyběla..! Ani nevím jestli se ti budou líbit dárky, nějak jsem zapomněla na to že stihneš vyrůst!" V první chvíli snad ani nebohou blondýnku nepustí ke slovu, když brebentí jako nezastavitelný vodopád a radostně se s ní v místnosti otočí kolem dokola.

Snídaně byla výborná jako vždy a tak si Annie na všem pochutnává, jak jen může. Dneska bych měla konečně dokončit další obraz, bylo by nemilé, kdyby mi to ještě zabralo několik dní, přeci jen to trvá déle, než normálně. pomyslí si a dá si hrozen do úst a spokojeně ho zuby a jazykem začne zbavovat blány, která chrání to sladké uvnitř. "Paní, co budete chtít dnes k obědu?" zeptá se jí služebná. Není to jen na mě, ale dala bych si nějaké tučné maso, nějak mi přijde, že ho dnes budu potřebovat. Annie se pousměje mile na služebnou a pak pohlédne na jeden z obrazů, co malovala nedávno pro svou matku, byl to portrét, kde je její matka s otcem. Mile se nad tím pousměje. Udělám všechny aby byli spokojení oba dva a také všichni ostatní. projde její hlavou a koukne po služebných. "Takže budete chtít vepřové, brambor k němu nebude špatná volba." služebná řekne mile. To máš rozhodně pravdu, určitě si to dají rádi všichni.
Bylo to velice klidné ráno, ostatně jako vždy. Annie měla ráda tento klid, ale občas jí chyběla konverzace s někým, komu rozumí a nebude se s ní bavit, jen proto, že musí. Nakonec ale tento klid vyruší hluk, který způsobí velice známá tvář. Annie se oči trochu rozšíří, nechtělo se jí tomu ani trochu věřit, že vidí Loty. Teď sním? projde její hlavičkou a když slyší její hlas, tak spokojeně vydechne a nechá jí, aby jí chytila ruce a pomalu vstane. Annie byla mnohem vyšší než Loty, mile se na ní pousměje a pak se i trochu zasměje, když vidí jak nemůže zastavit svou mluvu a otočí se s ním kolem dokola.
Annie jí samozřejmě nechala domluvit a vyslechla si všechno, co jí Loty chtěla říct a pak jí Annie jen pevně obejme a natiskne jí na sebe. Ani nevíš, jak moc ráda tě vidím, sestřičko moje rozkošná. Annie poví jemným hláskem. Chyběla jsi mi, ani nevíš jak moc. šeptne k ní a pohladí jí po zádech, pak se pomalinku odtáhne a semkne rty k sobě. Malinko jsem vyrostla a ano, vlásky mám pěkné, já vím. Annie na Loty vyplázne jazyk a trochu se šibalsky zachichotá. Od tebe se mi bude líbit jakýkoliv dárek, ale to moc dobře víš, kdybych věděla že přijedeš, nechala bych ti aspoň připravit snídani a oblékla bych se do něčeho.. ne pracovního. zasměje se mile. Annie kouká na Loty dolů a začnou jí cukat koutky pobavením. Kdo je teď prcek mm? Teď už mě nepřepereš! HA! Annie se mile ušklíbne. Máš hlad? Dáš si něco k jídlu? Na co máš chuť, musíš mít hlad, něco ti nechám okamžitě připravit! Pane bože, jsem to ale host k ničemu. teď spustila Annie a začala trochu zmatkovat a koukne na služebnou a pak zpět na Loty.

Má čistou, nefalšovanou radost z toho, že Annie, vidí, z toho, že je doma. Teď se přece všechno musí napravit, všechno zase bude dobré! Věří tomu z celého srdce, když se nechává obejmout a vdechuje známou vůni. ,,Celá jsi pěkná, jen pozor aby se ti nosík neotočil celý nahoru!" Maličko ji popíchne a o krok ustoupí, aby si mohla mladou dívku před sebou prohlédnout. Nad jejími dalšími slovy ale zavrtí hlavou. ,,Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli bude královna chtít abych jela s dvořany. Všechno co se děje je jeden velký zmatek a Dorian tomu příliš nepřidává..." může to být jen dojem, ale melodie jejího hlasu na malý moment poklesne, zvážní. Brzy se ale znovu usměje. Na povídání o tom méně šťastném teď budou mít více než dost příležitostí, proč tím kazit první setkání po dlouhé době? Kdepak, to nemá Loty ve zvyku.
,,Na šatech přece nezáleží a prát bych se asi už neměla. Přece jenom jsem už oficiálně členkou královského dvora." Poněkud teatrální poklona kterou pak předvede, doplněná krátkým povyplazením jazyka ale mluví o přesném opaku. Zdá se, že tahle dívka připomínající spíš míček nabitý nekonečnou energií se za celé roky příliš nezměnila, nehledě na to kde je strávila. ,,Kdepak, ráno nemůžu jídlo ani vidět! Ty jsi dojedla? Chceš se podívat na dárky? Pověz mi co je v Avrances nového, kdo se vdal, kdo utekl do kláštera?" Intriky nikdy nebyly pro ni, za to drby... která mladá žena by je neměla ráda? ,,A neměla bych ti teď náhodou říkat vaše excelence, když máš vyšší titul než já?" Povytažené obočí doplní zvonivý smích, když po stole posouvá k Annie první z hromady balíčků. Některé obsahují látky, další šperky nebo parfémy. Většina z toho je poslední módou, vše ale je ale zároveň vybrané podle jejího vlastního vkusu. V jemných barvách, elegantním provedení a něžných tónech květinových vůní.

Annie se na Loty celou dobu mile usmívá a pak si prohlédne její vlasy, které by zasloužili lepší úpravu, ale nijak to v tuhle chvíli nekomentuje. Měla ráda tuhle barvu vlasů, jako malá jí její vlasy záviděla a chtěla je mít stejné jako ona. Pokud mě budeš tak hezky chválit sestřičko, tak se mi ten nosík možná nahoru i otočí! ušklíbne se trochu. Ty jsi pohledná stejně jako vždy, jen teď ještě možná trochu vyspělejší, než si tě pamatuji od posledně. Annie řekne a Loty trochu poupraví vlasy, když je to podle její představy, tak se spokojeně pousměje a poslechne si to, to má Loty vlastně na srdci. Když uslyší pokles jejího hlasu, tak trochu nakrčí obočí, ale nakonec se trochu pousměje. O tomhle si pak spolu promluví někde v soukromí, bez služebných, aby se hned někde Loty nerozebírala nebo její situace, která není nejspíše příznivá. Ah, tak pozor, paní je členkou královského dvora, tak už si nemůže dovolit hraní, se svou malou sestřičkou. Annie poví vážným tónem a pak se pobaveně, ale i mile zasměje. Annie byla moc ráda, že teď bude mít takovou příjemnou společnost na blízku, konečně se vrátí všechny ty dobré časy a bude všechno jako dříve, nebo ne?
Tak tedy ne, ale doufám, že pak obědvat budeš, to už bych tě pak měla za anorektičku. pronese Annie, která je velice hubená a trochu se ušklíbne. Jo, já už mám po jídle a ráda se podívám na dárky od tebe, pak ti ale taky něco dám a nebo spolu něco vymyslíme, co by se ti třeba líbilo. řekne mile. Jakmile Annie řekla, že dojedla, služebná vezme nádobí a odejde i s ostatním služebnictvem pryč. Abych byla upřímná sestřičko, nevím toho moc, spíše ti o tomhle bude vyprávět matka. řekne mile a zamyslí se. Bratři jsou pryč oba dva a ani bych pořádně nevěděla, kde jim je konec, kdybych jim občas nenapsala, mají teď vlastní životy, někde po Francii. bylo vidět, že jí bratři chybí, protože vždy dostala takový menší smutný výraz. Já ti mohu říkat o svých tajných výstavách obrazů, které jdou celkem na dračku. řekne mile a pak se trochu pozastaví na tím, co vlastně řekla. Proč bych jí to neřekla? Jí přeci věřit mohu, nebo ne? Annie pohlédne na Loty a spokojeně se uculí. Jistě že mohu, je to moje nejmilejší přítelkyně. pomyslí si. Loty pronese pak onu větu a Annie se začne nahlas smát. Ty? Ty nikdy, pro tebe jsem vždy sestřička nebo Annie, ať tě to ani nenapadne, jasný? Annie se ušklíbne a pak začne rozbalovat dárky. Páni, to jsi mi toho přivezla opravdu hodně, co já ti dám na oplátku? říká, když vytahuje parfém a rovnou si k němu přivoní. Mmm, krásně voní, děkuji ti. Jsi moje zlato.

Pobaveně nad těmi slovy zavrtí hlavou a tak se jí pramínek vlasů, který jí Annie jen před pár vteřinami upravila, znovu sveze do tváře. ,,Myslím, že mi přibylo pih! To je snad jediní věc co se na mně změnila a nevím jestli se jí zrovna dá říkat vyspělost." Dovolí si pak i malou šaškárnu ohledně svého - ó tak úžasného - postavení u dvora. Jako kdyby neměla k dvorním dámám stejně daleko jako kuchařky k ní. Nebýt toho, že je už i tam považována za rozkošně výstřední, nejspíš by si jí nikdo nevšiml. A kdo ví, kdy všechny ty šlechtice přítomnost zrzavého hopíku omrzí. Pát vteřin zamyšleně sleduje Annie, než ji znovu jemně vezme za ruku. ,,Líbilo by se ti tam, sestřičko, opravdu. Slib mi, že když se budu vracet pojedeš se mnou." V té prosbě je něco naléhavého, sama Loty ale neprozrazuje čím ten dojem může vznikat a štíhlou dlaň ze své ruky pomalu pouští, aby se přesunula k dalšímu tématu a k dárkům.
,,Nevím jestli budu moct zůstat i na oběd... rodiče ještě ani neví že jsem přijela a Dorian nejspíš bude chtít abych ho trávila s ním. Zato ty bys potřebovala ještě druhou snídani a pak aby tě někdo vzal na čerstvý vzduch." Pokrčí rameny v gestu rádoby vypovídajícím že o nic nejde, stále si ale zachovává úsměv a když se dostane ke druhé části své promluvy, dobromyslně se uculí. Je si téměř jistá, že Annie dobrovolně ven nevyjde pokud nemusí a přitom v okolí Avrances bylo vždycky tolik hezkých zákoutí! Pak zmíní že pro ni vymyslí dárky a Loty mávne nad tím rozverně rukou. ,,Vždyť nic nepotřebuji. Jsem ráda, že jsem se mohla na chvíli vrátit." Vyslechne si i stručné novinky o bratrancích na které s účastí přikývne. Účast se ale velmi rychle změní na zvědavost, jen co zaslechne slovo 'tajné'. ,,Kdepak mohla, o tom mi povědět přímo musíš." Chichotá se ještě když už Annie přechází k rozbalování dárků. ,,Jsou to jen samé maličkosti. Pokud ale trváš na tom, že mi je chceš oplácet bohatě bude stačit další obejmutí." Kdepak, skutečně dárky nepřivezla proto, že by čekala něco na oplátku. Vždyť Annie se jí stala sestrou kterou neměla, přes rozdíl v jejich věku nejbližší důvěrnicí, to ona jako první věděla o jejích prvních tajných schůzkách s tehdy ještě usměvavým tmavovlasým mužem. Loty takovou důvěrnici v Paříži postrádá více, než by si ráda připouštěla. Jistě, přátel má tolik, že by je nespočítala. Ani ve vší své naivitě se jim ale neodvažuje svěřovat s čímkoli příliš osobním.

Annie cuknou koutky nad tím neposedným pramínkem vlasů a trochu nespokojeně mlaskne. Ani vlasy mě neposlouchají, pche. projde její hlavou a pak se sama od sebe zasměje, vyšlo to z jejího nitra, více méně samo a spokojeně u toho přivře oči. Annie si Loty chvíli mlčky prohlíží a pak pozvedne jedno z obočí. Něco ti ještě od minule narostlo. poznamená a poukazuje na její hrudník s menším pobavením v obličeji a pak se nahne trochu do strany a pohlédne na její zadek. Tam asi trochu taky. zasměje se pobaveně a zavrtí nad tím trochu hlavou. Pihy k tobě patří, dělají tě jistým způsobem originální, vždy jsem ti záviděla vzhled. cuknou jí koutky a pak koukne do Loty do očí. Jet s tebou? Annie poví trochu zmateně a pak se pousměje mile. Pojedu ráda, jen mám jisté potřeby, bez kterých se neobejdu a jsem tím strašně náročná a určitě budu každému vadit a nikdo se pak se mnou kvůli tomu nebude bavit. zasměje se mile. Jet pryč? Co pak ale budu vlastně dělat? Zázemí mám tady, budu muset podniknout tedy pár věcí na přípravu, abych byla v danou chvíli připravená. pomyslí si a broukne.
Když Loty zmíní oběd, tak se Annie trochu zamračí a vydá ze sebe nespokojený zvuk, který připomínal smutné štěně. Jako kdyby se bez tebe chvilku neobešel, já tě neviděla, ani nepamatuji. nespokojeně broukne. Když Loty řekne, že by Annie měla jít ven, tak automaticky ztuhne a jen trochu zavrtí hlavou. Nechci mezi lidi. šeptne tiše a koukne do země.Není to nic pro mne. to poví ještě tišeji a snaží se na to nemyslet. Třeba nemyslela mezi lidi, třeba jen někam jinam. Annie projde hlavou. Všude kam půjdeš, můžou být lidi a s tím už nic neuděláš. Annie k sobě semkne rty jak nejvíc může a zavrtí nad tím konečně hlavou. Já jsem taky nic nepotřebovala a dovezla jsi mi toho tolik, že teď pomalu nevím co s tím sestřičko. poví mile a pak ukáže na obraz zimní krajiny, který byl namalovaný do nejmenšího detailu za noční oblohy, obraz měl svojí zvláštní originalitu a sám obraz o sobě i něco skrýval, jen nebylo jasné co. Moje práce. Annie se na loty trochu pousměje. Kdyby každý věděl, že takové obrazy kreslím já, tak o ně nikdo nemá zájem. Matka vždy uspořádá maškarní bál a výstavu mých obrazů, kde vystupuji pod vymyšleným pseudonymem, vlastně všechny obrazy, co tu vidíš, jsem malovala já. Christian de Badeaux k vašim službám. Loty o tomhle jméně již určitě slyšela, přeci jen se o těchto obrazech hodně mluví a Annie na to byla hrdá.
Maličkosti? Všechno to jsou moc pěkné dárky, ale hlavní je pro mě, že jsi tady. projde Annie hlavou a pak dalšího čeká opět Loty obejme a zavře při tom oči. Tentokrát, už mi jen tak neutečeš, nenechám tě. řekne Annie s jistým náznakem bolesti v hlase. Loty pro ní znamenala ze všech nejvíce a nikdo se jí za tu celou dobu co byla pryč nevyrovnal. Vlastně jsem si tě namalovala, abych si tě měla pořád tady, aspoň podle paměti. Obraz mám ve svém pokoji, pak ti ho ukážu, když budeš chtít. Annie řekne tiše a až po pár minutách se odtáhne. Oči měla mírně skleněné, ale snažila se zadržet slzy, nechtěla před Loty ukazovat moc slabost, navíc se to ani nehodilo.

,,No tedy, slečno de Vivonne!" Loty téměř vypískne, na oko pohoršeně, nad tím co jí Annie pověděla. Podobné řeči si skutečně mohou dovolit jen v soukromí, jinak by místo za excentrické byly rovnou považovány za nemravné. A to je kupodivu něco, k čemu má Loty stále poměrně daleko. Pak ale znovu na pár vteřin zvážní, rukou si přejede po pase broskvových šatů a pár centimetrů pod ním. ,,Jen to, co by mělo růst, neroste..." celá rodina ví o tom, že se Dorian vrátil z války před téměř dvěma lety a pokud bylo možné nulové zprávy o očekávání potomka omluvit krátce po jejich svatbě, teď už to tak snadné není. Nedá se sice říci, že by Lorette po dítěti přímo toužila, ale vnímá mateřství jako něco co se od ní očekává, co jí bylo přisouzeno. A v neposlední řadě, co by mohlo zachránit uvadající manželství. Vždyť rozvod kvůli tomu že nebyla schopna dostát své základní povinnosti jako manželka by byl přinejmenším malým skandálem a osobní katastrofou, do konce života by pak už nejspíš zůstala sama. To by snad bylo lepší alternativou v takovém případě vstoupit do kláštera.
Znovu se pak ale usměje, když začne Annie mluvit o svých potřebách a úsměv postupně přejde až v tiché chichotání. ,,Jsem si jistá, že oproti dvorním dámám bys byla velmi nenáročná. Ach, jak bych si přála abys je viděla Annie, je to taková zábava!" Udělá po místnosti pár teatrálních, prkenných krůčků než si přiloží hřbet ruky na čelo: ,,Antoinette, Marie-Clare má stejnou barvu šatů jako já, myslím že omdlím! Antoinette! V té včerejší hře vypadal jeden herec jako skutečná dívka, takový skandál!" Pitvoří se jako kdyby ani zdaleka nebyla dospělou dámou. Trvalo jí hodně dlouho, než se naučila ovládat cukání koutků když viděla u šlechtičen podobné vystupování, umocněné tím že spolu dámy neustále soupeří o to, která je zranitelnější a jemnější květinka. Na druhou stranu se zdá, že královna se jejich chováním také docela baví, takže se Loty netrápí tím, že by byla nějak hrubě nevychovaná.
Teprve když se řeč stočí k obědu, vrátí se zpět před Annie, hlavu lehce nakloní k pravému rameni. ,,Vždyť víš, že bych s tebou ráda byla třeba celý den, ale není to tak úplně mé rozhodnutí. Nakonec musím být Dorianovi po vůli, tak to prostě chodí." Na to jak závažnou věc říká mluví s lehkostí, smířením a jemným pokrčením útlým ramen. Je to konec konců úděl každé vdané ženy a Lorette si je vědoma toho, že ho nezmění. Tak proč by takovou věc měla nechat, aby jí přidělávala vrásky? Vrásky nejsou zrovna hezké a ona by ráda co nejdelší dobu vydržela bez nich. Snad i proto převede hovor k vycházení ven a nespokojeně mlaskne, když před ní Annie zaboří pohled do země. ,,Ale no tak... vždyť hned nemusíme mezi lidi! Pamatuješ na to jezero pod Lví skálou? Vsadila bych se, že jsi tam nebyla co jsem odjela." Zvedne ruku, kterou položí na téměř běloučkou tvář blondýnky před sebou a lehce ji pohladí. Skoro to v tu chvíli vypadá, jako by se slunce setkalo s měsícem. Loty jako malá to jezírko s neustále ledovou vodou, schované ve stínu stromů, milovala. Navíc se o něm říká, že je prý léčivé a ona by teď nějaký malý zázrak skutečně potřebovala. Svou ruku spustí zpět podél těla a naposledy se krátce podívá k dárkům, když její sestřenice zmíní, že jich je až moc. ,,Jestli si budeš stěžovat, zítra ti donesu další. Přímo tě v dárcích utopím, abys věděla!" Pohrozí jí se širokým úsměvem. V tomhle vždy byla a nejspíš bude nezodpovědná. Nedělá jí problém rozhazovat peníze za cokoli co považuje za krásné nebo i jen zajímavé. A protože sama si nemůže nechat všechno, předává takové věci dál.
Poslouchá pak vyprávění o tom, že její malá Annie je ve skutečnosti záhadným opěvovaným umělcem a ke konci ji už sleduje s pootevřenými ústy. Než se rozesměje. Tak moc, že raději ten smích schovává v dlani, aby snad nevyzněl nějak urážlivě nebo aby to nevypadalo, že drahé sestřenici nevěří. Když je konečně schopná ze sebe vypravit slovo, je z předchozího smíchu zčervenalá ve tvářích. ,,Ty jsi ten bájný Christian? Ten o kterém půlka šlechtičen ve Versailles tvrdí, že jsou jeho milenky a múzy? To je dokonalé... jako z nějakého románu." Oči jí svítí nadšením nad tímhle úžasným tajemstvím. Miluje tajemství!
Dočká se nakonec i dalšího obejmutí o které si řekla a spokojeně při něm vydechne. Ví, že když na to přijde, zase se bude muset s Annie rozloučit. A že ani jedna by s tím nakonec nic nemohly udělat. Ale je hezké si na chvilku takhle lhát. ,,Tak co se na něj podívat hned? Musím přece vidět, jak mě vystihl pan de Badeaux." Mrkne na Annie a svým vlastním, mírně dojatým úsměvem mlčky zahání její slzy. Jsou věci, které si ani po těch letech nemusejí říkat, když ji Loty znovu vezme za ruku a zamíří k jejímu pokoji. Samozřejmě, že si pamatuje kde je. Jak by mohla zapomenout?

Annie se tomu automaticky směje, nebrala to jako nic vážného a přeci jen byli v soukromí, nikdo jiný tu teď s nimi nebyl. Nemáte se za co stydět, jste teď v tom nejlepším věku. Annie samozřejmě dále cukají koutky a nějak od toho nemůže opustit a asi ani nechce, protože reakce Loty byla k nezaplacení. Annie pak přestane, když si Loty přejede po pase a zavrtí nad tím trochu hlavou. Jsi ještě mladá Loty, jednoho dne to přijde. Neboj se! Pomluvy v tomhle rodu se budou šířit stejně spíše o mě, takže buď v klidu. Annie na ní mrkne a pousměje se, ale tenhle úsměv byl falešný, protože moc dobře věděla, jaké následky tohle všechno může mít. Pokud to někdy překročí jakoukoliv hranici, ví, že bude muset zmizet a tentokrát už asi napořád. Snažila se na to myslet ale co nejméně, byla ještě ve věku, kdy nemít partnera bylo přijatelné, aspoň tohle si ona přímo myslela. Vždy všechno pro mojí rodinu, nikdo nikoho neohrozit. projde její hlavou a semkne rty.
Annie sleduje svou sestřenici s vážným výrazem, když jí vypráví o dvorních dámách. Takhle bys o nich ale neměla mluvit. řekne zcela vážným tónem, ale pak se neudrží a začne se smát tak moc, že jí vytrysknou slzy. Tohle nějakou dobu trvá, když už konečně chytí dech, tak se snaží vydechnout a nadechnout, než se to spustí ještě jednou. To musíš tedy pukat smíchy co? Komedie sama o sobě, fakt že jo. po nějaké době se konečně Annie uklidní úplně a zavrtí hlavou. Skutečná dívka? Pane bože, skandál. Annie si položí prstíky na čelo a dělá kolaps. I když mě tak napadá, že kdybys vypukla smíchy, tak by na tebe asi koukali divným způsobem, nezávidím. Annie ukázala obdiv vůči Loty, sama by to zvládala špatně.
Annie na ní nespokojeně kouká a souhlasně pokývne. Však já vím sestřičko, jen bych chtěla být sobec a nechat si tě jen pro sebe, i když vím, že to se mi nikdy nesplní. Tvé povinnosti jsou důležité a já to budu respektovat, nechci abys pak kvůli mě, měla nějaké nepříjemné problémy. Annie pak poslouchá další slova, co jí Loty říká a pak ucítí dotyk její dlaně, na své tváři, do které se jemně opře. Jistě, že jsi to jezírko pamatuji, jak bych na něj mohla zapomenout? Tolik radostně stráveného času u něj. A máš pravdu, nebyla jsem tam sama. Ráda tam s tebou zajdu, až budeš mít čas. řekne Annie, bylo to vlastně pořádně jediné místo, kam Annie šla dobrovolně a bez nějakých námitek. Když Loty ruku stáhne, tak jí Annie jen chvíli mlčky pozoruje a v tu chvíli sama ani neví co říct. Až do chvíle, co Loty spustí o dalších dárcích a Annie začne zmatkovat. To ať tě ani nenapadne! Dělat si takovou škodu, já budu ráda, že s tebou budu moci trávit čas. Annie spokojeně zabručí a pohlédne na ty dárky. Hehehe, ty vůně použiji hned při první příležitosti. pomyslí si.
Loty se jí pak z nějakého zvláštního důvodu začne smát a proto pozvedne obě obočí, měla tázavý výraz ve své tváři. Nakonec se ale Loty vyjádří a Annie pochopí o co jde a zatváří se trochu vábně. No jistě, deset jich mám na jednom prstu, jsem veliká milovnice, víš? pak párkrát pohne obočím nahoru a začne se smát. Christian de Badeaux živě, z masa a kostí. mrkne na Loty a zvedne palec. Loty řekne vždy všechno, neměla o ní nejmenší pochybení.
Annie jí jemně chytne za ruku a nechá se pomalu vést do svého pokoje. Moc dobře věděla, že nezabloudí, divila by se kdyby ano. Můžeme se na něj podívat hned, jsem zvědavá, co povíš na můj nejoblíbenější obraz od něj. po chvíli dorazí do jejího pokoje. Annie po vstupu do pokoje za nimi zavře dveře a posadí se i s Loty na postel, kde na ní pohlédne. Nic neříkala, nebylo co. Obraz byl zavěšený přímo naproti nim, byl v mohutném rámu. Byl to Loty portrét vypracovaný do nejmenšího detailu, její vlasy jsou zobrazené, jako kdyby šla proti proti větru a za ní bylo slunce, které představovalo svatozář. Všechny barvy do sebe ladně zapadají, bylo vidět že na tomto díle bylo stráveno nejspíše i pár měsíců. Jak říkám, tento mám od něj nejradši.

Lehce povytáhne obočí a našpulí rty, když zaslechne slova o 'nejlepším věku'. ,,Neříká se tohle náhodou starým dámám, když je nechceš urazit? To ti tedy pěkně děkuji, drahá sestřičko." Jistě že se neurazila doopravdy, jen ji prostě baví Annie škádlit. Dříve si to mohla dovolit i k Dorianovi, ten čas je už ale dávno pryč. Navíc, snad poprvé za dobu co se s blondýnkou zná, má dojem že narazila na něco o čem s ní nemůže jen tak jednoduše a s lehkostí mluvit. Bylo od ní pošetilé o neexistujícím dítěti vůbec začínat, měla si uvědomit hned, že Annie má mnohem závažnější starosti. A přece v ní tohle zjištění uvízlo jako ostrý a nepříjemný kamínek. Když ne zrovna s ní, s kým tedy může mluvit? ,,Nikdo tě pomlouvat nebude, i kdybych se o to měla sama postarat. Když bude nejhůř, vždycky se dá sehnat nějaký ženich co bude držet pusu a krok jen proto, aby se přiživil na slávě něčího jména." Jedna z věcí, kterou se stihla v Paříži naučit. Jen lituje toho, že to nevěděla dřív, i když nejspíš by to pro ni nic nezměnilo. Vždyť ona se vdávala z bláznivé lásky... a kde je teď tomu citu konec?
Raději všechny starosti rychle zažene a pustí se do parodování dvorních dam. ,,A ty to snad na mě povíš?" Zatváří se jako hotový andílek, když ji Annie napomene. Nepoví, je si tím jistá. Ostatně sama se k ní za malý moment přidá a obě se baví jako kdyby znovu byly dětmi. ,,Snažím se jejich houfu víceméně držet z cesty, to je nejjednodušší." Prozradí pak i svou strategii jak žádnou z vysoce postavených šlechtičen příliš neurazit. Nikdy neměla ambice se mezi ně nějak víc vmísit, mnohem raději je ve společnosti těch 'děsivě skandálních' herců. Má tedy velké štěstí v tom, že minimálně její rodiče, když už ne manžel, ji v tom také podporují.
,,Tak domluveno! Co třeba hned zítra?" Cíleně přejde všechny ty zmínky o tom, že Annie nechce by kvůli ní měla problémy. Nejspíš je bude mít stejně, zvláště poslední měsíce si připadá jako pod drobnohledem, to si teď ale nechává pro sebe. Snad má nakonec Annie pravdu a všechny její problémy vyřeší čas a čerstvý vzduch v Avrances. ,,Můžeme si tam udělat piknik a vykoupat se, tedy jestli si troufneš do studené vody." Pokračuje ještě ve svých plánech a lehce se zamračí, když se Annie znovu vrátí k tématu dárků. ,,Řekla jsem řece, že je to maličkost."Tím celou věc, minimálně tedy pro sebe, uzavře. Kdyby byla jen trochu tvrdohlavější, klidně by po takovém přístupu ze strany Annie mohla prohlásit, že si tedy polovinu látek a parfémů vezme zpět, nebo je prostě rozdá nejbližšímu služebnictvu, které stejně určitě stojí v pozoru hned za dveřmi a dává pozor, aby mu z tohohle hovoru neuteklo ani jedno slůvko.
Zády se dozví, že za identitou oslavovaného malíře stojí právě Annie a představa všech těch věcí co se o něm povídají ve společnosti s touhle křehkou a plachou dívkou ji dožene k upřímnému, pobavenému smíchu. ,,Tak to by nejspíš pěkně žárlily, kdybych jim pověděla že jsem jejich zbožňovanému umělci lezla do postele číst pohádky!" Přisadí si k žertu co si právě vyslechla. Jistě, že by to nepověděla. Jednak proto, že by jí jednoduše nikdo nevěřil, jednak proto, aby náhodou neriskovala že se na světlo dostane něco co by nemělo. Představa toho jak by se ale všechny náhle zapálené sběratelky umění tvářily je pro ni opravdu lákavá. ,,Možná bys pro ty své múzy měla udělat něco jako autoportrét," uvažuje nahlas, když se s Annie přesouvá k jejímu pokoji. ,,Nejen že by za něj zaplatily snad i vlastní duší, ale jsem si jistá že by náhle byli všichni světlovlasí štíhlí muži těmi nejžádanějšími manželi." Je to vlastně jen zábava, téměř dětská fantasie. K opravdovým intrikám za účelem jakéhokoli zisku má tohle všechno skutečně daleko.
Obrazu si všimne prakticky ihned jak vejde do místnosti, je... nádherný. Jen si není úplně jistý, jestli je na něm skutečně ona. Vždyť není tak krásná a rozhodně si nezaslouží svatozář a - na moment přeskočí pohledem mezi plátnem a Annie, která se už stihla posadit. Loty je zaskočená, na chvilku nesvá a kupodivu neobvykle tichá. ,,Myslím... myslím že má o mě pan de Badeaux až moc vysoké mínění." Jako by to nedokázala říct přímo Annie, vedle které pomalu usedá. Hra na to, že obraz maloval někdo jiný jí teď přišla nesmírně vhod. ,,Někdo by mohl říct, že obyčejná Dame, navíc vdaná, si takovou pozornost umělce nezaslouží."

Annie ji chytne jemně za tváře a zatahá jí za ně, jen jemně aby jí to nebolelo a spokojeně se u toho tváří, byla hodně dětinská v některých situacích, ale nestyděla se za to, byla to její velká část, její přirozenost, která jí zůstane a nikdo jí to nesebere. Jistě, myslím jen na to, jak tě urazit, celou tu dobu, co jsi se mi vrátila. cuknou jí koutky a tváře jí pustí. A moc dobře víš, jak jsme to myslela, tak tady na mě nešpul ty svoje plné rtíky. řekne mile a prsty si jemně projede vlasy. Poslouchá to, co má Loty na srdci a trochu se nad tím pousměje. To je pěkná možnost, ale nebyla bych jen tak s někým. Chtělo by to hodně příprav a domluvit si jasné hodnoty o tom, co se vlastně bude odehrávat a co si bude moci dovolit. Nikdo se takhle nedá nastavit, zradil by a pak by musel zmizet. Nakonec radši v tomhle případě budu sama a nebudu se otáčet na každém rohu, abych hlídala někoho, koho bych vlastně neznala a asi ani poznat nechtěla. řekne a pohlédne do stropu. Stejně nakonec nelituji ničeho, jednoho dne se prosadím sama za sebe a pak už s tím nikdo nic neudělá. ruce sevře v pěstičky. Postarám se pak o všechny co mám ráda a to jsi i ty. Annie pohlédne zpět na Lotty a spokojeně se pousměje. Byla pevně rozhodnutá o tom, že něco dokáže pro svůj rod a přátelé udělat. Dostat je do situace, kdy už se o nic nebudou moci starat. Annie to měla hodně pěkně rozjeté více méně ze všech stran a spousta možností je ještě otevřená.
Annie se tomu stále pobaveně smála a snažila se popadnout dech. Nikdy bych nic na tebe nepráskla, to není v mé povaze. Moje tajemství jsou tvá a tvé zase jen má. poznamená a kouká na ní s pobaveným úsměvem. Tak nějak si neumím představit, že bych měla s někým takovým třeba obědvat. Jídlo by bylo výborné, ale jedna z nich by si stejně našla chybu na tom, aby byl kdo pomlouvat a v té chvíli, by to byl kuchař, ještě že takové nejsme. zabrouká.
Zítřek mi vyhovuje, nechám si připravit všechny věci a jídlo sebou. Jen v kolik budeš chtít vyrazit? Před obědem? A sejdeme se tady, nebo až tam? Annie automaticky zahltila Lotty otázkami, ze kterých se teď už nevyvleče, ne že by to Annie plánovala, ale chtěl být připravená na všechno. Chce si ten den užít, když ví, že se budou mít několik hodin pro sebe. Jen nad touto myšlenkou měla velice spokojený výraz.
Začne souhlasně kývat hlavou a smát se tomu mile. Úplně by tě nenáviděly a to přeci nechceme. A pohádky! Jednu mi určitě zase někdy přečteš. Sice už nejsem malé dítě, ale ráda si od tebe nějakou poslechnu. I když nevím, jestli by ti zrovna věřily ty pohádky. Annie trochu porudne ve tvářích nad tou představou a zavrtí hlavou se smíchem. Nakonec ale Loty vysloví něco, co není vůbec špatný nápad a Annie nad tím začne přemýšlet. Možná bych něco takového přeci jen mohla udělat, pokud jsem opravdu tak oblíbená, tak bych to prodala za hodně a ještě posloužila blonďatým. Annie pokývne hlavou. Udělám to, aspoň bude sranda. Jen pár kusů a pak se třeba vydraží. spokojeně se pousměje, na tohle Loty opravdu kápla.
Annie celou dobu hledí na Loty a spokojeně se na ní usmívá, ruce dá na postel za sebe a opře se o ně, takže je v takovém polo-lehu. Já si zase myslím, že tě vidí takovou, jaká doopravdy jsi. Annie se pousměje. Nejlepší dílo, které kdy namaloval a teď je jen pro mé oči. Annie pohlédne od Loty k obrazu a do obličeje dostane takový zvláštní výraz, těžko popsatelný, ale výrazně spokojený. Někdo by to nejspíše z pusy vypustil, ale já bych s ním hned nesouhlasila. Annie mrkne Loty a dá hlavu do strany, ke svému levému rameni. Jsem ráda, že se ti líbí.. chtěla jsem aby byl perfektní.

Trochu nakrčí čelo, když ji Annie zatahá za tváře, jako kdyby snad ona byla tou mladší z nich a jen co může hravě ji plácne přes ruku. Ani vlastně neplácne, mnohem víc je to jen náznak. ,,Plné rtíky? ty se tedy nezdáš..." pořád si z toho nic moc nedělá, ostatně jsou přítelkyně, skoro sestry, no ne? A je jen přirozené, že Annie už není úplně malá holčička, i když se tak chvílemi chová. Ovšem to Loty stále také. Možná ale přece jen o něco menší než blondýnka, protože poměrně záhy začne Lorette uvažovat prakticky nad budoucností. Poslouchá s jakým zápalem mluví a všechna její vysvětlení proč by to stejně nebyl dobrý nápad a... ,,Motýlku, nic bych ti nepřála víc než abys mohla žít jak chceš. Ale to nic nemění na tom, že svět tam venku tomu není úplně nakloněný." Mluví tiše, uklidňujícím, laskavým hlasem, když jednou rukou v ledabylém gestu lehce mávne směrem k onu. ,,A slib mi, že vždycky, ale úplně vždycky, se nejdřív budeš starat o sebe a až pak o ostatní nebo mě, ano? Je to důležité." Aniž by to dělala cíleně vplouvá znovu do role starší sestry předávající lekce o životě... i když toho o něm sama vlastně ví velmi málo.
Proto se jí částečně uleví, když si začnou povídat nejprve o dvorních dámách a následně plánovat zítřejší koupání. ,,Možná raději někdy během dopoledne? Nejdřív se můžeme vykoupat a pak najíst a uschnout. Klidně se můžeme sejít na tom samém místě jako vždycky, co říkáš?" Byla by skoro řekla ráno, jenže ráno je podle všeho pro Annie v době, kdy Loty ještě běžně spí. Noční život si na ní zkrátka vybral tuhle daň a ona se mu s radostí přizpůsobila. Tím je snad to nejpodstatnější vyřešeno a navíc, Loty teď mnohem víc zajímá rozhovor o tajné identitě její sestřenice, naplňuje ji zvláštním, příjemným a napínavým potěšením.
,,Náhodou, ještě jsem nebyla v pozici, aby mi záviděly výše postavené dámy! Myslím, že bych si to i dokázala užít..." zauvažuje ještě polohlasně, jako kdyby doopravdy uvažovala nad tím, že by mohla takový drb vypustit. Skutečně se tou myšlenou baví, jenže je to proti její povaze. ,,Stačí říct... a klidně ti přečtu něco jiného než pohádky, mám v zásobě hromadu nových sonetů a pár příběhů! Nejdříve jsem ti je chtěla poslat, ale nakonec jsem si nebyla jistá, jestli by tě moje psaní pořád zajímalo." I přes všechno co dokázala, zůstává v téhle oblasti poněkud nesmělá, pochybuje nad svými schopnostmi, stále se snaží zlepšovat. O to víc ji zasáhne, když uvidí dokonalý, mistrovský obraz před sebou. Dokonce natolik, že skoro zapomene o čem mluvila, jen poněkud mechanickým přikývnutím Annie odsouhlasí cokoli že to říkala a zkoumá barvy na plátně. Barvy, které dávají dohromady ji, ale přece jinou než jako jakou se vidí ona. I proto vysloví tiché pochybnosti, polapena v rozporu mezi krásou toho co vidí a jak posuzuje sama sebe.
,,Je to nádherné, opravdu Annie." Jen já perfektní nejsem... druhou část věty si samozřejmě nechá pro sebe, dojatá tím, že by pro někoho mohla znamenat tolik, že pro ni obětoval neskutečné množství času, který jistě za tímhle obrazem stojí. A tím, že nejspíš Annie chyběla mnohem více, než si sama připouštěla. Sleduje blondýnku vedle sebe a všímá si toho, jak se její výraz v tváři proměnil, nedokáže ale zcela dešifrovat co za tím stojí. ,,Kdybys nesouhlasila s tím, že by někdo říkal nehezké věci prozradila by ses... a to by byla škoda." Sama se pousměje, něžněji než se usmívala když se popichovaly v jídelně. ,,Víš, vlastně je docela hezké mít tě jako tajemství. Je to něco co je jen naše." Tentokrát se ona dotkne světlých vlásků, které částečně zakryly pohlednou tvář, když Annie naklonila hlavu k rameni.

Útok na baronku! řekne tiše se smíchem a kouká na Loty s milým úsměvem, jako vždy, tento výraz se nikdy neměnil a pokud ano, tak ho Loty nikdy neviděla. Annie by si ani nepřála, aby jí viděla někdy naštvanou a nebo plnou strachu, není to pak ona a je schopná zvláštních věcí, které by nikdy neudělala. Nezdají se ti plné? řekne to trochu překvapeně a zamyšleně. Podle mě jsou. ušklíbne se mile a pak trochu zavrtí hlavou, když si Loty vyslechne. Vím, že to asi nikdy nepřijmou a že budu vyvrhel, kdyby mě aspoň jednoho dne přijali za umění, stačilo by mi to. Jako ženu mě nepřijme nejspíše nikdo. Kdybych ti slíbila něco takového, tak budu velice sobecká sestřičko. Je potřeba se postarat o okolí, které se postaralo o mne, když to byla potřeba, taky v tu dobu nikdo nehleděl prvotně na sebe, ale jen na mě. Tohle je dluh, který musím splatit matce a otci. A tobě, že jsi tu pro mne vždy byla, není na světě nikdo, koho mám radši než tebe. zasměje se tiše a mile. Tak to po mě nechtěj, protože ti to slíbit nemohu.
Prsty si přejede po bradě a vypadá chvíli trošku zamyšleně a pak jemně udeří pěstičkou do své otevřené dlaně. To zní jako plán, co mám nabrat sebou za jídlo? Nějaké chutě co preferuješ? Annie pozvedne trochu obočí a ušklíbne se. Nebo výběr necháš na mě sestřičko? uculí se a pak souhlasně přikývne. Sejdeme se tedy přímo na místě, hlavně po cestě na sebe dávej pozor, jasné? Annie věděla, že na sebe bude dávat velký pozor a vezme si sebou určitě i kord, protože nenechá nic náhodě. Lepší mít jistotu, než pak pykat za nějakou hloupou chybu. Pokud si to nějak poupravíš, tak se třeba můžeš zmínit, že mladého de Badeauxe znáš! Akorát počítej, že se na tebe slítnou a budou chtít vědět každou maličkost a jen tak se z toho nedostaneš, promysli si, jestli ti to za to stojí. mrkne na ní. Annie věděla, že by jí Loty nijak neprozradila a aspoň by se pak Loty mohla zvednout u dvoru i reputace, no ne?
Opravdu?! vyhrkne ze sebe plná nadšení, měla hodně spokojený výraz a začne si díky tomu i něco broukat. Od tebe si poslechnu všechno velice ráda! A klidně jsi mohla, tak, za to že jsi mi nic z toho neposlala, tak mi to budeš muset za trest všechno přečíst ty sama! zazubí se mile, aspoň si takhle snaží vybojovat nějaký ten další čas, který by s Loty mohla strávit, přeci jen, nikoho jiného kromě ní vlastně nemá. Něco s rodiči prostě rozebírat nejde a Annie asi ani nechce. Líbí se jí to, líbí. zasměje se spokojeně, když pak Loty začne mluvit, tak se jen mile usmívá. Je moje povinnost tě chránit a jako de Badeaux k tomu promluvit mohu, maska mi mění trochu hlas. cuknou jí koutky. Annie pak chvíli mlčky hledí na Loty, když se dotkne jejích vlasů a dostane ten stejný pohled jako na obraz před tím. Jo, jen moje a tvoje. řekne spokojeně a zůstává ve stejné poloze.

Jednoduše pokrčí rameny nad otázkou. ,,Nikdy jsem o tom moc nepřemýšlela. Vlastně myslím, že mi to zatím ani nikdo neřekl." Obecně nedostávala zase tolik lichotek, minimálně ne těch upřímných. A poslední dobou už vůbec ne, takže si na jejich absenci zvykla natolik, že je teď trochu zvláštní něco takového poslouchat. Záhy jsou ale její myšlenky nad něčím tak povrchním jako je údajná plnost jejích rtů zahnány vážnější konverzací. Loty se sice snaží přesvědčit Annie, aby se starala v první řadě o sebe, ale nemá to příliš velký efekt. ,,Máš svou hlavu, sestřičko. Měla bys ale vědět, že mně nic nedlužíš." To by byla hloupost. Naprostá. Jsou rodina, blízké přítelkyně, mezi nimi by se na nějaké dluhy a službičky hrát nemělo. Navíc je Loty, trochu mylně, přesvědčená o tom, že by se o sebe dokázala postarat i sama.
Po svém návrhu ohledně výletu k jezeru sleduje její zamyšlení než s úsměvem zavrtí hlavou. ,,Cokoli co se hodí do takového horka, volbu klidně nechám jen v tvých rukou." Ona toho ostatně zase tolik nesní. Od té doby co jí dvorní lékař doporučil k užívání podivný hořký čaj jí jídlo nedělá takovou radost, jakou jí dělávalo. Ale vše pro rodinu, no ne? I tu budoucí. Tenhle detail si ovšem nechá pro sebe. ,,Žádný strach, cestu ještě pořád dobře znám a stejně si nejspíš vezmu koně." Kdepak, s tím aby se dostala k jezeru bezpečně si hlavu neláme. Co by se zrovna jí mohlo v okolí rodného města stát? Není tak důležitá, aby s sebou musela mít na každém kroku stráž nebo komornou.
Nechá už být rozhovor ohledně toho, zda nakonec prozradí nebo ne, že "pana Christiana" zná. Než k něčemu takovému dostane příležitost, ještě stejně uběhne dost času a kdo ví co vše se odehraje do té doby. ,,Opravdu." Přikývne nad tím nadšeným dotazem ohledně svých pisatelských pokusů, dokonce se snad i trochu začervená. Což o to, chválu na své divadelní hry slýchá - bez toho aby byly oblíbené by ani nemohla být dál u dvora - ale jen málokdo s pochvalou přijde přímo za ní, dokonce někdy většinu dvořanů podezírá z toho, že ani nemají tušení kdo vlastně je. ,,Ráda ti všechny přečtu, jestli ti vydrží trpělivost, má milá." Souhlasí proto nakonec bez jakýchkoli pokusů o vytáčky. I když pravda, velmi krátce. Je totiž uchvácena, snad trochu zahanbena obrazem. V porovnáním s ním si sama připadá jen obyčejně bezbarvá a šedá. ,,Jistě a jen co by de Badeaux něco takového pověděl, Dorianovi by se doneslo že jsem mu nevěrná. Kdepak. Nejlepší snad bude, když tenhle obraz zůstane jen pro tvé oči, i když je tak nádherný." Jiné řešení nevidí, snad ani neexistuje? Na druhou stranu pokud by se Annie skutečně rozhodla své dílo vystavit, ani ji nenapadně aby jí v tom bránila. S lehce zasněným úsměvem ohrne Annie vlasy z tváře. ,,Možná bych ti mohla jeden z těch sonetů povědět teď... abys mi do zítra neumřela zvědavostí." Pohled jejích zelenošedých očí se střetne s modrostí těch Anniných, než pomalu začne jemně, téměř zpěvně předříkávat:
,,Tak jako na scéně nedokonalý herec,
jenž strachy pojednou vypadl z úlohy,
tak jako zuřivec a příliš velký smělec,
kterého nadbytek sil zbavil odvahy,
i já jsem zapomněla odříkat dokonale
z nevíry v sebe svůj milostný rituál,
jako by přebytek mé lásky nenadále
mé vlastní lásce už veškeré síly vzal.
Proto ať místo mne mluví řeč pohledů,
ten němý hlasatel v mé hrudi hovořící:
vždyť prosí o lásku a trochu ohledů
víc než ty cizí rty jenž uměli více říci.
Tak nauč se už číst, co láska mlčky psala-
vždyť slyšet očima láska vždy umívala."
Pár vteřin, které se minimálně Lorette zdají najedno zvláštně dlouhé místnost po tom co skončí naplňuje ticho. Teprve pak, s jakýmsi zvláštním tušením, snad náhlou myšlenkou, která rusovlasou dívku vyplaší jako by výstřel vylekal hejno ptáků rychle vstává z postele na které seděla, dlaněmi horečnatě urovnává světlou látku sukně a pohledem bloudí po místnosti. Tohle mohlo vyznít špatně. Moc špatně. To by nechtěla, jen ne nic co by mohlo někomu život udělat těžší. ,,Měla bych jít, než mě začne Dorian hledat..."

Annie na ní chvíli zmateně hledí a tak nějak nemohla pochopit, že jí tuhle poklonu ještě nikdo, nikdy nesložil. Co se týká Loty, tak je to velice pohledná žena a má vše potřebné k tomu, aby dostala jakéhokoliv muže. Z nějakého důvodu tomu nevěřím ani trochu, ani nechci. Teď si určitě vymýšlíš! To bude určitě ono. Jen si neposlouchala, protože neumíš přijmout kompliment nebo tak.. dořekne a trochu se nad tím ještě zamračí. Annie hned samozřejmě padl nápad do hlavy, který nejspíše uskuteční, ale Loty to říkat samozřejmě nebude, protože by nejspíše nesouhlasila. V jednu chvíli pak Annie zmizí výraz úplně z obličeje a jen na Loty kouká. To mám a můžu žít jen díky někomu, kdo už není. Dokonce nosím její jméno, své bych zapomněla, kdyby nebylo stejné jako otce. Annie poví a pohlédne někam jinam. Dlužím ti víc, než ty si dovedeš představit. začne pomalu pak dostávat svůj normální výraz. Je tomu tak, díky tomu že Annie měla Loty, tak se v jedné své části života nezabila. Udržela jí nad vodou, když to potřebovala nejvíc, takže jí dluží to nejcennější co na tomhle světě existuje. Společný výlet je tedy naplánovaný a Annie ohledně toho vypadá velice spokojeně, ještě aby ne, může svou sestřičku vidět hned další den. Jen doufá, že tam Loty dorazí, aby třeba neměla něco u dvora, co by nemohla odložit a ona tam pak nezůstala sama. To ale neudělá! Slíbila to a tak dorazí, nenechá mě nikde samotnou. Annie se ze svých myšlenek rozechvěje, nějak nemohla myslet na to, že by byla někde sama tam venku. Ruce sevře v pěsti a hluboce se nadechne, nechce vypadat slabě z ničeho nic. M-meloun bude dobrý! vyletí z ní po chvíli dost nečekaně, byla trochu rudá ve tváři a pak se sama sobě trochu zasměje. Nervozita z toho, že tak po dlouhé době někam půjdu. řekne tiše.
Zatváří se velice spokojeně a vypadá i hodně uvolněně, když dostane kladnou odpověď. Jéééj! ozve se v její mysli a sleduje Loty s menším úsměvem. Jen aby vydržela ta tvoje se mnou, až budu chtít víc a víc! A ty už sama nebudeš vědět co mi říkat a já tě budu překecávat na další přídavky tvého vyprávění. Vím, co se stane, až ti dojde vyprávění, napíšeš něco nového, díky čemu postoupíš na další úroveň a já budu u toho! Annie měla takovou radost, že z toho byla neskutečně rozkecaná a sama nevěděla jak se zastavit, tak jen pokračovala dál a dál, jen doufá, že z toho Loty nepukne hlava. Nakonec se dostanou ještě zpět k Badeauxovi a Annie se zamračí Jen proto že se tě někdo zastane, tak budeš nevěrná? Takhle to funguje? Šlechta je vážně.. pokroucená. zavrtí nad tím hlavou a koukne na obraz. Měli by ho vidět všichni, ale nevím, jestli si to vůbec zaslouží, hledět na takovou krásu. řekne Annie, měla trochu zloby ve svém hlasu, zuby setne o po té větě k sobě. Hmm? Vážně? Ty jsi skvělá! otočení nálady o 180 stupňů během jedné vteřiny, jestli ne rychleji. Annie pohled oplácela a bylo vidět, že Loty poslouchá velice pozorně a to, co poslouchá se jí velice líbí. Ona sama ani nevěděla, co má na to říct, ale rozhodně nečekala reakci Loty a to jak vystřelila. Trochu se tomu začne tiše smát a pak zavrtí hlavou.
Annie pomalu vstane a dojde k Loty, kterou obejme. Máš velký talent, drž se toho a nepodceňuj se. řekne tiše Loty do ouška. Něco takového se mi bude poslouchat vždy hezky. řekne a pak se odtáhne, aby se jí podívala do očí. Myslím si, že se je na co těšit. řekne a odstoupí od Loty ještě více, měla ten stejný pohled jako při tom, když se dívala na obraz, nebo na Loty, když jí říkala Sonet. Nechci tě odsuď pustit, ale asi bych měla, mm? zasměje se tiše, i když z jejího hlasu jde cítit jisté ublížení, hodně velké, odejde k oknu, ze kterého se koukne na zahradu. Jen mi slib, že se zítra doopravdy uvidíme, nechci tě zdržovat, pokud tu už nechceš být. řekne tiše a jednu ruku si položí na hrudník, byla spokojená a nechtěla se teď Loty asi moc koukat do očí, protože pak by odhalila svůj obličej, který by teď k této situaci nepřinesl nic dobrého.

Tohle všechno je těžké, smutné téma. Přesně takové, jakým se Lorette nejraději vyhýbá, takže si v duchu pěkně vynadá za to, že tentokrát ho sama svou hloupostí začala. Proto ještě i ve chvíli kdy domlouvají poslední detaily výletu, přikládá Anniinu změnu ve výrazu i v chování tomu co pověděla. ,,Meloun bude skvělý. Cokoli, opravdu. A jestli budeš jen o trochu nervoznější začnu si myslet, že je to z toho, že mě zase jednou uvidíš nahou!" Je to vtip, hloupý vtip, připomínka dětských časů. Teď už by se Loty rozhodně nahá koupat neměla, už vůbec ne někde kde ji může kdokoli zahlédnout. Na zlomek vteřiny ji z toho zamrazí. Dorian by nebyl ani trochu šťastný. Okamžitě ale tuhle představu zatlačí kamsi dozadu ve své pohledné hlavince a široce se na Annie usměje, než ji lehce zatahá za rukáv sametových šatů. ,,Takže žádná panika, jasné? To nejhorší co ti hrozí je, že se tě pokusím utopit a sama jsi říkala, že bys mě už přeprala!" Prostě nedokáže být vážná dlouho. Nebo to možná ani nikdy nezkoušela. Proč taky? Až na pár nepříjemností je její život nadýchaný obláček plný spokojenosti.
,,Myslím, že nehrozí to, že by mi došly příběhy. Ale všechny najednou ti stejně nepovím, už by ses neměla na co těšit pro příště." Zavrtí hlavou a zvedne ruku aby lehoučce - rozhodně tak aby to nebolelo - znovu zaútočila na mladou baronku. Tentokrát tak, že ji cvrnkne ukazováčkem do nosu. V tomhle se přemluvit nenechá, je přesvědčená o tom, že dobré literatury vždy stačí jen kousek k tomu, aby donutila člověka přemýšlet. A tím spíš, že o kvalitě svojí práce pochybuje, nechce s ní Annie hned zahltit. ,,Ach sestřičko... ani se tě nemusí někdo zastat. Pravdou je, že ve Versailles se většina dvořanů zkrátka nudí a mimomanželské vztahy jsou veřejným tajemstvím. Proto jsem krajně podezřelá už jen tím, že mě zatím s nikým nenachytali! A kdybys pověděla... tedy, kdyby pan de Badeaux pověděl něco takového byla by to menší senzace." Ani sama sobě nepřiznává, že by se jí nejspíš líbilo cítit se žádanou a že mívá nemálo snů o tom jaké by bylo prožívat tajnou lásku, natož aby to říkala Annie. Raději to všechno nechá být, ostatně fantazírování si může užívat sama, třeba právě při psaní podobných veršů jako těch, které se rozhodla přednést.
Trochu nešťastně se rozhodla, aby byla úplně upřímná. Jenže to si uvědomí až příliš pozdě. A bylo to vůbec nešťastné? Třeba je jen přecitlivělá a vůbec to nepůsobilo nevhodně. Jinak by přece nevstala a neobjala ji a - ucítí teplý dech na tváři, štíhlé ruce kolem svého pasu a na chviličku strne. Proč je to teď jiné, než když se objetím vítaly? Ne, není to jiné. To je jen náhoda. Představivost. Nádech a výdech, tak dlouho jí zabere než dokáže poskládat slova do odpovědi. ,,Nezdržuješ mě, není to tak že bych chtěla odejít, jen..." jen co? Jen chce. Protože je prostě moc podivné najednou z něčího objetí něco cítit, když ta která má doma jsou tak prázdná. ,,Omlouvám se, Annie. Zítra se uvidíme, ano?" Skutečně zní omluvně. Možná, jen maličko, skoro neznatelně, vyděšeně. Nenutí ji, aby se k ní otáčela čelem, jen se za jejími zády postaví na špičky, aby ji mohla lehce líbnout na tvář, než odejde z pokoje a následně se nechá vyprovodit i z domu. Samozřejmě, že ji hlavní komorník nenechá se vracet do zámečku samotnou, takže s ní pošle jednoho ze svých podřízených.

Annie se na Loty usmívala, když spustila o melounu, ale jak pokračovala, tak se Annie začala hodně červenat a tak trochu nevěděla co má říct, nestávalo se jí to často, vždy věděla jak navázat. Koupat se zase nahá na takovém místě? Je to vůbec bezpečné a taky vhodné? N-nahou? Ne, s tím problém vážně nemám! nějak to ze sebe vykoktá a snaží se od toho nějak uniknout. Ovšem její tvář, která měla barvu jahody tomu moc nepomáhala a proto začne trhaně gestikulovat a snaží se vymyslet, co má vlastně říct. Do toho promluví Loty a tak se Annie dostane ze své trémy už jen pomocí tohohle a tiše vydechne. Dobře, žádná panika! to Loty řekne ale ještě další kus věty a Annie vytřeští oči. Budeme se nahaté prát někde v jezírku? Služebnou sebou neberu! pomyslí si a má na tváři nervózní úsměv, který nechce nikam odejít. A přeperu tě! Počkej, uvidíme, kdo koho bude topit, pche! zasměje se nakonec a má opět vlídný výraz, jako předtím. Nechtěla zůstávat nervózní a nebo rozhozená, působí to pak i na toho druhého člověka a přeci jen nechce, aby se tak Loty musela cítit, ještě něco takového přenášet. Nenene, hlavně klid. řekne sama sobě ve své hlavičce a sama si trochu souhlasně pokývne.
Nemusí být všechny najednou sestřičko, jen co kdyby náhodou, aspoň tě pak budu hnát k tomu, abys psala další! A mohla mi toho číst víc! Ráda poslouchám co říkáš, máš příjemný hlas. řekne mile a pak přijde útok, který Annie nečeká a malinko vypískne. Ty mrňavá potvůrko! zasměje se tomu a chytne si špičku nosu. Takhle zaútočit na bezbrannou baronku, ještě v jejím pokoji, až se mi z toho chce omdlévat. zasměje se tomu mile a šťouchne Loty jemně do boku na oplátku. Podle mě by mělo být každému jedno, kdo s kým píchá, stejně se podvádí určitě všichni navzájem. Jen se pak davově všichni baví, když se jim někdo přestane líbit a chtějí ho nějak pohoršit a nebo se ho dokonce i zbavit. Annie se pak ale trochu zasekne a pozvedne obočí. Co myslíš tím zatím?Plánuješ to? ušklíbne se hravě, ale nemyslí si, že by zrovna Loty byla, kdo by podváděl, neměla proč, nebo vlastně měla? S tím jak mluvila těch pár chvil o Dorianovi, tak nevypadala moc spokojeně a Annie to vadilo, chtěla pro Loty jen to nejlepší. Třeba se na tom jednou domluvíme a uvidíme, jak to dopadne. zasměje se.
Annie jí na její výmluvu nereagovala, protože nebyla ani dokončená a bylo prostě jasné, že Loty odejít chce, protože se něco stalo a Annie sama nad tím musela dost přemýšlet. Ano, zítra se uvidíme Loty. poví trochu zraněně a nechá jí, aby jí na tvář políbila. Neotáčela se ovšem směrem k Loty, protože měla rudé oči a slzy jí stékaly po tvářích, byla to slabá chvíle pro Annie. Nic to neznamená, klid. projde jí hlavou a pak když Loty odchází ze dveří, tak se na ně otočí a zatne zuby. Pomalu si otírá slzy, když v tom přijde služebná, která k ní hned přispěchá a ptá se jí, jestli je všechno v pořádku. Annie jí poví že ano a že zítra se má s Loty sejít na piknik, tak ať je všechno připravené. Annie se pak vydá do své pracovny, kde se po dlouhé době zamkne a nastaví si nové plátno, kde začne vytvářet své nové dílo.

Když měla plátno nastavené, tak jak potřebovala ke svojí představě, která se jí vytvořila v hlavě díky Loty, když řekla, že by měla namalovat de Badeauxe a prodávat ho šlechtě, vycítila tak nějak, že by to měla udělat hned. Jen její styl v malbě byl vidět skoro od začátku, když obraz začal dávat smysl a člověk si ho mohl aspoň prvotně představit, bylo tam hodně odstínů rudé, které částečně překrývaly barvy tmavé, všechno to byla zmatečné. Annie se po 3 hodinách malování zastavila a zamyslela se nad tím, proč vlastně začala dělat něco nového, když má dokončit jeden ze starších obrazů a zamračí se nad tím. Možná za to může to setkání, že by mě to ovlivnilo tolik? povzdychne si nad tím a kouká na rozpracovaný obraz, který vyzařoval bolest a ublížení. Sakra, asi na tom fakt něco bude. promluví sama k sobě a odloží barvy a štětec. Postaví se před zrcadlo a kouká na sebe chvíli mlčky. Tohle je dost obtížné, jak by někdo vůbec mohl mít ve mě zalíbení? dotkne se své tváře a pak koukne na dveře pracovny, které předtím zamkla. Ani si nevšimla, jestli na ní někdo klepal a chtěl s ní někdo mluvit, pomalu k nim přejde a odemkne je, nechá je otevřené, aby služebná věděla, že chce obědvat sama a tady. Musela přemýšlet nad tím zítřkem a jestli tam vůbec zvládne sama dojít. Proč najednou ta nervozita? Nejspíš to bude ale jen z toho, že musím jít ven po tak dlouhé době a tak daleko sama, co jiného by to jinak mělo být? pomyslí si zmateně.
Ze zmatení a zamyšlení se dostane zpět do reality a koukne na své umazané ruce od barvy, stejně by se měla převléknou a tak zajde do umývárny, která byla hned vedle tohoto pokoje. Vždy si tam nechávala oblečení navíc, když se bude chtít převléknout. Ještě než se ovšem převlékne, tak první ze sebe sundá všechno oblečení a začne se pomalu umývat. Jako první jde dolů barva, kterou se zašpinila při malování obrazu a pak začne oplachovat zbytek svého těla, bylo to něco, co normálně nedělá, ale tenhle den jí prostě přišel zvláštní a měla pocit, že musí být znovu čistá a to od všeho. Annie si na tom dala hodně záležet, trvalo jí to všechno asi 20 minut, než byla v čistém oblečení a aspoň trochu navoněná. Zase jako nová! pronese si spokojeně v mysli a vydá se zpět do pracovny, při jejím překvapení tam ještě oběd na ní nečekal a proto se rozhodne se rozvalit na gauči a hodit se trochu do rauše předtím, než jí jídlo někdo donese. Netrvalo jí to moc dlouho a byla v rauši, všechno kolem ní začalo být pomalejší a ona si začala všímat více věcí. Její mysl byla klidná a svoje myšlenky mohla dělit jak jen chtěla, spokojeně se tomu zasmála a natáhla do sebe ze skleněné nádobky ještě více. Ta co mi nese pozdě jídlo, tak na to doplatí! řekne si tiše se smíchem, zakloní hlavu a protáhne se pořádně, vyfoukne u toho i kouř a spokojeně zavře oči. Hodně členů rodiny takhle Annie nevidělo rádo, ani služebnictvo, bylo však pravdou, že jí to dělalo jinou a dokázala díky tomu rozvíjet svojí fantazii na obrazech.

Jakmile se rozloučila s Rowenem, tak spolu s Iris zamířila do jejich domečku, kde se spěšně najedly a Aliénor pak odvedla malou sestřičku k sousednímu stavení, kde se přidala k dalším dětem. Ještě teď, když svižným krokem vchází zezadu do sídla rodu de Vivonne, tak se pousměje na Irisiným nadšeným brebentěním o onom cizinky, který jim neočekávaně dělal společnost. Myšlenkami stále u své sestry zaleze do menší komůrky, kde se převleče a patřičně upraví. Brigitte, postarší žena, která má na starost rozdělování práce, vejde zrovna ve chvíli, kdy si brunetka vplétá do vlasů jasně modrou stuhu v mušketýrském odstínu, kterou jí před pár dny věnoval Jean Babtiste. Tázavě se na ženu zadívá a zakroutí si vlasy v copu v týlu. Pozorně poslouchá pokyny a nakonec se vydá do kuchyně pro oběd mladou baronku. Následuje lehce nervózní Brigitte a cestou si marně láme hlavu nad tím, co se děje, že se tak rázná žena najednou samou nervozitou ošívá.
Vstoupí tiše do místnosti s pohledem upřeným na zem a začne na stole vyskládávat talíře. Jakmile má hotovo, tak se k světlovlasé dívce otočí a patřičně se ukloní s tichým "Baronko." vnímajíc napjatě stojící starší služebnou u dveří.

Annie byla ve svém stavu mysli a jen odpočívala, nechtělo se jí v tuto chvíli nic dělat, jakmile ale uslyší hlas, tak pohlédne k ženám a spokojeně se pousměje. Pomaličku a ladně vstane, měla na sobě pracovní oblečení a všude kolem obrazy, které mají svůj vlastní význam, něco co je v nich ukryto a chápe často jen sama Annie. Pro novou dívku představovali různé emoce - radost, štěstí, ale i zlo a šílenství. Koho pak to tady máme? Někdo nový? Annie se optá s menším úsměvem na tváři a pomalu se vydá k jídlu, které si prohlédne a olízne si horní ret. Můžeš jít, nech nás. řekne starší ženě a ukáže rukou na dveře, které má za sebou samozřejmě zavřít. Baronko? Tak mi říkej, jen když jsme v přítomnosti ostatních, pro tebe v soukromí budu Annie, ano? řekne zcela rozhodně, ale s úsměvem na tváři. Jídlo bylo přesné, které řekla že bude chtít, vzala si vidličku a ochutná vepřové maso, po kterém tak toužila. Proud chutí měla teď zvýšený díky drogám, které teď měla přímo v těle, všechno vždy chutnalo tak jinak. Je to výborné! řekne nadšeně a vezme volnou vidličku, kterou podá nové služce. Ochutnej a řekni mi, co cítíš? Co si myslíš o tom mase? Ochutnej všechno na talíři i kolem něj, dochuť ho podle sebe. řekne Annie a otočí se ke služce zády. Také mi samozřejmě řekni tvé jméno, budu tě oslovovat křestním. řekne mile a pomalu jde od jídla pryč, svou vidličku dala ovšem na druhou stranu od služky, aby se jí třeba omylem nedotkla. Máš už o mne nějaké informace? Víš co máš očekávat, nebo to je opět všechno na mě? zeptá se a otočí se opět na ní, doufajíc, že se služka bude věnovat jídlu, jak jí Annie řekla. Taky bych chtěla vědět, jak se ti povedlo získat tady práci, není to zrovna jednoduché, dostat se do tohoto sídla a společnosti. pozorovala jí, její zorničky jsou rozšířené a pak se trochu zasměje. Zním tak vážně, nebo se mi to jen zdá? Měla bych tě taky už konečně nechat mluvit. cuknou jí koutky.

Zpoza řas sleduje, jak se baronka zvedá a její myšlenky o tom, co se tu momentálně odehrává přeruší její hlas. Pro tuto chvíli tedy od nich upustí, přesvědčena, že se brzy vše vyjasní, a věnuje plnou pozornost mladé ženě před sebou. S předstíraným klidem sleduje, jak se dveře za Brigitte s tichým klapnutím zavřou. Napjatě sleduje, jak každý její pohyb a s lehkým zájmem si přeměří oblečení od barvy. Jak nezvyklé vidět někoho z šlechty neustrojeného do nejlepšího oblečení. Další překvapení přijde v podobě jejího vystupováním a požadavkem, který následně vznese. Zaraženě se krátce zadívá do barončiny tváře, než lehce nejistě přikývne. *Neměla bys odporovat. Jsi tu od toho, abys plnila přání.* napomene se v duchu. "Dobře ba-, tedy slečno Annie." opraví se spěšně a přemýšlí nad tím, co vlastně může od této slečny očekávat, zatímco dotyčná ochutnává pokrmy.
Následuje přival slov, který Aliénor stačí sotva sledovat, natož vycházet z údivu a vlastně i přes množství otázek zůstává po celou dobu potichu, protože ani nemám moc prostoru k tomu, aby mohla odpovědět. Stojící jako morový sloup uprostřed náměstí drží v ruce vidličku a pohledem přeskakuje mezi šlechtičnou a talíři s jídlem. Když se k ní však zase otočí čelem a dívá se, zda koná to, co jí uložila, tak spěšně přejde k talířům a začne váhavě po miniaturních kouscích ochutnávat, až příliš plná vjemů a emocí, aby zvládla ještě přemýšlet nad tím, že by to dle kodexu rozhodně dělat neměla.
Jakmile se rozhostí ticho, tak zvedne pohled od talířů a tiše si odkašle. Zřejmě nastala ta doba, kdy má poskytnout odpovědi. "Kde bych začala," pousměje se nesměle a položí vidličku vedle talíře než se narovná. "Jmenuji se Aliénor, slečno a vím o vás jen nutné minimum, slečno Annie." přizná a opatrně se na ni zadívá. "A, no, řekněme, že lidé v kruzích, kde žiji jsou zvyklí tvrdě dřít celé dny. Je to zřejmě ceněná vlastnost, když je povolání služebné podobné co se týče časové i fyzické náročnosti." nervózně si rukama uhladí sukni šatů. K jídlu se prozatím nevyjadřuje, protože jí přijde, že další otázky jsou důležitější a bojí se, že stejně polovinu z toho už stihla zapomenout.

Annie nevypadala moc spokojeně s tím, jak Aliénor vystupuje, bylo na ní něco, co jí upřímně nesedělo. Není to její vzhled ani to jak se vyjadřuje. pomyslí si a přivře trochu oči se zamyšleným pohledem. Jen Annie. poví jí a pak si nasadí rukavice, které sebere ze stolu. Pojď ke mě Ali. řekne jí a natáhne k ní ruce, chtěla si jí prohlédnout a jestli na ní nenajde něco, co se jí přímo nebude líbit. Nemusíš být tak přehnaně formální, nejsem jako ostatní ženy v těchto kruzích, jsem jako ty, jen jsem se narodila do jiné společnosti. řekne jí a když k ní dojde, tak jí jemně chytne za zápěstí, aby si prohlédla její ruce a stav jejích nehtů, jestli je čistá nebo ne. Pokud tomu tak nebude, bude mít služebná, která jí sem dovedla hodně velký problém. Všechny ty obrazy, co tady vlastně vidíš, jsou moje výtvory, všechny jsem je namalovala já, ale nikomu se to neříká, protože pak by ztratili svou hodnotu a to nechceme. řekne jí a pustí její ruce, pomalu přejde rukou na její krk a tvář. Otevři ústa prosím. řekne jí a kouká jí přitom do očí. Annie byla velice něžná, skoro jako kdyby se Ali nedotýkala, nenapadlo jí, že by musela být hrubá, proč taky. Dívka vypadala mile a něžně, tak se také Annie tak chovala. Nakonec Annie od ní odstoupí a pozvedne obočí, trochu nespokojeně hledí na její šaty. Nikdo ti nedal ani pracovní uniformu, tohle je opravdu.. povzdechne si nespokojeně a sundá si rukavice. Je toho hodně, co ti budu muset vysvětlit a ne všechno se bude chápat dobře. Práci tady budeš mít velice obtížnou, ale peníze za to, co tady budeš odvádět jsou více než štědré. pokývne. Tak, začneme tvým převlečením, veškeré šaty dolů. řekne a hledí na ní zcela vážně.

Mírně přikývne a udělá těch pár krůčků k baronce, když ji pobídne. S jejími následujícími slovy však plně nesouhlasí. Možná by se mohlo stát, že by si mohly být podobné povahově, ale prostředí v jakém člověk vyrůstá ovlivní hodně. Nechce mladou šlechtičnu před sebou podceňovat, ale nemyslí si, že si vůbec dokáže představit, jaké to je být z chudiny. Znovu tedy pouze přikývne na znamení, že rozumí a v následující chvíli bojuje s nutkáním ucuknout, když se jí z ničeho nic dotkne. Vděčná, že si našla chvíli, když dorazila do sídla, aby se ještě omyla poté, co trávila čas s Iris, sleduje výraz ve tváři Annie, když ji zkoumá. "Rozumím, Annie." odpoví a koutkem oka si právě zmíněné obrazy prohlíží snažíc se tak ignorovat ony dotyky. Je na takový kontakt zvyklá jenom od přítelkyň a sestry. Poslušně otevře pusu a oči zvedne ke stropu. Nervózně poklepávající palcem u nohy o podlahu, jak se sebou snaží nešít.
"Promiňte?" vyhrkne při příkazu a instinktivně se obejme pažemi kolem trupu. Dívá se na šlechtičnu a snaží se v její tváři objevit jakýkoliv náznak toho, že to nemyslí vážně a jedná se jen o nějaký druh nepovedeného vtipu. Vážnost v jejích očích však nenechává prostor na pochyby. Polkne a s třesoucími se prsty se začne pomalu svlékat z veškeré látky, co má na sobě.
S hořícími tvářemi, pohledem upřeným zarytě do země a rukama se snažíc zakrýt svou nahotu stojí o pár chvilek později před blondýnkou, jak ji pán Bůh stvořil a tiše se modlí, aby tohle měla rychle za sebou a mohla se vrátit do práce.

Spokojeně se pousmála, když Ali pochopila, že jí má doopravdy říkat jen jménem a ne jinak. Annie si prohlédla všechno, byla ráda že umí dodržet čistotu a není špinavá od hlavy k patě. Ali moc nevypadala, že se jí chtělo svléknout, ale po tom co pochopí, že Annie neustoupí, bylo všechno hned jednoduší. Všechno co tady teď děláme má nějaký smysl Ali. řekne jí a sleduje její nahé tělo, pomalu jí začne obcházet. Tohle teď co děláme je to, abych se ujistila, jestli jsi v pořádku a nemá třeba něco, co by mohlo narušit naší spolupráci. řekne a přejde k ní zezadu a ruku jí položí na bříško. Musíš mi věřit a já zase tobě, některé věci ti budou připadat zvláštní a mnohé se ti ani nebude chtít pochopit. poví k ní a ruku z ní dá pomalu pryč. Pokud budeš v mé společnosti, což teď bude hlavní náplň tvé práce, tak si přeji, abys vždy byla čistá. Udělala všechnu hygienu a dohlížela na sebe, nebude mi vadit i to, kdyby tě to mělo zdržet od činností, které máš udělat. Já si na to vždy počkám, jen chci mít jistotu v tomhle. řekne jí a přejde pomaličku před ní. Netrvá pak moc dlouho a dojde k truhle, kde vyndá oblečení pro služebnou, jsou to velice slušivé šaty a spodní prádlo k tomu. Tato truhla je v každé místnosti, obsahuje několik párů spodního prádla a šatů. Kdykoliv se nějak zašpiníš, tak ten kus vyměň. řekne jí mile a oblečení k ní pak přinese. Oblékni se, ať nejsi celou dobu nahá a neříkala si o mě někde, že jsem tě chtěla zneužít. zasměje se tomu trochu pobaveně. Vnímat to tady můžeš jak chceš, ale pokud někdy něco uslyšíš, cokoliv, řekni to rovnou mě nebo rodičům. Nejlepší však bude to, když přijdeš rovnou za mnou a situaci vyřešíme společně hned na místě Ali. pomalu od ní odejde a posadí se na gauč. V kolik hodin jsi schopná tu ráno být? Každé ráno, samozřejmě. optá se jí mile.