Port d'Avraces

,,Nazvala by si to tak? Podcenením?... Kto vie."" Pozrie na ňu. Na perách mala ten milý úsmev. Chvíľku sa zapremýšľal nad tým nad čím ona tak môže premýšľať a že ho napadlo veľa vecí. Ale asi skôr tých nad čím chcel premýšľať on. ,,Jeden by sa divil čo všetko dokáže prežiť." poznamená s nikdy nehynúcim jemným úsmevom na perách. ,,Má niekoľko detí a už tretiu ženu. Niet sa čomu diviť že si usporiadala v jeho mene ples." nahne sa k nej a zašeptá. ,,Aspoň by tam niektoré dámy mali o čom hovoriť." avšak mávne nad tým rukou a počúva ju. ,,Podľa mňa vyzeráš skvelo." Prejde po nej až provokatívne pohľadom od hlave k pätám a späť. ,,Pravda nie sú to plesové šaty ale stále by si určite zatienila mnohé ženy. I takto." myslel to skutočne a úprimne ako poklonu a pochvalu. ,,Nie je za čo mi ďakovať Juliette." dal si na hlavu klobúk a popravil si uniformu, podá jej ruku a šeptne. ,,Odprevadím vás za chvíľku tanca.Nie je tu hudba, ani nie sme v tanečnej sále, ale pred chvíľou sme sedeli na debni. Tak, len mi ostáva dúfať že mi tento chvíľkový tanec venujete. Juliette. " samozrejme že jej teraz až zdvorilo zavykal. Bolo to schválne.

S tichým souhlasím zamručením přikývne. Vskutku. "Už třetí?" překvapeně se po něm ohlédne. To je pro ni novinka. "Uvidíš, že ten nás všechny ještě přežije." tiše se zasměje a zavrtí hlavou. Zvedne koutky úst v možná lehce laškovném výrazu, když se k ní nakloní. Uculí se jeho slovům, avšak nic na to neříká. Z klepů se dozví mnoho zajímavých věcí. Mnoho užitečných věcí. A takové znuděné paničky bývají nejlepším zdrojem. Staří ukázat tu správnou míru zájmu a nabídkou jeden, dva klepy na výměnu.
S potěšeným úsměvem na moment sklopí oči a kdyby sebou měla vějíř, tak ho ještě jemně plácne po paži. "Lichotníku, takové věci mi nemůžeš říkat." uculí se na něj z vesela a postaví se. Vloží automaticky ruku do jeho nabízené a až o chvilku později se ze šeptem vyslovených slov dozví, k čemu se to vlastně upsala. Neudrží se a tiše se uchichtne. V odpověď se lehce ukloní. "Za doprovod tak pohledného a statečného muže je to jen malá cena." odvětí a koutkem oka zachytí pár pobavených pohledů lidí kolem nich. Rozhodne se jim dopřát to malé divadýlko a rozptýlení a dá se s Jacquesem do tance za neslyšné hudby.

,,Neostáva nám nič iné len si počkať." možno by barón stal nad jeho smrteľnou posteľou. Opretý o palicu s nejakým ďalším prírastkom pri nohách. Pripadalo mu až bizarné ako sa snažili dámy stať jeho ďalšiou ženou i naposledy. I tak si našiel mladú a celkom peknú ženu i keď raz keď musel riešiť že jej zmizli šperky a obrátila sa s t´my a kráľovnú bolo to ako rozprávať sa s ovcou. Viac povedala o tom čo robila ona celý deň a ako sa pri tom cítila než či sa niekto nemotal okolo alebo aspoň ako jej šperky vyzerali, popis boli drahé je jednoducho široký. ,,Za to sa úprimne ospravedlňujem ak som ťa uviedol do rozpakov." úprimne prehlási k nej. No keď vstane, pomaličky si ju stiahne do tanca. Bol dobrým tanečníkom, je to predsa jedno z alfy a omegy šľachty, vedieť sa na verejnosti pohybovať a vedieť reprezentovať. A že mu to šlo. Na jeho čistým elegantných pohyboch bolo poznať že i keď nosí iný odev stále nosí i dušu pravého de Malherbe. Tancoval s ňou pomaličky. ,,To aby ste sa znova vrátili opatrne k tancu." vysvetlí jej šepotom a pozrie len spoza klobúka pár ľudí ktorý sa s úsmevom na perách a niektorí s prekvapeným pohľadom na nich pozerali.

Uvést do rozpaků? To by se musel o dost víc snažit, aby ji uvedl do rozpaků. Ne jí složit pár lichotek. Zřejmě v ní stále vidí tu dívenku, jakou byla, než odjela. Každý ji v ní hledá. Pravděpodobně je snazší si myslet, že stále tou osobou, jakou byla, než odcestovala, pouze z ní vyrostla žena, než se snažit přijít na to, kým ve skutečnosti je. A v mnoha případech jí to i vyhovuje. Akorát má kvůli tomu jistý pocit izolovanosti od lidí, které zná od malička.
Nechá to však plavat. A místo takových myšlenek se nechá vtáhnout do pomalého tance vedena značně zkušeným tanečníkem. Což se ze začátku nedá říct o ní. Najednou se musí přizpůsobit jiným rytmům. Kroky si naštěstí pamatuje a tak s tak dobrý vedením netrvá dlouho, než se sama chytne. "Úplně jiný rytmus než má španělská hudba" postěžuje si naoko. Krátce se rozhlédne a s vlastním úsměvem na rtech se zadívá do jeho očí. "Budu muset cvičit," připustí stejně tiše a zavrtí hlavou.
Tanec pomalu skončí a Juliette se na závěr ukloní svému partnerovi. "Děkuji za tanec monsieur a teď splňte svou část dohody." mrkne na něj trošku laškovně a zhoupne se na špičkách. Když se tak na něj usmívá, tak si však v hlavě klade otázku, jak bude její, jak se zdá, dlouholetý přítel reagovat, až zjistí, že oba stojí na opačné straně barikády.

Pre neho bol tanec niečim bežným prirodzeným v jeho krvi to bolo rovnako ako kde si v tej jej, možno hlboko ale predsa. Pomaličky sa však chytila, za jeho vedenia? Bol len rád. Aspoň v tomto mal teda istú utvrdenú istotu, ten kus v sebe má, ten čo si pamätá. Len hlavou prikývne k jej slovám ohľadom španielskej hudby, temperamentnosť ich hudby ten rytmus. Bol iný vedel o tom. Predsa raz tam sám bol na skok s otcom, pracovná cesta. No bolo to dávno. Moc. A teraz cesta tam bola len hlúposť, sen naivných. Pri všetkom. ,,S dobrým mentorom vám i tanec pôjde lepšie." povie a keď ich tanec pomaličky skončí. Len so sklopeným zraku a krátkym bozkom na chrbát ruky sa jej poďakuje za splnenú časť ich dohody, než zdvihne opäť zrak k jej očiam. ,,Samozrejme, nemusíš sa obávať na svoju časť dohody som nezabudol." podotkne a pomaličky sa vydá po jej boku. Dával pozor na cestu a na ľudí čo šli okolo nich ale sem tam zrakom, skontroloval i ju samotnú čo by si len niekto pomyslel keby nedal pozor práve na ňu. Keď ju sprevádza.

Lehce přikývne a dovedně skryje svou nevoli. Nemá ráda, když jí něco nejde. Zvláště, když to i druhá strana potvrdí. Bude muset cvičit. Vskutku. "Jsem si tím jista." souhlasí s jeho slovy a krátce se jí zablýskne v očích. Nechá se políbit na hřeb ruky a mezitím si ho měří zkoumavým pohledem. "Nebojím, přeci jenom, mušketýrská čest a podobně." rýpne si lehce a pak už vykročí směrem, odkud původně přišla. Snad už má služebná vše zařízené. "Bylo milé tě po tak dlouhé době vidět Jacquesi," promluví tiše, když spatří, že svými myšlenkami přivolala tu starou ženu. "Snad se zase v blízké době setkáme." zastaví se pár metrů od služebné, která s lehce zamračeným pohledem sleduje každý její pohyb. S inkvizitorem ji samotnou nechá, ale nemůže se procházet s mušketýrem mezi davy lidí. Mírně se ukloní se skloněnou hlavou. Ještě si však neodpustí potutelný úsměv a mrknutí, při kterém její chůvu asi praští mrtvice. "Opatrujte se mušketýre." rozloučí se s ním v přátelském duchu a pak se již vydá na cestu zpět do jejich rodinného sídla.

,,To isté môžem povedať i ja o vás Juliette." moc rád ju znova a raz videl po tak dlhej dobe. Nemal čo moc dodať k jej slovám. Keď tu pomaličky sa k nim pridala stará žena, vedel že bude lepšie nechať ju v jej rukách. Len sa pousmiala obom zdvorilo uklonil pričom nohou jemne ukročil dozadu k odchodu. ,,Vy tiež." dovolil si len zdvorilo odzdraviť pričom ju s milým úsmevom sledoval, jej milý úsmev ako aj žmurknutie ktoré mu venovala. Možno by jej ho aj oplatil keby nevidel tú vrásku na tvári starej ženy ktorá by ho najradšej od nej odohnala.