Nechala se od Rowena doprovodit. Zaprvé kvůli tomu, že zatímco se seznamovala s jeho obydlím, s ním samotným, tak se na Avranches snesla noc a druhý důvod byl ještě prostější. Zkrátka si chtěla jeho společnosti užívat ještě o chvilku déle. I proto mu cestou přes město kazila jeho snahy o diskrétnost co se dalo. Hlavu si s tím nelámala, už mu řekla dřív toho dne, jak to vnímá a beztak se v tuto dobu pohybují v ulicích převážně opilí. Spousta opilých, jak místních, tak i spousta cizinců jak kvůli královně, tak blížícím se dožínkám. Rozloučí se s ním před dveřmi a než sama zapluje dovnitř, tak sleduje, jak se jeho postava zase vzdaluje. Povzdechne si a tiše vklouzne dovnitř.
Avšak jen proto, aby za necelou hodinu opět kráčela městem, tentokrát však již vlastních šatech a starém plášti zahalující jí postavu a pár listy papírů schovaných, doufá, že v bezpečím pod ním. Zamračeně si přeměří vchod do té díry a povzdechne si. Tak trochu se spoléhá na to, že to má ten muž promyšlené, protože nemůže předpokládat, že se sama dostane až k němu. S odevzdaných povzdechem, avšak hrdě vztyčenou hlavou vejde do spletitých chodem Krysí díry.