Ateliér Emerson de Sévigne

Fascinovaně pozoruje jeho tvář. To jak se mu ten chlapec mění každou vteřinou v úplně někoho jiného. Když pokaždé udělá nebo řekne něco, co by u někoho jako on, u někoho kdo vypadá tak něžně a tak zranitelně, nikdy nečekal.
K modřinam se raději nevyjadřuje. Pochybuje, že by o tom teď mluvil. Ale rozhodně na to nemá v plánu zapomenout.
Po jeho víc než upřímné žádosti si ho k sobě přitiskne ještě pevněji a oplácí mu to. V duchu ho ujišťuje, že si ho rozhodně vezme a on nebude myslet na nic jiného než na něj. A už nikdy ani nebude. Na tuhle noc nezapomene a bude toužit po další a další. Takhle si tu potvůrku získá.
Když se začne sesouvat dolů, zamrká. Ale nakonec mu nebrání. Jenom ať se podívá čím mi dnešní noc udělá radost. A rozhodně se nemá za co stydět. Zítra bude rád, když nebude muset celý den vstávat. Zajede mu rukou do vlásků a spokojeně zavzdycha. Má tak dokonala horká ústa. Něžně si ho navádí a koriguje. Nakonec ho ale zastaví. "Na postel...svlékni si pro mě ten zbytek, krásko...chci tě vidět celého!" Zašeptá

Sent from Topic'it App

Vzhlédne k němu, když ho zastaví, ale poslechne. Samozřejmě. Zvedne se tedy. Trochu sebou přesto při tom oslovení trhne. Krásko... Jo, to určitě. Možná jako kráska a netvor z toho příběhu, ale v tom případě neměl nejmenších pochyb o tom, kdo z nich dvou je ta kráska. Přejde tedy poslušně k posteli. Otočí se k němu a začne si svlékat kalhoty. Nespěchá. Pomalu si je rozváže. Podivná záliba můžu pozorovat ho, jak se svléká, bude zřejmě poměrně obecná. Svlékne se před ním. A pak si na postel vyleze. Stále se na něj dívá, sleduje ho, jeho výraz. To, jak se na něj dívá. Nahání mu to husí kůži. Má tak zvláštní pohled. Jako predátor, jako upír, když se na něj dívá. Lehne si tam. Přijde si trochu hloupě, přemýšlí, jestli by měl zaujmout nějakou speciální polohu nebo něco. Kousne se do rtu. Natáhne k němu ruku. Aby přišel, aby konečně přišel. Aby si ho přišel vzít.

On to sleduje se zalíbením. Jak mu odhaluje každý centimetr nové kůže, kterou ještě neviděl. Je tak sladký.
Jediné, co to kazí, je že Emerson pořád příliš přemýšlí. Jde to na něm vidět. Pokaždé když Valentine něco řekne, stáhne nespokojeně obočí, udělá se mu na čele taková vráska. "Přestaň myslet... Pochybovat" zašeptá mu, když ho chytí za ruku a lehne si k němu. Dlouze ho pak políbí a začne si připravovat jeho zadeček. Je opilý, ale pořád při smyslech. A rozhodně mu nechce na poprvé ublížit. Tohle se mu má přece líbit, aby to chtěl i dál.

Sent from Topic'it App

Nechá se vtáhnout do jeho náruče a oplatí mu polibek. Tiše mu vzdychne do rtů, když ucítí jeho opatrné doteky a péči. Otevírá si ho. Lépe se jeho prstům nastaví. Svými vlastními bloudí po jeho těle, po každém jeho kousíčku, na který dosáhne. Oplácí mu polibky a tiskne se k němu. Nakonec se však odtáhne. Vydechne a zadívá se mu do očí. "Pomoz mi... Přiměj mě nemyslet!" zašeptá mu a pohladí ho po krku. Víc roztáhne nohy, sám se mu nabídne, úplně celý. Potřebuje to. Potřebuje ho cítit. Potřebuje vyhnat všechny myšlenky z hlavy, všechny pocity a všechnu bolest. Chce teď myslet jen na něj a jeho dravé oči.

On souhlasně pokývne. Rozhodně mu hodlá pomoct. Ani ještě netuší jak moc a v čem mu ještě pomůže. Ale teď se věnuje jemu. A jeho tělu. Jeho nádhernému tělu. Přivře oči a začne do něj pomalu vnikat. dává si na čas, trochu ho tím i trápí, ale on rozhodně ví, co dělá. Líbá ho u toho na krček, na rty. Dotýká se jeho těla, dráždí ho na bradavkách i v klíně. Když nechce myslet, nebude. Bude vnímat jenom jeho. Lépe si ho chytí a přirazí, aby do něj dostal i ten poslední centimetr. "Jsi vážně poklad, Emersone" zašeptá mu do ouška "a budeš můj"

Sent from Topic'it App

Pořádně se ho chytí. Zalape po dechu, když cítí, jak do něj postupně proniká a noří se čím dál hlouběji do jeho těla. Dívá se při tom stále na něj, do jeho očí. Nemůže se nedívat. Ten hladový pohled... Lesknou se mu oči. Tak zvláštně. Nikdy neviděl nikoho takhle se dívat. Na nikoho. Tím spíš ne na něj samotného. Pak se ale propne a zasténá, zaryje mu nehty do kůže na zádech, když přirazí a konečně se do něj dostane celý. Zavře oči. Ale pak uslyší ta slova. Vydechne. Zase je otevře. Celým tělem mu projede zvláštní zachvění. "Valentine..." nechá si jeho jméno uniknout mezi rty.

Usměje se a pohladí ho po tváři. Palcem mu přejede po rtech. "Já se o tebe postarám, neboj se chlapče... Splním ti každé tvé přání" zašeptá mu a začne si ho brát. Celou dobu se mu dívá do očí. Líbá ho a hladí. Aby mu to věřil. Aby si ho získal. Nešuká ho. Miluje se s ním. Ukazuje mu jaké to může být, když se mu poddá. Ale i tak to stojí za to. Rozhodně teď nemůže myslet na nic špatného. Nedovolí mu to.

Sent from Topic'it App

Tahle jeho slova, ty sliby... Trochu ho děsí. Ale teď už nad tím nepřemýšlí. Teď už se mu jenom celý oddá.
Když skončí, zůstane ležet vedle něj a jen vstřebává všechno, co se stalo. Tohle bylo... Úplně jiné. Jiné než si myslel, že to bude, jiné než o co žádal, a rozhodně jiné než o co by si myslel, že bude Valentine stát. Stáhne se na bok, čelem k němu. Pohledem těká po jeho tváři a jeho těle, po jeho hrudi, ještě trochu lesklé potem. Vypadá tak... Dobře. Všechno je pro něj tak přirozené, jako dýchání. Pousměje se. Zvedne ruku a prstem mu opatrně přejede po paži, jakoby mu na ni kreslil nějaký znak či symbol. Potlačí silné nutkání ho na tu paži políbit. Neví, jestli může. Jestli by měl. Ale je to i ta jeho vůně... Ještě pořád ji všude cítí. Nejspíš i on teď tak trochu voní po něm. Zvedne oči nahoru. K jeho tváři. K jeho očím. Čeká, jestli poruší to ticho. Jestli promluví. A jestli se začne zvedat. A odcházet.

On padne na záda vedle něj a vydechne. Zajede si rukou do vlasů a sám trochu vstřebává, to co se právě stalo. Ani on to obvykle nedělá takhle. Jednou za čas. Ale jinak je spíš hodně divoký, dravý. Jenže jeho chlapec ten potřeboval tohle.
Pobaveně koutkem oka sleduje, jak si ho prohlíží a přemýšlí. Tuší nad čím. Aspoň vzdáleně je mu to jasné. Podívá se na něj přímo a usměje se. Natáhne se, obejme ho jednou paži a přitiskne si ho ke svému boku. Ruku si nechá na jeho zadečku. Druhou ho chytí za bradu a políbí ho na rty. "Neutikej mi, hm? Chci tě mít u sebe, chlapče" zašeptá a jen mu něžně odhrne vlasy z čela. "Nádherně voníš"

Sent from Topic'it App

Zamrká, když se pohne, ale pak už je v jeho náručí. Oplatí mu ten polibek a opatrně ho pohladí po krku. Nechá si dlaň na jeho hrudi a jen se na něj dívá.
"Ty jsi tak zvláštní..." vydechne upřímně, "neustále mě mateš... Vším, co uděláš!" zašeptá a pohladí ho, "nevyznám se v tom. V tobě. Ani trošičku..." zadívá se mu do očí. Druhou rukou ho pohladí po té jeho, která mu odhrnula vlasy z čela. Jemně se usměje. "Myslím, že cítíš sebe..." odpoví mu, trochu pobaveně, protože přesně na tohle přeci myslel. Na okamžik zase sklopí oči. Jen na krátký. Než je zvedne zpátky k němu a jeho pohledu. "Vale... Ty... Chceš zůstat? Do rána?" zašeptá, "můžeš... A... Ráno bych ti to mohl alespoň znovu převázat..." navrhne mu, nejistě. Příšerně nejistě. Nechtěl se ptát takhle. Co je to s tím kruci? Ale je to těžké, pod tím jeho zkoumavým pohledem.

"možná je to přesně ta vůně, kterou bys měl vonět" pokývne a dál ho něžně hladí po boku a po zadečku. Má tak krásné drobné tělo. Na chvíli si představí tohle tělo ve své posteli. Ovázané černými stuhami, které mu lehce brání v pohybu. Ne úplně. Ale je tak jemně, na oko. Jak dokonalé by to bylo. Vydechne.. nepřestane se usmívat.
"Mám v plánu zůstat" pokývne a usměje se. "Co bych to byl za idiota kdybych teď odešel?" Broukne a stiskne mu packu. Políbí ho na konečky prstů "mám tedy celou noc na to, abych ti vysvětlil, co nechápeš" zašeptá. "Můžeme si o tom povídat...nebo o něčem jiném.. nebo tě můžu jen takhle držet a líbat... Co jen budeš chtít" usměje se

Sent from Topic'it App

Trochu zčervená, když mu řekne, že by takhle vonět měl. Nemůže si pomoct. Sklopí zase oči, plaše. Ale maličko se usměje. Přijde si tak zvláštně, celá ta situace, všechno, co mu říká... Přijde si skoro nervózní, jako kdyby byl nevinná panna po svém prvním sexu v životě. A moc dobře ví, že do toho má daleko.
"Vždycky říkáš takové věci..." zašeptá, "a jak se díváš. Nerozumím tomu..." začne do mu kůže znovu kreslit symboly, tentokrát ale na hrudník. "Díváš se jako bych něco speciálního... Jako bys vážně objevil nějaký poklad, o kterém mluvíš. A... Já nevím, co je to za hru.. " zašeptá a na krátký okamžik k němu vzhlédne.

Poslouchá ho s jemným úsměvem. Jen tak dál, chlapče. Jen mluv. Otevři se a pověz všechno.
Jenom nespokojeně zavrtí hlavou "ale já nehraju žádnou hru, umělče... Na hry mě moc neužije, hm? Myslím to vážně... Ty jsi poklad. Jsi něco speciálního a měl bys mi věřit, protože já se přece v pokladech vyznám, hm? Tím jsme přeci proslulí" šeptne a vezme ho znovu za bradu. "Kéž bys mohl na chvíli vidět to, co teď vidím já. Jsi nádherný. Tak jedinečný... Jak hloupí tady musí lidé být, že si toho nevšimli" zašeptá "a že ti ještě někteří ublížili...bolelo mě srdce, když jsem tě v té hospodě viděl jako nějaké pochroumané koťátko" zašeptá.

Sent from Topic'it App

Povzdychne si a trochu se po jeho slovech stáhne. Pousměje se. Zavrtí hlavou. "Myslím, že jsi jen dobrý herec, nebo lhář... Nejsem umění..." zašeptá, "nikde na světě bys nenašel jediný obraz nebo sochu s někým, jako jsem já. To ty jsi umění... Všechno na tobě je..." zavrtí znovu hlavou, "dokonalé. Všechno tam, kde to má být, všechno má správný tvar i velikost... Ty jsi nádherný. A já nejsem hloupý. Vím, že já nejsem..." zašeptá, "ne. Nejsem umění. Jenom ho umím tvořit... To jsem já..." pokrčí rameny. Nijak smutně. Je s tím už pár let zcela smířený. Jen teď poslední dobou, vlivem spousty událostí posledních dnů, se mu ta nejistota vkrádá zpátky pod kůži. Ta nejistota, kterou měl většinu svého života. Ale které se zbavil. V Itálii. V Paříži. A teď je zase tady, v tomhle příšerném malém městečku. Jediný poklad představuje v tom, že měl Valentin štěstí, že na něj narazil. Že narazil na někoho, kdo je... Kdo je jako on. Když se chtěl pobavit. Jinak by musel hledat velmi dlouho.

Zamlaská. Položí mu prst na rty. Aby přestal tohle říkat. Protože jemu se to evidentně skutečně nelíbí. "Krása tkví v oku pozorovatele. Ne každému se líbí to samé, Emersone... A ty se líbíš mně" pokývne. A pokud nikdo jiný nevidí, to co on, lépe pro Valentina..alespoň bude chlapec jeho bez větších problémů...nebude muset nikoho zastrašovat, odstraňovat. "Jsi umělec...a jsi krásný...takový jaký jsi..." Pokývne vážně. "Nevidíš to, zkoumaš jednotlivé sve části příliš...ale zapadají si sebe...nebyl bys výjimečný bez toho svého křivého úsměvu...nezaujal bys mě nebýt tvých očí.." broukne a pak se skloní. A udělá naprosto šílenou věc. Libne ho na nos "a nebyl bys poklad kdybys měl jiný nos...nemusíš mi to teď věřit, Emersone...ale já nelžu...nejsem lhář..nemám to zapotřebí...a přesvědčím tě o tom" kývne

Sent from Topic'it App

Uhne pohledem už ve chvíli, kdy zmíní jeho křivý úsměv, jakoby ho to snad mohlo schovat. Ale pak přijde něco úplně jiného. Nečekaného. Valentine ho políbí na nos. Ztuhne, naprosto zaskočeně. Tohle rozhodně nečekal. Ne. Cokoliv, ale ne tohle. Jen naprázdno vydechne. Zvedne ruku a dotkne se svého nosu. Zadívá se na něj. Je jasné, že se trefil do černého, do centra celé jeho vnitřní nejistoty. Znovu zčervená. Tentokrát pořádně, mnohem víc než předtím. Ale je jasné, že pookřál. Nebo je prostě jen tak trochu v šoku. Vážně by ho zajímalo, jak tohle Valentine dělá... Jak dokáže říkat takové věci s takovou lehkostí, jak dokáže... Všechno. Nikdy v životě nepotkal muže jako je on.
Zadívá se na něj. Pousměje se. Ale pak se ho chytí a políbí ho. Dlouze. Přitiskne se zpátky k jeho tělu, k jeho kůži. Ta jeho je horká. "Vždyť se ani neznáme, Valentine... Nemůžeš... Nemůžeš jen tak říkat a slibovat takovéhle věci..." zašeptá mu do rtů. Ale zní to... Slaběji. A zároveň naléhavěji. Pohladí ho po krku a opře si čelo o jeho. Vydechne.

Usměje se a pohladí ho po rudé tvářičce. Jak je sladký. Takhle se mu líbí ještě víc. Nemůže uvěřit jaký poklad našel v takové díře. Chvílemi litoval, že se sem vydal. Ale teď rozhodně ne. Teď má ve své náručí toho chlapce. A kdyby měl náhodou odejít, jeho si rozhodně vezme s sebou.
Přitiskne si ho v náručí víc, ochranářsky si ho schová a políbí ho na ouško "a nebo právě proto bych ti to měl říkat...abys mi přestal utíkat a dovolil mi tě poznat" broukne a znovu ho něžně libne na rty. Na víčka a znovu na nosanek. "Hned když jsem tě tam poprvé uviděl, věděl jsem že ti tohle musim říct..a že tě musím takhle držet" zašeptá "kdybys mě dnes nepozval sem... Našel bych si tě... Abys mi uvěřil" kývne

Sent from Topic'it App

Pousměje se. Ale nechá se obejmout, schovat se v jeho náručí. Položí si hlavu na jeho rameno. Opře si čelo o jeho krk. "Jsi tak zvláštní, Valentine..." zašeptá. Chytí se ho a vydechne. Ale... Je to tak příjemné. Moct zase jednou prostě... Být. Být tím, kým je. Ležet v něčí náruči. V bezpečí před celým světem. Tady je nikdo nevidí. Částečně proto, že všechna okna jsou zakrytá jeho plátny.
Prsty něžně přejede Valentinovi po pevném břiše. "Vyprávěj mi o Řecku, prosím..." zašeptá, "třeba... Tvoji nejoblíbenější vzpomínku!" jemně se usměje.

Usměje se. Zvláštní je. On vlastně ještě ani netuší jak moc. Ale to přijde. Časem to pozná. A nejspíš se mu to bude líbit. Vždyť ani Emerson není obyčejný. Je zvláštní. Aspoň z toho, co už měl tu čest vidět během těch pár hodin, co spolu už stihli prožít.
"Moje nejoblíbenější vzpomínka" zašeptá "rozhodně mám rád vzpomínku na lázně... Ty tam stojí za to, hm? Nikdo si nevšímá, kdo má jakou společnost...jen si všichni užívají horké vody.. dobrého vína" zašeptá "ale nejoblíbenější je moje vzpomínka na jednu letní slavnost na malém řeckém ostrově.. slavili tam sklizeň. Ale po svém. Oslavovali Boha úrody... plodnosti.. nejdřív jsem si myslel, že je to nějaká dívka. Ale byl to chlapec... A jako vrchol oslavy bylo společné milování při úplňku. A ten chlapec, který toho boha představoval tuhle oslavu...si vybíral jako první. A mohl si vybrat kohokoliv. Bylo jedno jestli byl zadaný, jestli měl nějaké závazky. Jestli byl víc na ženy. On si ho vybral a byla to velká čest" pokývne "jednou se mi tohle poštěstilo...byl to silný zážitek..." Šeptne

Sent from Topic'it App

Prsty mu vykresluje obrázky do kůže. Snad staré antické chrámy, jak si je představuje. A poslouchá při tom jeho vyprávění. O tajemném světě ve světě. Světě, který by neměl existovat. Ale zřejmě ano. Chce mu věřit. Teď mu potřebuje věřit. Vlastně... Slyšel o lázních. O speciálních lázních... Prý někde existují i v Římě. Hledali je tenkrát, opatrně. Ale nikdy je nenašli. Myslel si, že takové věci jsou jen povídačky. Možná že nejsou.
Zvedne pak oči nahoru k němu. Na jeho tvář, na jeho profil. Zvedne prsty a přejede mu s nimi po tváři, po rtech. Po bradě. A po krku. Pousměje se.
"Stýská se ti?" zašeptá, "po Řecku... Po... Po těch lázních. Ten chlapec zní opravdu moc krásně..."

"To víš, že mi Řecko chybí, Emersone. Bylo to mnohem svobodnější" zašeptá a pousměje se. Pohladí ho po vláskách. "Chybí mi ta svoboda dotýkat se toho druhého aniž bych se musel bát, že mě za rohem někdo upálí, protože si nějaký idiot vzal do hlavy, že může rozhodovat o tom koho mám milovat" zašeptá a pousměje se. "Nestvořil bůh všechny k obrazu svému? Jakým právem lidi soudí, kdo si zaslouží hořet? Není to větší hřích?" Broukne. Pak jen zavrtí hlavou "chybí mi Řecko, ta svoboda... Ne nutně ti lidé...ten chlapec byl krásný... Samozřejmě, občas si na něj vzpomenu. Ale to nebylo nic jako láska, hm? Bylo to kouzlo okamžiku, kouzlo noci, za které jsme ráno oba byli vděční a odešli jsme každý do svého domova." Kývne a pohladí ho

Sent from Topic'it App

Poslouchá ho, zatímco mu jeho prsty jemně projíždí vlasy. On tím svým dokončí kresbu chrámu na jeho břiše a hrudi.
"Nemyslím si, že taková svoboda doopravdy existuje..." pousměje se, "i v Řecku je církev... Ani tam to není úplně... Svobodné..." zašeptá. Obrátí se pak na záda a zadívá se do vyřezávaných nebes nad nimi. "Jednou jsem si myslel, že jsem takovou svobodu našel, že jsem našel bezpečné místo, bezpečný úkryt... Jednou jedinkrát jsem na chviličku přestal dávat pozor... A byla to chyba, za kterou zaplatil někdo jiný..." pousměje se. Sklouzne pohledem zase k němu, do strany. "Co je tohle za život, Valentine?" zašeptá, "co to bude za život..." vydechne. Na tohle se snaží moc často nemyslet. Ale zrovna dneska to nejde moc dobře, po tom, co viděl Jeana s tou dívkou. Co za život čeká jeho, co za budoucnost? Skrývání a lži. Nic jiného.

"ale je to tam mnohem svobodnější než tady" broukne a otočí se k němu na bok. Tentokrát on začne něžně kreslit do jeho kůže. Obkrouží mu pupík a něžně pokračuje nahoru a zase dolů. Dotýká se jeho jemné kůže a zkoumá ji mnohem detailněji než to prováděl prvně. "Nebude dokonalý... Ale může i tak stát za to... Ale chápu kam tím míříš...taky jsem nad tímhle přemýšlel" zašeptá a pohladí ho. Políbí ho na spánek "kdysi jsem si dokonce vysnil, že odsud odejdu... Najdu si malý opuštěný ostrov někde v Řecku. A tam budu žít aniž by mi někdo říkal, co je správné a co ne... A kdybych měl štěstí, třeba bych na ten ostrov neodešel sám" zašeptá a pohladí ho po stehně. "Ale zatím jsem to štěstí nenašel" kývne. "Ty by ses tímhle ale neměl trápit... Nikdo neříká.ze to bude snadné, ale to není důvod to vzdát"

Sent from Topic'it App

Pousměje se. "Ostrov... To zní vlastně docela hezky. Takový... Útěk. Únik. Úkryt..." zašeptá a podívá se na něj, "ale teď jsme tady. Nemůžu se netrápit, viděl jsi to dneska sám... Ty chudáky v plamenech..." oklepe se nad tou připomínkou, "tohle hrozí, na každém kroku, zvlášť teď, když je tu inkvizice. Podruhé... Podruhé už bych to nezvládl, Valentine..." pousměje se, "ale nechci shořet... To je... To je příliš..." zasekne se a pohledem sklouzne kamsi za něj. Vydechne a sklopí oči. Zavrtí hlavou, jakoby to chtěl odehnat, někam hodně hodně daleko. "Dost o tom..." zašeptá a pohladí ho po hrudi, "co by bylo s tím tvým večírkem, kdybys zmizel na ostrov?" zadívá se na něj a usměje se, připomene mu jeho oslavu o které mluvil, oslavu, na kterou ho zval, aby změnil téma jejich rozhovoru, aby změnil napětí a tu těžkou atmosféru, co se kolem začala usazovat.

Pohladí ho po vlaskách. Konejšivě ho zase políbí na spánek a přitiskne si ho k sobě. Aby na to tak teď nemyslel. Ani on si tuhle chvilku nechce kazit. "Oh ano... Můj večírek... Teď už se nemusím bát, že bys nepřišel, hm?" Broukne. "Pozvu pár přátel, které jsem dlouho neviděl... A možná někoho nového! Má to být seznamovací večírek. Rád bych taky pozval Annie...ale nevím jestli tou dobou už budou zpátky...." Pokývne "co máš na večírcích rád? Co bych měl zařídit?"

Sent from Topic'it App