Lesní jezero

Ačkoliv se mi zprvu nechtělo kývnout na ten šílený nápad ostatních dam na malou vyjížďku, nakonec se jim podařilo mě přemluvit k tomu, abych zvedla zadek a vyjela si s nimi. Díky bohu se na onu cestu vydaly pouze dámy, se kterými jsem si do jisté míry rozuměla, neřešily zbytečné věci a dalo se s nimi mluvit na nějaké úrovni. Až poté, co jsem seděla na koni, jsem se zeptala, kam že to vlastně mají namířeno. "Alespoň je o nás do jisté míry postaráno.." odvětila jsem uštěpačně a letmo se podívala na vojáka, který kráčel poklidně za námi. Být po mém, nemusel by s námi, ale otec jedné z dam byl paranoidní ze všeho, co mohlo být v přírodě, a tak ho poslal s námi. Na jednu stranu mi ho bylo líto, zabít takto den hlídáním čtyř dvorních dam, které se rozhodly vyrazit si na čerstvý vzduch. Více jak polovinu cesty jsem promarnila v myšlenkách, kdy jsem asi tak naposled jela na koni. Moc často to nebývalo, naposledy s otcem a poté ještě párkrát sama, ale bez něj to nikdy nebylo ono, jedině on mě dokázal přemluvit k rychlejší jízdě, které jsem se vždycky bála. K jezeru jsme nakonec dojely, za pomoci jedné své společnice jsem se dostala z koně dolů a poupravila si šaty, které se mi jízdou trochu zmuchlaly. Náš mužský doprovod poté vzal všechny koně a odešel s nimi opodál, aby se zvířata napila a napásla trávy, která byla všude kolem.

Mal na sebe ako vždy svoj ľahký odev mušketiera, na koženom ramene mu priam svietil zlatistý erb. Vracali sa z jednej misie ktorá im bola pred nedávnom pridelená nebolo to nič delikátne, zložité. Prostá kontrola. Niekedy predsa aj mušketieri si dovolia mať pokojnejší deň. Po jeho boku na koni sedel muž, mušketier ako on.  Cválali lesom, na nebi spievali vtáci a na vyšliapanej cestičke sa ozýval klepot kopýt koní na ktorých šli. Vedel že je tu neďaleko jazero a chcel tam napojiť kone, oddýchnuť si. Jeho žrebec s farbou havranieho peria priam žiaril na svetle a s ním i jeho biela, snehová hriva a chvost, unikátny tvor. Ano niekedy toho tvora možno preceňoval, ale bol nádherný a preto nebolo sa čomu diviť ak neraz ho od neho chceli. Pomaličky sa blížili a muž po jeho boku ho vyzval na preteky, obaja kone s nimi sa rozbehli prešli cez húštinu a pred nimi sa objavilo jazero mohli rovno brzdiť s úsmevom na perách. Nakoľko zbadali muža s koňmi. Známa tvár nie pre samotného Jacquesa ale pre jeho druha, zosadol z koňa a dal sa s mužom do reči. Jaques zosadol keď namiesto mužov venoval pozornosť dámam s dobrou náladou, slečnám. Za jeho chrbtom sa začali baviť obaja o celom dnia a o tom čo tam robí, samozrejme padla reč o tom že dámy sa rozhodli ísť k jazeru. Jaques sa usmiala  nakoniec keď tí dvaja sa pozreli smerom k slečnám, on svoj pohľad otočil a kľakol si k vode pričom si ju začal dávať za krk len aby sa ochladil. "Krásny deň, prečo by ho jeden nevyužil na čerstvom vzduchu." poznamená k ich rozhovoru pričom už len sleduje že jedna z dám sa celkom usmievala ich smerom, no nebol z toho niak unesený, narozdiel od tých dvoch.

"Marie! Chytej! rychle jsem se otočila za svým jménem a jen tak tak chytla do rukou menší krajíc chleba. Zamračila jsem se na dámu, avšak hned poté jsem se pousmála, možná jenom z vděku toho, že mi dává jídlo, abych tu za těch pár hodin nevyhladověla. "Nejsem pes, mě můžeš věci normálně podat, jako člověk člověku" pronesla jsem a přešla blíže k ostatním dámám, na má slova mi odvětila jedna z nich, že kdybych byla pes, donutily by mě jídlo chytat v sedě s rozevřenými ústy. Tak tohle děláš s těmi muži, které si taháš do lože? pomyslela jsem si na účet té dívky, avšak nahlas jsem si to nedovolila říci, bylo to malé tajemství, které mi svěřila matka. Ta měla skoro všechny dvorní dámy proklepnuté, byla to známá intrikářka a přesto jí všechny mladistvé slepice u dvora zobaly z ruky. Matka se ale vždycky zajímala pouze o svůj kolektiv, jen o dvorní dámy, sbírala o nich všechny informace a když byla nutnost, použila je, jinak se do věcí kolem nepletla. S chutí jsem si odkousla z chleba a mlčky sledovala okolí, kromě koní a tichého šumu lesa nebylo slyšet skoro nic, do doby než se ozval dusot kopyt a na obzoru se objevili dva mušketýři. Musela jsem protočit očima nad tím, když se rovnou dvě dámy dívaly jejich směrem a potutelně se culily. "Třeba se ještě jděte vykoupat nahé" pronesla jsem uštěpačně jejich směrem a zakroutila nad nimi hlavou, tentýž názor měla i poslední z děvčat, která je nechala aby se na dva příchozí muže hezky usmívaly a sama poodešla ke mě, a až drze si uloupla polovinu mého kousku chleba. "Tak to si pěkně zaplatíš, Ophelie" zasmála jsem se.

Tí dvaja za jeho chrbtom mali skutočne zaujímavý rozhovor o ženách a dlhých večeroch, ničomu sa nedivil nakoľko Alexander, muž ktorý ho sprevádzala ktorý sa tam rozprával, mušketier, mal celkom rád keď mu čas od času ženy dali viac ako len prostú pozornosť. Pri jednom z ich rozhovorov sa sám Jacques neubránil širokému úsmevu pričom pokýval hlavou. "Vy dvaja ste v skutku unikátny." s povzdychnutím a úsmevom vstal pričom podišiel k svojmu koňovi, k sedlu kde visel batoh. Vytiahol z neho malú koženú čutoru, dopil víno ktoré v nej bolo a vybral sa nabrať si vody. No už mu na ramene pristála ruka Alexandra s tým či si myslí že má u jednej z nich šancu. S povzdychnutím naberajúc si vodu pozrel smerom k ženám a na Alexandra skrz svoje rameno. "Sa ich spýtaj myslím si že tie dve za chvíľku prídu." "Myslíš?" spýtal sa ho dodatočne Alexander a skôr než stihol niečo Jacques dodať či spraviť vydal sa rovno Alexander k nim skôr ako by sa jeden nazdal dve dámy sa objavili v jeho prítomnosti. A do Jaquesa od zadu udrel jeho kôň, jemne hlavu sa k nemu pritúlil. Mierne v kľaku zabalancoval než si napustil plnú čutoru a vstal. Ruku položil na svojho koňa, nikdy ho nenapadlo dať mu meno i keď niekto ho volal Argent. "Nebodaj aj ty chceš pozornosť?" prehovorí k svojmu nemému spoločníkovia prejde mu rukou po lysine. Pričom dá čutoru speť do batohu. Chcel sa vydať k dámam aby ich ušetril od prítomnosti Alexandra len ten sa zjavne dobre bavil, a muž za jeho chrbtom sa chcel pridať ale zjavne mu niečo v tom bránilo, povinnosť? Slušnosť, jeho slová spred chvíle tomu ale nenapovedali. Podal mu otaže i od svojho koňa a vydal sa k ženám, pomaly a bez nejakého záujmu ktorý by dal najavo, oči mu však padli na tie dve ktoré dobre že sa nepobili o chleba.

Schválně jsem s Ophelií poodešla o kousek dál, abychom mohly vést v klidu konverzaci, samozřejmě na účet zbylých dvou dam. Měla jsem je ráda, více než ostatní dvorní dámy, pokud jsem nepočítala svou matku, zbytek byl houf ukecaných slepic, které pouze využívaly svého postavení u dvora a snažily se skrze to co nejvhodněji provdat. Když se k nim jeden z mužů vydal, otráveně jsem protočila očima. "Alespoň víme, s kým příště nikam nechodit" zamumlala jsem potichu, nikterak nahlas, aby mě slyšela pouze má společnice, která mi to odkývala. Odtrhla jsem si kousek z chleba a ten s chutí snědla. "Hádám, že až se budeme vracet, budou o něm básnit. Chápeš to, Ophelie? To jejich pobláznění mužem, kterého ani neznají?" otočila jsem se na svou společnici, která nad tím pouze mlčky pokrčila rameny. "Jasně, je ti to jedno" zamumlala jsem skoro až otráveně, přičemž se tomu sama dívka potichu uchechtla, měla jsem pravdu, ovšem to už mi ona neřekla, na místo toho mi vzala zbytek chleba. Pro tentokrát jsem již nic neříkala, pohled na dvě dvorní dámy, jak se laškovně usmívaly na jednoho mušketýra, mi zcela přešla chuť i na obyčejný chléb. Otočila jsem se k jezeru a následně k němu přešla, ovšem jen na kraj, nechtěla jsem skončit ve vodě. Z božího smilování, aby mě uchránil před voláním o pomoc, by mě možná nechal chodit po vodě. Zahleděla jsem se na vodní hladinu, ačkoliv jsem periferně vnímala okolí, a neuniklo mi, že se ten druhý vydal rovnou k nám. No jo, dva muži, čtyři ženy. Proč si to nerozdělit, že? pomyslela jsem si a nad svou vlastní myšlenkou jsem se musela z absurdity znechuceně ušklíbnout.

Preto sa sám rozhodol že sa k týmto dvom čo zjavne mali viac rozumu aspoň na moment pridá. Nie nechcel ich obťažovať predsa vyzeralo že už len prítomnosť Alexandra je celkom nežiadúca. Ako sa to vezme, keď sa blížil k nim, zastavil kus od nej a pohľadom skĺzol na odraz, videl tak lepšie do jej tváre. Predsa v prvom momente nepozerala na neho. Pristúpil k nej a len naznačil jemným nenúteným gestom hlavy úklonu. "Dúfam že ospravedlníte nepatričné správanie môjho priateľa." poznamená keď spoza chrbta započuje smiech a otočí sa. Tie dve ťahali Alexandra do vody. Pár krát zažmurkal a rukou si prešiel po koreni nosa. To nemyslíš vážne. Raz idem niekade s Alexandrom a narazíme na toto. Alexandrova najväčšia slabosť pekné ženy, či už len samotné povoľné ženy. Ak ho to raz nezabije tak už nič iné zrejme. Alexander si len dal dole opasok s pištoľou a kordom. A už skočil do vody nechajúc sa ťahať tými dvoma. "Je neskutočný..." skôr ako by stihol dopovedať idiot sa zamlčal. "Ak sa skúsiš vyzliecť prisahám že ťa z tej vody dotiahnem an breh a priviažem o sedlo." celkom hlasne dodá na konto Alexandra. Nehodlal byť svedkom toho že si bude práve teraz užívať.

To si ještě promyslím.. pomyslela jsem si ihned poté, co druhý mušketýr promluvil, no nahlas jsem se nijak nevyjadřovala, svůj pohled jsem spíše upnula na dívky, které toho druhého tahaly do vody. A to jsem si tak naivně myslela, že den strávíme poklidně a harmonii nádherné přírody, s menšími avšak novými klepy ohledně dvora. Tak nějak jsem v duchu věděla, že jsem zrovna na tohle měla štěstí, a kdybych nikam nejela, dívky by si užily klidný a pohodoví den bez návštěvy pohledných mužů. Udělala jsem k těm třem pár kroků a odkašlala si, dívky mě nevnímaly a nadále se hlasitě smály, i přesto, že jejich novou společnost varoval druhý muž. Tiše jsem si povzdechla a znovu si odkašlala, načež mě už zpozorovaly a na pár vteřin přestaly. Těch pár vteřin trvalo poněkud dlouho, hleděly jsme si do očí, ony poněkud rozmrzele, já celkem naštvaně. Ne z toho, že mají zábavu, ale z toho jak se chovaly. "Uvědomte si svá postavení, děvčata. Nejste lehké děvy, které se válí v jezeře s mužem, jehož znají sotva pár minut" pronesla jsem poklidným tónem, dál jsem si jich nechtěla všímat, jen jim vtlouct do hlavy jak by se asi tak měly chovat. "Měla by jsi se taky odvázat a užít si nějakou zábavu, Marie. Muži mají rádi zábavné ženy, ne upjaté" ozvalo se mi za zády. Pocítila jsem pouze letmý tik v oku, rozhodla jsem se být ale rozumnější a nikterak na to hrubě nereagovat. "Je mi přednostnější to, jaká jsem v očích Boha" odvětila jsem a dvorní dámě věnovala menší úsměv, svými slovy jsem naopak ten její dost srazila. Šach mat, ty cuchto pomyslela jsem si vítězně.

"Tebe nie je pomoci." povzdychne si potichu ohľadom Alexandra. Pričom už len počúva ženu ktorú neskôr Ďalšia z dám oslovila Marie. Niečo pravdy na slovách tej ženy bolo, muži majú skutočne radi zábavné ženy. Ako si rukou zas prechádzal po nose podvihol hlavou a i keď nad tým premýšľal len an krátky okamih pri spomienke na ňu, mal na perách úsmev ktorý sa však rýchlo ako prišiel tak i stratil. Jedna z dám ktorá sa vešala na Alexandrov krk však k jej slovám prehlásila. "A ako vieš že boh nechcel aby sme sa dnes zabavili? Predsa sú tu! A čo viac, možno ho budem spoznávať dlhšie ako len pár minút!" venovala Alexandrovi veľký bozk na líce ako by ho chcela zjesť. Keby niekto len mohol sledovať Jacquesov pohľad v tom momente jedno jeho obočie vyskočilo hore kým to druhé v otázke sa skrčilo nad okom. Vedľa jeho na brehu krásna ale silne veriaca žena a tá vzadu, zdalo sa že nevie kam sa pridať a vo vode, dve ženy ktoré zjavne nemali alebo konkrétne tá jedna potuchy o tom že ak chceš niekoho dostať bozk na líce ktorý pripomína uhryznutie nie je spôsob ako niekoho dostať do správnej nálady.Mal neskutočnú chuť len mávnuť rukou a nasadnúť že sa stretnú v meste. Ale nechať ho tu zo ženami osamote, keď neráta toho druhého pasívneho úchyla pri koňoch by znamenalo že by o pár mesiacov Alexandra naháňali ich rodiny. Toto nebol bordel ani dámy v salóne, ale dvorné dámy, kto vie, možno samotnej kráľovnej.

Tiše jsem si povzdechla, nejspíše ze zoufalství, že mají stále argumenty ke svému chování. "Nebo je tohle střetnutí pouze shoda okolností, drahá Miriam" znovu jsem se lehce usmála, jeden by i věřil, že mé úsměvy k těm dívkám jsou pravé, avšak byly prolezlé falešností. "No, každopádně mi potom pověz, jak tvůj nový vztah dopadl" dodala jsem a bez dalších slov se k ní otočila zády a udělala několik kroků stranou, nechtěla jsem se s ní nadále bavit, nemělo to cenu. Uklidňovalo mě to, že to ona je ve vodě a chová se jak nějaká děva v nevěstinci, zatímco já stála na souši a neměla se za co kát. "Je mi líto, za jakých okolností se setkáváme, Jasnosti" pronesla jsem směrem k muži a pro tentokrát se již opravdu usmála, na rozdíl od svého společníka byl tenhle rozumnější, když se i on snažil svého přítele usměrnit k lepším mravům. "Omluvte chování těch dívek, vůbec netuším co to do nich vjelo" dodala jsem okamžitě. Však ty víš, co to do nich vjelo.. hormony, děvče, hormony.. projelo mi hlavou. Jen letmo jsem se podívala na samotinkou Ophelii, která se poněkud vzdálila, bylo vidět, že v ruce držela malou knížečku, byl to pro mě dostačující důvod jí nikterak nerušit, stejně jako ostatní kolem, kteří měli evidentně dost zábavy ve vodě a u koní.

Sám veril že to bola len jedna veľká blbá náhoda. Kedysi by to možno bohu pripisoval ale dnes? Boh mu vzal ženu i nenarodené dieťa, čo spravil zle? Bola to jedna veľká otázka ktorá na neho padala, i keď bol mladý, jednoducho sa to všetko v jeho živote stalo príliš rýchlo. Tu sa však Marie, áno bol presvedčený že to bolo jej meno, že to započul správne. Ospravedlnila nakoľko sa stretli az týchto okolností. "Nie je za čo sa ospravedlňovať, kontesa. Verím že o nie je vašou vinou a za ich správanie predsa nezodpovedáte." Alexander sa dobre bavil ale v momente keď mu začala lady rozopínať nohavice samotnému Jaquesovi cuklo pár krát v oku. IDIOT! dal si sám dole opasok s kordom a pištoľou a šiel rovno do vody za nimi. Alexander na neho vypučil oči a slečny si spočiatku mysleli že sa pridá ale v momente keď neviseli na Alexandrovia on bol dosť blízko chytil ho za hlavu strčil mu ju pod vodu. "Choď z vody a riadne sa obleč! Celý som za teba mokrý!" Alexander vybral hlavu z vody a chcel mu to vrátiť namiesto toho zamrmlal a zapol si poriadne pár gombíkov čo mu rozopli, pričom sa vydal z vody.

"Když je jeden neusměrní zavčasu, mohlo by to dopadnout špatně" odvětila jsem poklidně, na jazyku jsem měla další slova, často typická obyčejným konverzacím, no najednou se vydal směrem k vodě, dokonce zahodil i věci. Už i ty? pomyslela jsem si, nepřekvapilo by mě, kdyby se k nim připojil, byl by to pro mě dostačující důvod nasednout na koně a vydat se zpátky, už jen z toho principu abych to mohla oznámit matce a ta tak měla další pikantnosti do sbírky. Koutky úst se mi roztáhly do pobaveného úsměvu, když se přiřítil do vody, vytrhl svého společníka od mých dam a strčil hlavu mušketýra pod vodu. Asi ti dám povolení zchladit hlavu i dámám pomyslela jsem si, rozhodně by se jim to teď hodilo. Když se ke mě obě dvě otočily, nahodila jsem zpět zachmuřený, až lehce dotčený výraz a uhnula pohledem, jim jsem opravdu úsměvy nechtěla věnovat, tím svým chováním v mých očích dost poklesly, takže jsem měla o dvě kamarádky méně. Nu což, furt je tu Ophelie ujišťovala jsem se v mysli. Sama jsem se zahleděla směrem, kde seděla dívka a poklidně si četla, jak já jí záviděla tu bezstarostnost! Zahleděla jsem se na ní natolik, že jsem nepostřehla, že se zbylé dvě dívky přesunuly ve vodě blíže ke mě a naráz na mě obě dvě chrstly vodu, před kterou jsem nestačila zavčasu uskočit. Na štěstí vody nebylo tolik, i tak mi voda dosáhla na vlasy a šaty, převážně z vlasů mi pak pramínky vody a malé kapky padaly na tvář, kterou jsem si musela otřít. "Hrozně vtipné.." zavrčela jsem podrážděně.

"Si neskutočný, udrž si ho, prosím raz. Na nasledujúcich dvanásť hodín potom pre mňa za mňa." Ak by mal istú predstavu ako jedného dňa umrie jeho priateľ Alexander tak to pri sexe. Mal pocit že niekedy mu to stačí i namiesto jedla. Nahol sa k k Alexandrovi pričom mu zašeptal. "Bohu prisahám ty raz neskoro vytiahneš a ver že budem prvý čo na teba ukáže prstom." Alexander sa nad jeho slovami ktoré zašeptal zasmial a dodal že to by mu Jacques nespravil. I keď nad tým by sa jeden musel zamyslieť. Myslel to vážne. Konečne sa mu podarí dostať sa von z vody, pričom si vezme svoj opasok ktorý si zapraví. "Slečny, máte pravdu, muži milujú ženy ktoré sa vedia baviť ale nie sú to ženy s ktorými ostávajú." podotkne a dodá. "Chovajte sa dobre a neoblievajte sa lebo ak prídete mokré určite vám to môže kontesa po mojom boku vrátiť a povedať vaším cteným rodičom." žmurkne na ne a pozrie na lady Marie, kontesu. Jemne sa jej odzdraví jemným gestom hlavy a tiahne za rameno Alexandra ku koňom.

Znovu jsem si vyslechla uštěpačné poznámky, jak nejsem pro žádnou legraci. V duchu jsem si sama pro sebe vrčela, že mi rozhodně nepřijde legrační po sobě cákat vodu, zvláště když je tak studená! Až teď mi došlo, jak v ní mohou vůbec stát, mě samotné vadilo těch několik kapek, které mi neustále kapaly z vlasů, i když jsem se je snažila potažmo vysušit skrze své rukávy. "Až se budu chtít vykoupat, dám vám vědět, dámy" zasyčela jsem na ně jako vzteklý had a vrhla po nich nepříjemný pohled, nic si z toho ale nedělaly a jen se tomu zasmály. Nejspíše bych jim to pocákání brzy odpustila, a možná se tak i do večera stane, no z hlavy nevyženu to, jak se během pár minut ze slušných slečen staly poběhlice, které by si přímo v jezeře užily s mužem, kterého sotva znaly. Až mě to v mysli vedlo k otázkám, zda to bylo poprvé, nebo se něco takového v jejich životě už stalo, i když soudě podle toho, jak se obě chovaly, nedivila bych se, kdyby to nebyl jediný a ani poslední muž, ke kterému se takto zachovaly, evidentně jim k tomu stačila jenom pěkná tvářička. Zadívala jsem se na onoho mušketýra a po jeho slovech se musela až pobaveně usmát. "Řekla bych, že se děvčata do budoucna ponaučí" odvětila jsem a pohledem zkontrolovala i svou poslední a nejspíše normální a ctnostnou společnici, která rázem zaklapla svou malou knížečku a vydala se zpátky k nám, snad ze zvědavosti z toho, co se tu nejspíše děje.

"V to dúfam, opatrujte sa." dovolil si ešte dodať na rozlúčku k slečne, kontese, ktorá tak nevinne až nábožensky pôsobila za ten okamih čo si "užili" pri jazere. Alexander stihol ešte cez jeho rameno zakričať na slečny ktoré mu robili spoločnosť že ich rád spoznal. Celkom ironické ale nebral mu to, Jacques mlčal. Došli ku koňom a nasadol na svojho koňa. "Pohni si." zamrmlal na Alexandra. Až keď mal istotu že nasadol na koňa a rozlúčil sa i so svojím priateľom, bez nejakého váhania popohnal svojho koňa. Nedokázal si predstaviť ako sa to mohlo zvrhnúť a nechcel byť pri tom. Nie teraz a tu. Naposledy ako sa pomaličky vzďaľovali sa len v sedle otočil aby sa pozrel smerom k Jazeru nie na slečny ktoré si sušili oblečenie, než z čírej zvedavosti jeho zrak smeroval k žene celkom odmeranej. Ktorá mala svoj malý preslov o bohu.Bolo pre neho naivné vidieť ženu čo tak moc milovala boha, ale nebolo to nič vzácne. Viera je niečo čo mnohí si ctia kedysi to chápal, kedysi možno by pôsobil rovnako, dnes je jeho prívesok v tvare kríža len v krabičke v šuplíku.

Konečně bude klid pomyslela jsem si. Jen letmo jsem sledovala, jak dva mušketýři odjíždí a sama se zahleděla na jezero, nikoliv na dvě dámy, které byly stále ve vodě. Mé přemýšlení využily právě ty dvě ve vodě a začaly doslova rýpat ohledně toho, že teď určitě v duchu sním o onom druhém mušketýrovi. Kéž byste věděly, že nejsem jako vy, dívky.. pomyslela jsem si, na jejich narážky jsem nereagovala, přišlo mi to až podřadné hádat se tu o něčem, co nebyla pravda, a navíc bych jim tak nějak dopřála to, o co jim šlo, a já jim to opravdu dopřát nechtěla. "Myslím si, že je čas na to se vrátit, užily jste si dost" pověděla jsem a jen je sjela pohledem, mého názoru byla i Ophelie která se po mém boku rozešla zpátky ke koním, ty dvě si ale chtěly ještě trochu užít, bůhví zda z nich všechny hormony vyprchaly, nebo je potřebovaly ukojit na sobě, či na nebohém vojáku, který tu byl právě kvůli jedné z vody. Za jeho pomoci jsem se dostala zpátky do sedla a s Ophelií po boku jsem pobídla koně do klidného kroku, nikam jsem nespěchala, ale jejich přítomnost už mě omrzela, skoro až znechutila. A to to bylo tak krásné místo.. pomyslela jsem si, věděla jsem, že jestli se sem ještě někdy dostanu, pravděpodobně se mi dnešek vybaví.

Louis se projížděl po lese a zavítal k jezeru. Atmosféra vypadala krásně a téměř idylicky, až na ty mraky, které zakryly nebe a brzy se spustil déšť... sluha napnul celtu a vypbudoval jakýsi provizorní tábor, kam se Louis mohl uchýlit, aby nezmokl. Louis ve svém jezdeckém obleku, vlasy rozfoukanými větrem a sluhou, který pobíhal všude okolo a snažil se rozdělat oheň, aby se oba alespoň trochu zahřáli, seděl u ohně a sdíval se do dály. Bubnování bouřky ho uklidňovalo, avšak hromy a blesky ho děsily až do morku kostí. Bůh se zlobil. Andělé plakali... tak to vykládali kněží. Sluha stihl také vykrvit a stáhnout z kůže králíka, kterého mimo jiné ulovili a dal ho péct nad ohýnek... s menší hromádkou dřeva pod celtou čekali až bouřka přejde.

Vracal sa z dlhej misie. Unavený on ako aj jeho kôň chcel si aspoň na moment oddýchnuť a dobre vedel o tom že neďaleko je jazero. Predsa mal to potešenie pri ňom minule stretnúť dvorné dámy ako i Marie. Ma l na sebe tmavú uniformu mušketiera a na hlave svoj tak svojský širák. Rukou len potľapal svojho koňa po krku s tichými slovami. ,,Neboj chlapče už sme tam." boli to len tiché slová k jeho koňovi ktorý len zastrihal ušami. Keď už mali pred sebou jazero spustil sa i dážď. Vietor silnel zo sekundy na sekundu. A tak mu skoro vzal i jeho klobúk. Zosadol z koňa a klobúk si odložil do brašne na sedle. Pričom sa natiahol, popravil si rukavice. A pomaličky mokol, jeho kôň sa konečne napojil u jazera a on sám sa porozhliadol. Keď zbadal provizórny stan. Len sa pousmial nad tým že kedysi za ním niekto behal a stačila kvapka na jeho hlavu aby ho jeho sluha rozložil. Ako by bol z cukru. Po chvíľke jeho kôň spokojne zdvihol hlavu. No obaja boli pomerne rýchlo dosť mokrý a tu sa začali ozývať i hromy. ,,Poď." potichu povedal k nemu a vodiac ho za uzdu podišiel k stromu pod ktorým bol stan. Nešiel dnu, nechcel byť nezdvorilí či rušiť a tak sa len oprel o kmeň vedľa stanu a sadol si na trčiaci koreň.

Louis nad sluhou vrtěl hlabou, ale co mohl dělat? Leda ho poslat pryč... stan byl hned u skály a tak měli i kousek jeskyňky... Louis se po chvilce zvedl a šel nasbírat další dřevo, než promokne až moc. Mokrý byl skoro hned, ale nevadilo to tolik. Když se vracel, všiml, si ,že u stanu někdo sedí... Sluha chudák vyklepaně mušletýra sledoval... " Dobrý den." kývl na neznámého. " Nesednete si dovnitř? Je tam více sucho. " Odložil dřevo vedle toho suchého, kde se už pekl zajíc. " Místa tu je dost..." pousmál se na mušketýra. " Odkud vlastně jedete?" zeptal se s úsměvem a pak se zarazil. " Oh, omluvte, jsem nezdvořák, jmenuju se Louis." nabídl mu ruku.

Jacques si tak povediac hľadel svojho. I keď mohol cítiť na sebe pohľad služobníka ktorý na neho ustarostene pozeral spoza stanu. Ignoroval to s úsmevom. jednoducho chcel ten dážď v pokoji prečkať. No tu k stanu šiel druhý muž. Podľa oblečenia, chôdze. Bolo viac ako jasné že je on práve tým vznešeným pánom ktorému stan i sluha "patrili". Jacques bol svojský a vždy má v sebe krv de Malherbe, hrdú a silnú. Vždy bol vysoko postavený šľachtic a ani jeho zbroj to nezmenila. Preto keď sa mu muž prihovoril. priviazal koňa okolo stromu a vstal pričom sa vydal do stanu. ,,Bolo by to odo mňa hrubé odmietnuť takéto pozvanie. Ďakujem." mile mu poďakoval a usadil sa k ohňu. Mal elegantné vystupovanie. Galantné. No i keď na sekundu nepozeral na svojho hostiteľa Hľadal pohľadom len nenápadne čokoľvek čo mu o jeho hostiteľovi povie viac. Často mali niekde erb. No i tak sa otočil rovno k Louisovi. ,,Moje meno je Jacques." povie mu úprimne. Pričom si všimne maličký nenápadný symbol čo mal jeho sluha na šátku. Znak rodu de Scudery. Kto by si to bol pomyslel že práve oni dvaja budú pod stanom v takomto počasí.

Louis pobaveně kývl, ale po chvilce bouřka skončila... co kdybych Vás pozval na společnou cestu do města? nyní, když je bouře u konce... Louis nechal sluhu, aby byl v lese, u jezera, udělala si den volna. Také mu to pak řekl... chtěl s cizincem strávit dost času osamotě... nasedl na koně a pomalu vyjel, čekajíc jestli se jeho nový známý připojí...?

Búrka bola tak rýchlo preč ako z znenazdania prišla nad ich hlavy. A tak Jacques si musel len povzdychnúť. A to som si myslel že si skutočne na chvíľku oddýchnem s touto zámienkou búrky. pomyslel si pri svojom krátkom povzdychnutí pričom prešiel pohľadom po oboch mužoch. Jemne sa pousmial a elegantným náznakom úklony odzdravil pričom sa vybral k svojmu koňovi. ,,Ďakujem vám za ponuku. Ale ďalej zrejme pôjdem sám. Zatiaľ." nasadol na svojho koňa a potľapal ho po krku než ho popohnal a sám zmizol v húštinách lesa. Ktorý dostal prekrásnu vôňu po krátkej búrke.