Lac de tous les saints (Léčivé jezero všech svatých)

Není to věc nutná Ali, je to jen nabídka. Udělat prostě někomu radost, nebo jí můžeme po tobě prostě jen něco poslat. řekne mile a pak na sobě ucítí kapky vody a koukne své sestřičce přímo do očí. Studí.. šeptne tiše a mile se na ní pousměje. Od mala se nám to vypráví, možná proto jsem tu trávila tolik času, protože jsem si myslela, že mě to vyléčí. Nakonec se to možná i podařilo, kdo ví. cuknou jí mírně koutky a natáhne ruku k Loty, aby jí dala pár pramenů vlasů za ucho. Pokud se malé nebude chtít, můžeme se v sídle sejít jen tak. Aspoň pozná princezna jak žiji a třeba se jí tam něco i zalíbí. Rovnou by mohla vzít ozdoby a naučit mě, jak se zaplétají do vlasů. Prostě dámský večírek a třeba i s alkoholem. Místa je v sídle dost, takže tam můžeme všichni i přenocovat. řekne spokojeně a ruku stáhne zpět k sobě, koukne na ostatní a na chvíli se zamyslí. Možná nakonec to nebude tak špatný nápad. pomalu se posadí a prsty si přejede po šatech. Je to zakryté dost, i když si ty šaty sundám, nebudu prostě na to myslet, ani poukazovat. proběhne jí hlavou a pak se zvedne a sundá ze sebe šaty, které z ní pomalu sjedou a odhalí její hubené tělíčko, které vypadá dost dobře. Měla na sobě spodní prádlo a oblékala se tak, aby prostě jasně nebylo vidět, že má mužskou partii. Spokojeně se protáhne a pak se pomalu vydá k jezírku, do kterého první vkročí jen po kolena a ohlédne se na ostatní. Třeba mě to fakt jednoho dne vyléčí. cuknou jí nad touhle myšlenkou koutky a pak se vydá dál, když je ve vodě po pas, tak skočí šipku vpřed a skončí pod vodou. O pár metrů dál se vynoří a upraví si vlasy tak, aby je neměla v obličeji, bylo jí to tady příjemné a nechtěla myslet na nic jiného, než na svou společnost a to že si ten den může užít.

Poslouchá povídání o zdejším jezeře. Zvědavě se při tom na vodu zadívá, na její poměrně klidnou třpytivou hladinu. Takovéhle příběhy a pověsti má ráda. Má ráda přírodní sílu. Na severu jsou hodně zvyklí na ni spoléhat a nikdy ji nepodceňovat. Tam nahoře to asi ani jinak nejde. Potom se ale překvapeně zadívá na Annie, když začne navrhovat společnou akci přímo u ní doma, jen tak, pro ně všechny. Usměje se a dá si vlasy za ucho.
"Vážně? Ah, to zní vážně skvěle! Ráda tě to naučím, můžu zaplést vlasy klidně všem!" uculí se trochu, "a mohla bych to naučit i tebe, Ali! A nějaké ty ozdoby ti dát, mohla bys je zaplétat sestřičce... Od tebe by se jí to mohlo líbit!" navrhne dívce nejistě, ale s úsměvem. Chápe její obavy, asi je pravda, že by tu maličkou trochu vyděsily, kdyby se na ni takhle sesypaly. Ale přesto je ochotná své slovo dodržet, i kdyby jinak. A tak jí to nabídne alespoň takhle.
Mezitím se ovšem Annie zvedne a začne se svlékat. Odejde pak do vody. Rory se usměje a zavrtí hlavou. "No vida, tak jsme poslední suché!" usměje se na Ali.
Podívá se pak na Loty. Na začátku jí přišla hodně přešlá. Poznala to na ni, samozřejmě. Teď už vypadala zase o něco veseleji. Posune se na dece trochu blíž k ní. Nalije jí trochu vody a podá jí ji. "Jsem vážně ráda, že jsi mě vzala s sebou, Loty... Už jsem to potřebovala. Děkuji ti za to..." řekne jí tiše. Aby to věděla, kdyby z toho snad měla mít nějaké problémy. Že pro ni to moc znamenalo a rozhodně na to nezapomene.

"Vy jste takoví..." raději jsem to nedořekl a stiskl čelisti pevně k sobě. Idioti, naprosto neschopní idioti. Co tu ještě děláte?! dodal jsem v mysli, a několikrát se musel zhluboka nadechnout, abych potlačil vztek, který se mi v těle mísil. Nechápal jsem, jak se jim to podařilo, nešlo mi do hlavy, jak mohou ,,ztratit" někoho jako je právě princezna, do toho ještě švédská. Ty se za prvé moc nevyskytují ve Francii, a za druhé se neztrácejí každý den! Nechal jsem mušketýrům jejich až otrávené výrazy z mého chování a v rychlosti naskočil na koně, který neklidně přešlápl na místě. "Tak co bude?" zamračil jsem se, "hnete se svýma línýma zadkama a najdete princeznu, nebo vám mám donést židle a zahrajeme si karty s myšlenkou, že se bezpečně vrátí, co?" dodal jsem poněkud.. klidným tónem, ke kterému jsem se dosti přemáhal, ačkoliv jsem si byl jist, že moje skřípání zubů musel nejeden mušketýr slyšet. Jeden z nich, již na koni, se mě pokusil ujistit, že určitě nejde o nic závažného a princezna chtěla jen pár minutek soukromí, z lásky ke svým nervům jsem se raději nevyjadřoval, jinak bych ho musel profackovat. Jet čirou náhodou někdo kolem princezny a vědět, kým doopravdy je, napadal mě nejeden nepěkný scénář. A bůhví, kde a s kým se momentálně nacházela.
Už jsem měl před očima celý den naplánovaný, přeplněný hledáním všech míst, kde by se mohla její švédská Výsost nacházet, no díky bohu jsem se mýlil. Netrvalo ani hodinu, než jednoho mušketýra napadlo, že by se nemusela nacházet někde ve městě, ale pravděpodobně v okolí, a díky bohu měl pravdu. Ulevilo se mi, když jsem jí již z dálky viděl, avšak nebyla tam sama. Klid, který se mi rozprostřel po těle, byl rázem pryč, když jsem si všiml i Lorette. Ihned jsem měl hlavu plnou otázek. Co tu dělá? Je poblíž ještě někdo jiný? Určitě mají schůzku s muži! Na sto deset procent! Jenom se teď někde schovávají! Však já na to přijdu! pomyslel jsem si.
"Našel jsem váš ztracený doprovod, Vaše Výsosti" promluvil jsem, jakmile se kůň zastavil jen několik metrů od dam.

Všimne si vděčného pohledu Aliénor a oplatí jí ho vlastním úsměvem. Tak přece jen pořád dokáže někomu udělat radost! Už si po počátečním fiasku tady začínala myslet, že o tu schopnost docela přišla. Hned je jí zase o kousíček lépe a chviličku nechá ostatní aby plánovali co a jak se vlastně odehraje, než se nahlas zamyslí nad kouzelností místa na kterém se vlastně nachází a nakloní se svou otázkou k Annie. Úsměv, který jí věnuje ji zahřeje, skoro stejně jako letmý dotek na tváři. ,,Zmrznout tě nenechám, neboj se sestřičko." Skloní se, aby ji ze své pozice lehoučce políbila na čelo. Už je zase všechno správně. Znovu se pak narovná a vyslechne si návrh ohledně dámského večírku. ,,Myslela jsem, že jsi zásadně proti alkoholu." Hravý tón hlasu a povytažené obočí. Oboje značí to, že by jí tahle změna vlastně příliš nevadila.
Annie se pak celkem záhy rozhodně, že přes svůj počáteční odpor vodu vyzkouší a Loty tak zůstane na dekách s Rory a Aliénor. ,,Díky," převezme skleničku s vodou, ze které lehce upije a postupně se na obě mladé ženy podívá. ,,Vždyť o nic nejde a jsem moc ráda, že se bavíš! Celou dobu jsem doufala, že si budete rozumět." Pro teď má ale povídání zase na chvilku dost, i když u ní je tomu možná těžké uvěřit. Chce zpět do vody, za Annie, možná i s ostatními. Proto odloží skleničku a když vstává, bere při tom za ruku Rory... u Ali si to z nějakého důvodu nedovolí. ,,Tak honem, dostaneme tě z těch šatů a skočíme do vody!" Svou chvilkovou rozverností snad mladou princeznu i předčí. Předčila by. Kdyby jen krátce po tom co se chce pustit do pomoci s odstrojováním severské výsosti nezaslechla koně, navíc ne jednoho. Podívá se tím směrem, přesvědčená o tom, že je jednoduše našli mušketýři, které teď prostě znovu pošlou pryč. To by ovšem v jejich čele nesměl být Dorian. O odstín nebo dva zbledne, honem si k tělu přes stále mokrou košilku blíž přitahuje koupací plášť a polekaně se ohlédne po Annie ve vodě. Ne, ne, ne... jsi pryč. Odjeď. Jsme v pořádku. Odjeď. Nakonec ale sebere alespoň tolik odvahy, aby se donutila k letmému úsměvu. ,,Nečekala jsem, že skutečně rozhodneš přidat k našemu pikniku, drahý! Kdybys mi to pověděl už ráno, nechala bych pro tebe připravit nějaké oblíbené jídlo." Všechno bude v pořádku. Musí být.

Opravdu se jí uleví, když i zbylé šlechtičny vezmou rozum do hrsti a uznají, že jejich na první pohled skvělý plán, zas tak skvělý nebude. Nebo bude, ale ne pro ni a malou Iris. Úsměv Loty oplatí a stejně tak se usměje i na princeznu. "Času je dost, obzvlášť, pokud se přidáte na dýchánek slečny Annie, tak se určitě ještě uvidíme." odpoví mile a lehce přikývne na slova právě jmenované. Tím si všechno odbude a na chvíli má klid, když se šlechtičny pustí do konverzace mezi sebou. Ani v nejmenším jí to nevadí. I když se snaží uvolnit, tak je celou dobu jako na trní, protože ví, že tohle není její povinnost. Měla by dělat něco jiného, než tu vysedávat a klábosit.
Myšlenky přeruší šum, když se obě šlechtičny zvedají. Vzápětí se k ní donese zvuk kopyt při kterém sama vyskočí na nohy a začne rovnat oblečení slečny Annie. Jenom služebná, jenom služebná. mumlá si v duchu a když se první z jezdců vynoří z lesa, tak tichoučce zaúpí. Začne hledat mezi modrokabátníky povědomou tvář, jestli se náhodou pan Babtiste také nerozhodl přidat. Nikdo ho však nezahlédne. Zato se k ní donesou slova slečny Loty, která stojí jen kousek od ní.. Tomuhle se nevyhne. "Můj pane," osloví nejistě muže a ukloní se. Doufá, že jí rozpuštěné vlasy tak alespoň částečně skryjí hořící tváře. Jak já se do tohohle vždycky dostanu? Aby se nenechala ovládnout rozpaky, které se jí zmocňují z nastalé situace, tak se po chvíli zase narovná a s očima sklopenýma k zemi prospěchá kolem přítomných ke koním, snažíc se ignorovat ostatní mušketýry, aby vytáhla další koupací plášť a svižným krokem se i s ním dostala k břehu jezera, kde ho roztáhne a vyčkává na Annia, aby ji mohla okamžitě zahalit.

Annie se spokojeně na Loty pousměje a mrkne na ní. Věřím, že bys mě zmrznout nenechala, přeci jen se o mě umíš vždy hezky postarat. řekne a to už se pak svléká, aby se mohla vydat pomaličku do vody, kterou přeci jen musí vyzkoušet, když už přišla na tohle místo. Kvůli tobě to na jeden večer změním, přeci jen, proč si skleničku nedat, když tě mám konečně zpět. řekne a mizí do vody, kde se spokojeně koupe a přemýšlí nad tím, jak se dnešní den vlastně nakonec podařil. Všechno se ale změní, když uslyší příjezd někoho nového a pak mužský hlas. Tohle opravdu bylo to poslední, co si představovala, že se stane. Nechápala jak se to vlastně mohlo stát, než si uvědomí, že je tu s nimi princezna a tak trochu nedomyslela následky. Její srdce se hodně rozbuší a udělá se jí dosti nevolno. Proč tu musí být, copak nemůžu.. nemůžu mít ani na chvíli klid? pomyslí si rychle a pak se jí zamží před očima, nespokojeně pak něco nesrozumitelného pronese a cákne sebou do vody, protože na chvíli z nedostatku kyslíku ztratí vědomí. Tohle ovšem bylo, co se jí mohlo stát, protože jediný, kdo se tam pro ní vrhne bude muž a nikdo jí tak rychle nejspíše nezahalí, aby se nezjistilo, co je vlastně zač. Nějakou chvíli je pod vodou a pomalu se začne vracet k sobě, ovšem není to nic příjemného a je z toho celá zmatená, takže sebou jen nešikovně pod vodou trhne a začne se topit.

S úculem se nechá vytáhnout na nohy od Loty. Stoupne si k ní zády a vlasy si shrne přes rameno dopředu, aby jí zrzavá dívka mohla začít rozepínat šaty a povolovat korzet. Jenomže k tomu nakonec nedojde, protože najednou se kousek od nich zjeví kůň s mušketýrem. Známým mušketýrem. Jmenuje se Dorian a bývá na zámku kolem královny často. A taky je to Lotyin manžel.
Krve by se v ní v tu chvíli nedořezal. Ani nechce myslet na to, co by bylo, kdyby Dorian dorazil jen o pouhou minutu či dvě později. Stála by tam jen ve spodničce, to je jasné. Vydechne. Podívá se přes rameno na Loty. A pak zpátky na něj.
"Ah... To je... To je skvělá zpráva. Skoro... Jsem se o ně začínala bát!" řekne nakonec s napůl nejistým a napůl zcela nevinným úsměvem. Tedy. Aspoň se pokusila. Přitáhne si šaty víc k tělu. "Museli se mi cestou někde... Zatoulat!" dodá ještě s o trošku přesvědčivějším úsměvem. Nejistě se koutkem oka podívá po Ali. Vidí ji s koupacím pláštěm. Ah, no jistě! Annie! Je skoro nahá! To je krajně nevhodné. Podívá se znovu na Doriana a tentokrát se lehce zamračí.
"Každopádně vás prosím, abyste jim teď hned jel naproti a řekl jim, ať počkají stranou! Vaše manželka je tady spořeji oděná, neměli by ji tak vidět! A to nemluvím o baronce de Vivonne, která je stále ještě ve vodě a-" otočí se po Annie a zalape po dechu. "Proboha, ona se topí!" vykřikne najednou, když uvidí, jak zmizela pod hladinou.

Vidíte snad ducha, dámy? pomyslel jsem si a slezl z koně, na těch pár vteřin jsem se k dívkám ocitl zády a mohl tak otráveně protočit očima. Sám pro sebe jsem si pouze říkal, proč tohle většinou schytávám já. "O tom nepochybuji" promluvil jsem k Lorette, pro tentokrát jsem vynechal veškerý úsměv, opravdu jsem neměl náladu na sladké řeči, natož se pak nutit k nějakému úsměvu, který by určitě vypadal zcela pravě. Tu služebnou jsem zcela přehlédl a na místo toho se lehce uklonil právě princezně. "No vidíte to, třeba mi to někdy oplatíte, Výsosti" pronesl jsem směrem k princezně a koutky úst se mi jen nepatrně stáhly do úsměvu, z čisté zdvořilosti, abych zahnal ten otrávený výraz.
"Samozřejmě" dodal jsem vzápětí a ladně se na patě otočil, zrovna v momentě, kdy zbytek té mušketýrské sebranky slézal z koní, a oči mohli na dámách nechat. "Pánové, nepřijeli jsme sem proto, abychom se dívali na urozené dámy" pronesl jsem káravým tónem jen o vteřinu dříve, než princezna vykřikla, že se někdo topí, stačil jeden pohled k vodě abych věděl, že je to právě baronka. Bože, proč mi tohle děláš? Za co mě trestáš? zeptal jsem se sám sebe a tiše si nad tím povzdechl, když neumíš plavat, nelez do vody. To ví i pitomé chudé děcko.. projelo mi hlavou ihned po mé otázce. "Co tam tak stojíte!" okřikl jsem mušketýry, kteří sebou trochu trhli, jak kdyby se mě lekli, "pomozte baronce!" dodal jsem vzápětí s vážností v hlase a otočil se zpátky k vodě, no já tam pro tebe lézt nebudu pomyslel jsem si, i kdyby byla na jejím místě Lorette, vlezl bych tam maximálně po špičky bot, nesnášel jsem, když se na mě oblečení lepilo, natož kdyby na mě bylo doslova přicucnuté díky vodě.

S vděčností se ohlíží po Rory. Ona by si nikdy nedovolila takhle k Dorianovi, nebo vlastně žádnému muži, když na to přijde, promluvit. Být princezna má jistě i své výhody. I tak ale moc dobře cítí jeho nelibost. Dost možná nad úplně vším a všemi. Hlavně nad ní samotnou, jak jí poslední dobou připadá. Raději sklopí pohled k zemi a čeká, než se zbytek mužů otočí, aby se mohla převléknout do šatů. Jenže to by nesměla princezna upozornit na topící se Annie. Je to jako kdyby jí někdo vyrazil všechen dech z těla a na zlomek vteřiny jí hlavou proběhne myšlenka jestli je riskantnější Annie zachraňovat, nebo ve vodě nechat. Nejen kvůli ní, ale i kvůli Loty a celé rodině. Téměř okamžitě ale takové ošklivé věci mizí, nahrazeny čistým strachem o milovanou sestřičku.
Možná i dřív než se podaří Dorianovi nahnat mušketýry do vody - ostatně ti se tam asi nebudou vrhat i se zbraněmi, ale těžko říct - sama z ramen shodí dlouhý plášť a zajede pod hladinu jezírka rychlou šipkou. Skandální oblečení nebo ne, jsou důležitější věci. A minimálně v tuhle chvíli je přesvědčená, že ten studený čumák na břehu pro ni není důležitý ani trochu. K Annie se jí nakonec podaří dostat jen malou chviličku před prvním z mušketýrů, v náhlém návalu svéhlavosti a paniky mu ale nechce dovolit, aby na její sestřenici byť sáhl. I když to znamená, že ona je každých pár vteřin pod vodou spolu s Annie, během toho co se ji pokouší probrat.

Sledovala vodoměrky dovádějící na vodě a byla v hlubokém zamyšlení, takže si v první chvíli ani nevšimla, že se baronka, o kterou by se měla čistě teoreticky starat, začala topit. Zmateně zamrká a než se zorientuje, tak se kolem ní prožene velice spoře oblečená zrzka. Ohlédne se a když spatří, jak princezna, i manžel Loty jen tak stojí a mušketýři se sice ženou ke břehu, ale dosti krkolomným způsobem, protože cestou odhazují co se dát, včetně zbraní, tak se mírně zamračí. Tiše si povzdechne a spěšně shodí alespoň boty, než se sama vrhne do vody a začne plavat k dvěma šlechtičnám. Těsně předtím, než se jí k nim podaří dostat, s vrstvami oblečení, táhnoucí jí dolů, ji dožene první mušketýr a tak zůstane trochu stranou a šlape vodu. Věří tomu, že by ji ten muž byl schopný i vytáhnout, kdyby ho však, podle všeho, lehce panikařící Loty nechala. Doplave k ní a když se již poněkolikáté vynoří, tak ji popadne za ruce a no.. lehce ji plácne po tváři. Jen tak, aby se konečně trochu vzpamatovala. "Držte se stranou, nebo taky skončíte na dně." křikne na ni poměrně rozzlobeně, když vidí, jak se je sama na nejlepší cestě se přitopit, a pokusí se ji odsunout stranou, což jde v takové hloubce těžko. Spatří, jak se světlé vlasy baronky, která se již docukala, opět ponoří a sama se zhluboka nadechne a také se potopí. Jediné štěstí je, že je voda v jezírku tak průzračná, takže i když ji nepříjemně štípe v očích, tak se na jistotu natáhne po mladé dámě. Kopnutím se i s bezvládnou baronkou vynoří. Rukama ji chytne pod podpaždím a začne ji s hekáním tahat ke břehu. Bože ta je těžká. zaúpí v duchu. Jediné štěstí, že byl bratr tak neschopný, když se učil plavat. mrmlá si dál v duchu, aby odpoutala myšlenky od toho, jak jí rychle ubývá sil. Ono to není jen tak tahat někoho z vody.
To už se k ní však naštěstí přidají další mušketýři a pomůžou jí dostat dívku nejevící známky života na břeh. Jak se jí motá hlava, tak ji napadne iracionální myšlenka, že by mohla baronka snad nastydnou a z toho by byl problém světových rozměrů. Popadne tedy okamžitě plášť a překryje ji. Poté se sama vysíleně zhroutí o kousek dál do trávy a ztěžka oddechuje. "Oživte ji někdo proboha." zamumlá lehce malátně a potlačuje touhu zvracet, jak se sama trochu nalokala.

Všechno se stalo moc rychle a Annie cítí něčí ruce a tak snaží někoho chytit, nakonec cítí něčí rameno a dostane se nad hladinu té vody. Hned jak je nad hladinou, tak vykašle nějakou z plic nějakou vodu a nepříjemně se na chvíli zkroutí, protože jí byla zima a všechno jí v danou chvíli hodně bolelo. Nakonec skončí v dece na zemi a ještě vykašle nějakou vodu. Nepotřebovala oživovat, tak dlouhou dobu pod vodou nebyla, jediné co je teď pro ní důležité, aby se dokázela podívat kolem sebe, kde vlastně teď je. Cukne sebou ale a položí se na bok, pořádně se zachumlá do deky a má na tváři nespokojený výraz. Nikdy nedá pokoj.. hlesne sama k sobě a prsty se dotkne své tváře. Chci domů, chci domů a už nikdy nechci nikoho vidět, všichni tady to udělali určitě schválně! pomyslí si a zatne zuby, nespokojeně zamžourá, aby se podívala po svém okolí a vidí jako první svou sestru. Toho si pozvala taky?.. hlesne a pak se snaží pomalu posadit. Po chvíli se jí to povede a nespokojeně se rozhlédne kolem, vyhledávajíc Ali, která vypadá hodně zmožená, trochu nakrčí obočí. Kdo se tam vlastně za mnou vrhl? hlesne tiše a konečně si promne oči, aby dokázala konečně zaostřih zrak. Ať se mě ani nedotknou, nikdo z nich, nedovolím aby na mě někdo z nich sahal, bylo by to nepřípustné. otočí se na ostatní a koukne na Doriana, který tam jen stál. Ah, na nic mažel a na nic rytíř. pomyslí se a přemýšlí, jestli proti němu nevystoupit, že se jí jako baronku nesnažil zachránit, ale to si ještě nechá projít hlavou, než něco takového udělá, teď chce hlavně do nových šatů. Chci se převléknout a osušit, takže kdyby mohli vypadnout, byla bych více než spokojená. řekne nevrle.

Na okamžik ji celá ta situace ochromí. Když se zase vzpamatuje, trochu s úžasem sleduje, kdo všechno se vrhá do vody, ale i to, kdo se tam nevrhá. Podívá se po Dorianovi a lehce se zamračí. Ona sama plavat umí, ale už teď je v tom nebohém jezeru asi víc lidí, než kdy dřív dohromady.
Nakonec se jim podaří Annie z vody vytáhnout. Ali ji zakryje. Podle toho, jak kolem sebe hned začala Annie prskat, bude asi v pořádku. Vypadala spíš rozčíleně než přitopeně.
Povzdychne si a přejde k Dorianovi. "Pane, myslím, že baronka bude v pořádku... Asi by bylo vážně vhodnější, kdyby se teď vaši muži stáhli, včetně vás, a počkali na mě stranou... Zajistím, aby vaše žena se služebnou dostali baronku bezpečně domů. A přijdu za vámi, abyste mě mohli doprovodit zpátky na zámek..." požádá ho. Je to požadavek, ale současně není. Je to přání princezny. A poměrně rozumné a na místě. Vidí totiž, jak se někteří muži začínají po promočených slečnách dívat a to opravdu není vhodné. Zvlášť u baronky. Tu si navíc, zdá se, prohlížejí snad nejvíc. Ali ji sice přikryla pláštěm, ale Annie na to očividně moc nedbá. Vzteká se a otáčí i na ně s Dorianem. A některým z mušketýrů zcela zjevně neušlo, že baronka, takhle mokrá, je přeci jen nějak podivně... Plochá. Ani Rory to neušlo, ale Rory má vychování a rozhodně na baronku nehodlá zírat jako oni.
"Pane, myslím to vážně!" upozorní ho důrazněji, aby své muže trochu okřikl a zpacifikoval.

Tolik povyku pro nic povzdechl jsem si nad svou myšlenkou a jen pozoroval ty blázny, kteří odhazovali věci a hrnuli se za záchranou baronky. Sám jsem se sotva pohnul i coby jen o milimetr, dostatečnou výmluvou mi bylo to, že jich tam už takhle bylo dost, vždyť bych přece ještě překážel! Mého nezájmu si všiml jeden z mušketýrů, který to také vzdal a zůstal raději na souši. Jen se ke mě o něco více přiblížil se slovy, že jsem to ale odvážný zachránce.
"Chytla mě křeč do nohy" zamumlal jsem k němu potichu, aby to slyšel pouze muž, došlo mu co tím myslím a věnoval mi pouze pobavený úšklebek, než se zase začal věnovat sám sobě.
"Dovolte, Vaše Výsosti, ale nejsou to moji muži" usmál jsem se, "přesto.." odmlčel jsem se a luskl, "pánové, už jste toho udělali dost, nechte teď dámám patřičné soukromí!" pronesl jsem nahlas, valná většina se odebrala ke svým koním, tomu zbytku trvalo se vzpamatovat, ale i ti nakonec odešli, nemohl jsem si nevšimnout ale neustálých pohledů, jak se otáčeli. A nejenom na baronku, ze které mohl být krásný utopenec. Muži vzali otěže svých koní a rozešli se klidnými kroky stranou, sám jsem stál na místě a sledoval každého jednotlivce, až jsem si odchytil toho posledního, který šel. "Ještě jednou se tam otočíš a vlastníma rukama tě v té vodě utopím" pronesl jsem potichu a zadíval se do mušketýrovi překvapené tváře, "očumoval jsi mi manželku" dodal jsem a lehce ho popostrčil kupředu, než jsem se za ním vydal sám.

Šok. Voda, která je náhle moc studená a je jí všude až příliš. A pak najednou zase není, když na tváři ucítí políček od Aliénor. Šok. Jemně růžový otisk na bledé tváři. Blondýnka, kterou najednou úspěšněji zachraňuje někdo jiný. Umáčený mušketýr ve vodě, jen kousek od ní. Nedokázala by říci, čeho se teď bojí víc. Možná konečně dosáhla hranice za kterou, alespoň na chvíli, se nebojí ničeho. Je to zkrátka v rukou ostatních. Život Annie a v přeneseném slova smyslu i její vlastní.
Nějakou dobu jí trvá, než se dobere na břeh. Přišla o odhodlání i energii cokoli dělat, jakkoli se zapojovat. Snad jen krátký vyčítavý pohled směrem k manželovi je jejím posledním protestem. Nechává je být, všechny. Vždycky si představovala konec světa trochu jinak. Nad výčitkou, která se schovává v hlase Annie jen zavrtí hlavou. Nemůže nic vysvětlit, ani kdyby chtěla. Ne teď a tady. Stejně by nejspíš neposlouchala, kdo ví, jestli ještě někdy bude. Nějakou dobu jí trvá, než si uvědomí nevhodnost toho, že kolem postává v promáčené, skoro průhledné bílé košilce a sáhne alespoň pro koupacím plášti. Vnímá, že se Rory snaží zachraňovat situaci, v duchu jí děkuje a zároveň se omlouvá za to, že jí na ramena naložila takové břemeno.
Teprve, když se muži začnou otáčet, je to pro ni dostatečným podnětem k tomu, aby se více pohnula, Sebrala své šaty a střevíčky. Pochybuje o tom, že jim nechá Dorian dostatek času na to, aby se usušily... s oblečením v náručí tedy vklouzne do keři dostatečně odstíněného místa, aby ze sebe rychle shodila mokré věci a na holé, stále vlhké, tělo navlékla bledě modré vycházkové šaty. Jen kdyby to šněrování bylo jednodušší utáhnout! Naštěstí, snad, nemá důvod k přílišnému spěchu. Ostatní si poradí bez ní a ona má čas honem zahnat slzy deroucí se na povrch.

Neuniklo jí těch pár pohledů. Naštěstí ze všech přítomných mokrých dam má na sobě nejvíc oblečení a navíc šlechtičny jsou atraktivnější v jejich očích, tudíž se jejím směrem stočí jen pár kradmých pohledů nad kterými ani nemá dostatek energie buď protáčet očima, nebo rudnout. Tiše leží a oddechuje. Dolehnou k ní i slova slečny Annie. Nad těmi už očima protočí a odfrkne si. Zachráníme jí život a ona ještě brblá. zakroutí nad tím hlavou a posadí se. Baronka však se svou triádou neskončila. Začne se hrabat na nohy a snaží se ignorovat lehce třesoucí nohy. Vděčně přijme nabízenou ruku od nějakého modrooděnce, který pohotově přiskočil. Donutí se na něj vděčně usmát a otočí se k přítomným. Annie se zdá, že všechno zvládá a v tuto chvíli.. s jejím chováním k ostatním.. znovu zavrtí hlavou a odvrátí se. Ne, teď nemá chuť být v její přítomnosti. Pohledem zabloudí k princezně a když zjistí, že je v pořádku, tak se začne ohlížet po zrzce, kterou předtím uhodila. Za což se kousne lehce do rtu. Nemůže ji nikde najít, až když koutkem oka zahlédne rudé zablýsknutí mizící mezi keři, tak začne pátrat po jedné konkrétní hromádce. Kterou, podle očekávání nenajde. Bez jakéhokoliv pohledu na ostatní se za ním volným krokem vydá, snažíc se jí dát alespoň chvilku osamotě.
Když k ní dojde, tak k ní tiše přistoupí a převezme tkanice se kterými se pere. "Pomůžu vám." zamumlá tiše. "Omlouvám se za tu ránu. Jen jsem nechtěla, abyste se nám začala topit ještě vy." šeptá tiše dál a ignoruje tíhu promočených šatů i toho, jak z nich leje voda. "Ale jste pohotová." v jejím hlase zazní mírný úsměv, když si vybaví, jak kolem ní prosvištěla. "Kdybych utahovala moc, tak křičte." dodá ještě a se soustředěným výrazem pokračuje v práci u které se nedá říct, že by nějak extra chvátala.

Když jsou konečně všichni pryč, tak Annie vstane ze země a snaží se si vyrovnat rovnováhu, nějak nevěděla co má teď dělat, ale Ali nezůstane bez odměny ani za nic. Snaží se k ní dostat, ale stará se teď o Loty, tak jí nechá být a sama se podívá po svém oblečení, které měla u svého koně a trochu si povzdechne. Díky všem, nebýt vás tak je asi po mě. řekne k nim vlídným hlasem a pomalu se vydá ke koni a oblečení. Zastaví se u něj a prsty mu přejede jemně po krku, kůň jemně frnkne a drkne do Annie. Promiň za to divadlo. hlesne k němu a položí si na něj tvář. Tohle bylo o fous, budu muset pro všechny něco udělat. pomyslí si a jednou rukou si přejede po hrudníku. Kdyby nebylo těch co jí vytáhli a hádala, že to byla Ali a Loty, tak je prozrazená a v háji. Koukne po nich a pomalu se vydá směrem k nim. Loty položí ruku na rameno a pak jí zezadu jemně obejme, bradu si položí na její hlavu a koukne na Ali, byla unavená ale nakonec i ráda. Promiň, že jsem dnešek pokazila, vynahradím ti to, čímkoliv budeš chtít. řekne k Loty potichu a sleduje Ali. Oběma děkuji za záchranu, i když jen jedna pořádně ví, co to mohlo vlastně stát. Loty, zjistíš mi prosím, jestli si princezna něčeho všimla? Ali to vysvětlím já. hlesne a koukne po princezně, na kterou se mile pousměje. Ali, jestli chceš, budu potřebovat už jen zástěnu pro převlečení, zbytek dne máš volný a koně si můžeš nechat na cestu domů, pokud ti to nebude vadit. Vem sebou i nějaké jídlo, je to to nejmenší, co pro tebe teď mohu udělat. Zítra se spolu vyrovnáme. šeptne a pomalu se odlepí od Loty a vydá se zpět k oblečení, kde se schová mezi dva koně, aby na ní nebylo vidět a čeká, až se za ní někdo vydá, aby jí udělal tu stěnu a ona se mohla převléknout.

Už o něco spokojeněji pozoruje, jak odtamtud Dorian vykopává jednoho mušketýra za druhým. Když jsou konečně pryč, povzdychne si. Trochu nešťastně si sedne zpátky na deku. Přitáhne si svoje jezdecké boty. Natáhne si je a začne zavazovat. Bylo jí jasné, že ji budou hledat. Ale netušila, že z toho bude až takový poprask, že pošlou Doriana a celou křížovou výpravu. Jestli snad na moment věřila tomu, že by se vážně mohly znovu sejít a něco podniknout, je to pryč. Bude to ponižující, ale bude muset královnu požádat o novou dvorní dámu. Nebo aspoň šaška. Nebo kohokoliv. Doslova kohokoliv, aby tam už nebyla pořád tak sama, odříznutá. Jistě, zkoušela se bavit se svými strážci. Ale ti dva byli tak strašně důležití... Pořád samá Výsosti sem, výsosti tam. A většinou jen zarytě mlčeli. A vůbec neměli smysl pro humor. Ale teď je nejspíš vymění. Teď už vědí všichni, že se jim ztratila. Třeba tentokrát dostane nějaké, se kterými se bude dám mluvit. A ještě lépe, domluvit. To by bylo fajn. Zaváže si boty a vstane. Zadívá se na ty tři a povzdychne si. Loty zmizela v křoví, Ali šla za ní, a Annie se schovala mezi koně.
Vzpomene si na to, co viděla. Nebo spíš neviděla. Bylo to... Zvláštní. Ale rozhodne se, že tomu nebude přikládat vůbec žádnou váhu. Prostě ne.
"No... Budu tedy muset jít! Očividně..." řekne, spíš zvolá, dostatečně nahlas, aby ji slyšely všechny tři. "Omlouvám se, že se tohle stalo! Nenapadlo mě, že přijede celá kavalérie... Pojedu za nimi, ať máte klid! Ještě jednou promiňte! Snad se ještě uvidíme!" zavolá ještě. Ale pak i ona odejde ke koním. Ke své Tanečnici. Odváže ji a pohladí. Vyleze na ni a podívá se lítostivě k jezeru. A to si ani nestihla zaplavat.

Mušketýři zastavili hned u cesty, koně ponechali opodál a s pohodlím se usadili na zem, čekajíc kdy budou moci vyrazit zpátky. Sám jsem se rozhodl udělat její Výsosti osobní eskortu, když už jsem se sem musel plahočit. Na rozdíl od zbytku té sebranky jsem zůstal u koně, a jemně ho hladil podél krku. Ač jsem si myslel, že mi bude kůň mnohem lepším společníkem, má přítomnost u něj si vyžádala servítky mužů, všemožné narážky na mou osobu, ovšem nic zlého, pouhé vtípky nad kterými jsem pouze protočil očima, v duchu nad tím mávl rukou a sem tam jim nazpět ironicky odpověděl. Neměl jsem náladu na dohadování se s těmi šašky, ani na žádné vtípky, leč neškodné a trochu provokativní.
"Alespoň ty dokážeš mlčet" zamumlal jsem potichu ke koni, kterého jsem lehce poplácal a poodešel s ním o menší kousek dál, abych nemusel poslouchat všechno co si mezi sebou řeknou, převážně mě tedy nezajímaly historky o tom, co dělali předchozí večery, vesměs to bylo vždycky jedno a to samé.

Cítí se mizerně a ví, že se nejspíš chová přehnaně dramaticky, ale nedokáže s tím nic udělat. Snad si alespoň trochu zloby, na všechny a všechno včetně sebe, vybije při popotahování za tkanice korzetu. Moc jiných možností nemá... a i o tuhle je relativně brzy připravena. ,,Díky..." není to poděkování úplně nadšené, ale copak může nebohou promáčenou Aliénor odmítnout? Hrdinku dnešního dne, zachránkyni životů - ne! Rozhodně na ni ani trochu nežárlí a ani trochu není uražená. To by se přece neslušelo. ,,Myslím, že pohotová jsi spíš ty," zavrtí hlavou a vydechne, když se jí kolem těla začne svírat pevná látka protkaná kosticemi. Víc se k celému incidentu nevyjadřuje, snad ani nedává najevo jak dotčeně si v první okamžik připadala. ,,Je to v pořádku, děkuji." Stihne ještě odpovědět ohledně utahování šatů, než ji, stále mokrá, přepadne zezadu Annie. Té se podle všeho vrátila dobrá nálada. Co by za to Loty dala, kdyby ty své uměla střídat tak rychle, jako ona.
,,Měla jsem tě varovat před tím, že se možná mušketýři ukáží. Nečekala jsem ale, že si to vezme na starost Dorian." Víceméně smete ze stolu veškeré omluvy z její strany a lehce ji pohladí po mokré tváři. ,,S princeznou promluvím jen co to půjde. A nic vynahrazovat nemusíš, skutečně..." Stihne ještě jedno poslední ujištění, než se Annie vydá převléknout. A než zaslechne, jak se s nimi Rory loučí. Takhle si to skutečně dneska nepředstavovala. ,,Opatrujte se, výsosti!" S částečně nuceným úsměvem se s ní loučí, jak jinak než formálně, před těmi všemi muži.
A pak... zbývá aby se rozhodla jak se bude vracet ona. Společně s Annie a Ali se jí příliš nechce, o tom že by ji doprovodil Dorian by měla své pochybnosti i kdyby tu nebyl s mušketýry. Takže sama. Zvládne to, o tom nepochybuje. A možná se cestou zastaví v nějakém z obchůdků s květinami nebo parfémy, aby si trochu vylepšila náladu. Nechce ale odejít jen tak, ne do doby, než bude Annie převlečená a Loty bude mít jistotu, že už je všechno v pořádku. Proto pár spěšnými kroky přejde s jednou dekou k ní a látku opatrně roztáhne tak, aby blondýnku snad zastínila před všemi nechtěnými pohledy.

Nesouhlasně zavrtí hlavou, ale zůstane potichu. Pro jistotu. Adi to za to úplně nestojí. A navíc ani nevěří pořádně sama sobě, že je natolik klidná, aby případně něčím neodsekla. Asi by to všechny přítomné překvapilo, ale ti si také neuvědomují, že mimo práci může být někdo jiný. Přikývne a ustoupí od Loty právě včas, aby uvolnila místo příchozí baronce.
Mlčky stojí opodál, kdyby jedna z nich ještě něco potřebovala. S vyvinutým úsilím neprotočí oči v sloup. Hned na začátku se zmiňovaly, že princezna stráži utekla. Byla to otázka času. Nehnutě vyčkává, až se jí dostane propuštění, při kterém se jí značně uleví. V případě potřeby by samozřejmě baronku doprovodila zpátky do sídla. Tohle je však rozhodnutí, které je prospěšné pro všechny strany. Alespoň Aliénor to teď tak vidí. "Jak si přejete, baronko, Dame." rozloučí se s oběma a poté, co si odbude úklonu, tak odchází. V případě potřeby ještě pomůže princezně, než sama vezme vše, co zvládne srovnat do sedlových brašen a odjede.
Koně i zbytek občerstvení nechá v sídle. Poté se volnou chůzí vydá městem přemýšlejíc nad tím, co všechno se dneska vlastně stalo a jestli jí to za to stojí. Alespoň jsem už trochu uschla.

Annie koukne po princezně a pousměje se na ní. Doufám, že brzy. poví k Rory a pak koukne na příchozí Loty, která jí pomůže s převlečením, když si je na 100% jistá, že už tam pak nikdo není, tak se rychle svlékne z mokrého prádla a cuknou jí koutky. Dneska to moc nevyšlo a já jsem tomu moc nepomohla, byla to moje vina, neměla jsem být vůbec naštvaná, vím že si to myslela dobře Loty, jsem ti za to vděčná, jen některé věci prostě nejdou asi hned. hlesne a začne se sušit. Doufám, že se za mnou brzy zase stavíš, tedy pokud se ti bude vůbec chtít. Začala jsem s tím tvým nápadem a myslím si, že se mi to zatím velice daří. mrkne na ní a pak se začne konečně oblékat do šatů. Dnešek mi taky něco dal a myslím si, že to také vryji do plátna, nějakým způsobem. šeptne a když je převlečená, tak vezme Loty deku, kterou nakonec složí a nechám Ali odjet jako první pryč. Nakonec tam jsou jen ty dvě a kousne se trochu do rtu, nevěděla co říct a nebo co dělat, nechtěla ovšem zůstat jen stát a mlčet, nakonec, když je tedy vše zabalené, tak jí ještě jednou obejme a prsty jí jemně projede vlasy. Až budeš mít čas, nebo chuť, tak se stav a můžeme vytvořit něco spolu. Ráda budu ve tvé společnosti a když bude chtít jít i princezna, tak jí vezmi sebou. řekne mile a odtáhne se pomaličku. No nic, půjdu sestřičko má drahá. řekne spokojeně a začne kontrolovat věci u koně, nakonec ještě zkontroluje kord, který je skrytý a pomalu po něm přejede prsty, už věděla co bude dělat dneska večer.

Pohledem se rozloučí s jezerem a pak pobídne Tanečnici a odjede za mušketýry. Připojí se pak k Dorianovi a pokývne mu, aby věděl, že už můžou vyrazit zpátky do zámku. Počká, než nasedne na svého koně a rozhodne se, jak pojedou. A pak s ním i ostatními vyrazí zpátky. Předpokládá, že královna nebude příliš nadšená, až se vrátí. Předem si povzdychne. Nejraději by vyrazila tryskem, aby si Tanečnice trochu užila, ale problémů už dneska bylo dost. A tak jede spořádaně až do zámku.

Té bandě neschopných idiotů jsem věnoval pohled až poté, co se najednou všichni automaticky zvedli, jako by měli jednu stejnou mysl. Až jsem poté periferně postřehl princeznu, která se rozhodla, že už je na čase vyrazit. "Konečně.." zamumlal jsem si potichu pro sebe a ihned nasedl na koně, nechal jsem pro tentokrát mušketýry aby se rozestoupili jak chtěli, nechtěl jsem jim tu ještě kázat jak mají jet a jak co nejlépe hlídat cestu. Neměl jsem nutkání si s Její Výsostí cestou nějak povídat, docela mi vyhovovalo i to ticho, které přerušovaly pouze kroky koní a sem tam se ozvalo zapištění nějakého ptáka.

Přidržuje přikrývku a decentně uhýbá pohledem, když se Annie svléká. Což není tak snadné, jak by se mohlo zdát, když s ní sestřička během převlékání udržuje konverzaci! Ach, nebohá malá Loty. To, že spolu vyrůstaly nemění nic na faktu jaké tělo má Annie pod šaty, že od doby kdy se takhle viděly naposledy zestárla a že Loty nikdy neviděla odhaleného nikoho jiného než Doriana. Prostě tak nemůže zabránit tomu, aby jí postupně nezačaly hořet tváře. ,,Tak už přece přestaň s těmi omluvami, vůbec nejsou potřeba! Snad si nemyslíš, že tě přestanu mít ráda jen proto, že jsi chvilku byla nabručená." Rozhodně zavrtí hlavou.
Netrvá dlouho, než se Annie převleče a už se na Lorette zase usmívá. Té je hned o kousíček lépe. ,,Přijedu ráda a slibuji, že další neohlášené návštěvy už nebudou! I kdybych měla cestou třeba podkopnout nohy královně a zamknout před ní dveře!" Jako kdyby něco takového někdy udělala. Zrovna ona. Používá ale tuhle hyperbolu k tomu, aby dodala důraz svým slovům a svému odhodlání. Nechce, aby se kvůli ní Annie ještě někdy cítila zrazená. Deku neskládá, jen ji ledabyle zastrčí do sedlové brašny a nechá se obejmout. ,,Dávej na sebe pozor, sestřičko. Brzy se uvidíme, pak mi můžeš o svém malování všechno povědět. A přinesu ty slíbené básně!" Nenechá Annie aby se hned odtáhla, ještě jí před tím vtiskne letmý polibek na tvář. Pak už ale i ona dojde ke svému koi, vyhoupne se do sedla a opouští jezírko.

Projde prázdnou společně s ní. Je prázdná, skutečně. Ale i tak není důvod být nepatrný. "Promluvme si až tam, hm?" navrhne jí. Navíc na ní vidí, jak je uražená. A jak se umíněně snaží jít před ním. On se tím jen tiše baví. Ne škodolibě. To ani náhodou. Prostě jen tak. To je ženská! Když jde před ním, může sledovat křivky jejího těla. Tahle nebude žádná obyčejná francouzská větvička, na které nic nedrží, ani maso na kostech. Tohle je divoká žena. Jako byly ženy dřív. Bojovnice, štítonošky, kněžky. Ne ty divný jeptišky. Kněžky s celou mocí přírody. A ona to o sobě zřejmě ví. Proč jinak by měla ten náhrdelník?
V jednu chvíli ji chytí za loket. Ale jen na okamžik, aby jí nasměroval na správnou cestu. K tomu správnému jezeru. Jistě, je i lesní větší. Ale on chce k tomu malému, údajně svatému nebo prokletému, záleží, koho se zeptáte. Protože tam skoro nikdo nechodí. Tady budou mít klid.
Dojde s ní až k němu. Tam teprve pokrčí rameny.
"Vím to. Byl u mě kdysi muž, co měl stejný medailon jako ty... Se stejným drakem. Se stejnou bohynÍ. Pár měsíců se mnou bydlel v chatrči. Dost mi toho o ní napovídal..." pokývne upřímně. Přejde ke kraji a dřepne si tam. Vytáhne nejdřív svoje zbraně. A začne si čistit ty. Krvavé čepele v posvátné vodě. Jakoby se nechumelilo.
"Je to stará bohyně... Ze staré říše!" podívá se na ni přes rameno, "jak ses k ní dostala?"