PříjemPříjem  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  Seznam uživatelůSeznam uživatelů  Uživatelské skupinyUživatelské skupiny  RegistraceRegistrace  PřihlášeníPřihlášení  

Share
 

 Domek rodiny Beaux

Goto down 
Jdi na stránku : 1, 2, 3  Next
AutorZpráva
Admin
Admin
Admin

Posts : 54
Join date : 21. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptySat Jun 29, 2019 10:56 pm

Domek rodiny Beaux Hagrid10
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi http://withoutendrpg.forumotion.eu
Jean-Babtiste d'Auvergne

Jean-Babtiste d'Auvergne

Posts : 134
Join date : 30. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyTue Aug 13, 2019 7:30 pm

Tentokrát se rozhodl udělat vše tak, jak se má. Vše co zvládne, minimálně. Třeba jak to zastavit se za Ali, Sebem a Iris. Zejména proto, že poslední dva dny, po tom nešťastném incidentu ve kterém Sebastian vtrhl do jeho pokoje, se mladík v kasárnách neukázal. Navíc má na to čas, docela výjimečně. Kapitán se buď rozhodl hrát si na dohazovače, nebo přeceňuje jeho zranění takže mu dal týden volna. První den skutečně strávil převážně odpočinkem, částečně ještě pod dozorem chvílemi zamračeného sluníčka, dopoledne druhého už nevěděl co se sebou a teď, odpoledne, se konečně rozhodl k neohlášené návštěvě. Bez uniformy, jen v bílé košili co chovává vyměněné obvazy, v černých kalhotách a rozepnutém kabátu, ve kterém má po kapsách pár maličkostí jak úplatků projde městem pomaličku se vzpamatovávajícím z dožínkového útoku a nakonec dorazí až k domku u lesa. Nikdy tu nebyl a padá na něj zvláštní, těžká nervozita. Nepozvala ho, je to další krok do jejího soukromí a on jej dělá ze svého vlastního, možná trochu sobeckého rozhodnutí. Krom toho, že se chce ujistit, že jsou všichni v pořádku mu totiž začíná drobná tmavovláska chybět.
Ani ještě nevyjde schody vedoucí ke dveřím, než za sebou uslyší dětské: "Ahoj!"Takže pro ten moment opustí svůj úmysl zaklepat, aby se otočil k Iris, která v rukou drží svazeček naškubaných (doslova, stonky nejsou zrovna stejně dlouhé a některé mají i kořeny) lučních květin. ,,Ahoj, Iris. Neseš  kvítky pro princeznu?" Chviličku ticha následuje rezolutní zavrtění hlavou. ,,Nér bys měl nosit kytky ty, říkala teta. A Seb zase, že bys teda vážně neměl... tyhle jsou ale pro tatínka." Složité vysvětlování zabere o něco déle času, než kdyby ho podával dospělý, jak se děvčátko snaží vzpomenout na to, co přesně vlastně kdo říkal. Alespoň má při tom Jean chvíli na to, aby v jedné z kapes kabátu vylovil nevelkou panenku s porcelánovou hlavičkou. ,,A představ si, mně zase tahle panenka říkala, že by chtěla bydlet s tebou."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Aliénor Beaux

Aliénor Beaux

Posts : 151
Join date : 29. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyTue Aug 13, 2019 9:46 pm

Po rodince Beaux se slehla zem. Tedy, tak jak se může slehnout na ten den a půl. A tak, jak se to dá zvládnout se známými, na které Ali musela být trochu nepříjemná, aby dali třem sourozencům na chvíli svatý pokoj. Ani se moc neurazili. Každý, kdo tuto rodinu zná a není slepý ví, že už roky se o ni stará mladičká Aliénor, tudíž ztráta otce způsobila především ztrátu duševní. Každý z nich se s tím vyrovnává jinak. Malá Iris, políbená svým uvažováním dítěte to bere nejlépe. Ví, že se tatínek už nevrátí, ale vědomí, že je mu dobře a že ani jeden z jejích velkých sourozenců nikam nejde jí ponechává úsměv na tváři. Zato starší Seb? Ten to nese asi nejhůř. Se svou prudkou povahou a vztekem, ke všem a ke všemu v tuto chvíli mu Ali musela zakázat chodit do kasáren. Nezdálo se, že by nějak extra protestoval. Už jenom proto, že jestli byl k sestrám ochranitelský předtím, tak s vědomím, že zůstává posledním chlapem v rodině se to ještě zhoršilo. O čemž svědčí i incident s Alanem, ke kterému se sám přiznal. A Ali? Ta se prostě snaží. Snaží na to moc nemyslet, snaží se jít dál, protože život se nezastaví. Lidi kolem nich to bude zajímat jen chvíli. A ona se musí postarat o ty dva. Už nikoho jiného nemají. A tak jde dál. Tváří se, že jde.
A tak stojí u kamen a chystá pozdní oběd, když k ní dolehnou hlasy z venku. Mírně se nad tím zamračí a otře si ruce do sukně černých jednoduchých šatů a otevře dveře právě včas, aby viděla, jak Iris nadšeně s křikem bere panenku z rukou Jeanovi. Co ten tu dělá? Trochu v ní zatrne. Nemyslela si, že ji vyhledá. Alespoň ne tak brzy. Skousne si ret a zvedne ruku, aby si zastrčila pramen vlasů za ucho, jak má ve zvyku, když je nejistá, ale pak ji zase spustí. A jo vlastně. Dneska nemá rozpuštěné vlasy. Má je stažené do pevného ulíznutého drdolu, protože má nějak pocit.. že by měla. "Koukni Nér!" sejde těch pár schůdků a přidřepne si k holčičce, aby se zadívala na její novou hračku. "Ta je nádherná, ale musíš být na ni opatrná a starat se o ni dobře? A co řekneš?" pohladí dívenku po rozpuštěných vláskách a upraví jí sukýnku světlých vlasů. Ne. Ji do černé nenavlíkala. Ani nebude. Je to dítě. "Děkuji!" vykřikne Iris a odběhne za Sebem, který se právě vynořil z lesa s náručí dříví, které hodí na zem a pak se upřeně zadívá na Jeana. Pak se podívá na rozzáření obličej Iris a na to, co svírá v drobných ručičkách a nakonec na Ali, která se pomalu zase zvedne. "Máme další malou sestřičku?" promluví nakonec k Iris tlumeně. "Tak pojď, ukážeme ji naši říčku, co říkáš?" vezme malou za tlapku a bez jediného pohledu na ty dva se zase ztratí v lese. Víc od něj nikdo jiný nemůže čekat.
Ali dokonce překvapeně zamrká nad tím, jak snadno to šlo. Pak si však uvědomí, že už se nemůže pohledu a dokonce konverzaci s Jeanem déle vyhýbat a stočí pohled i k němu. Sjede ho zkoumavým pohledem a lehce se zamračí. "Měl bys ještě odpočívat." napomene ho. Nemůže si pomoct. Z kasáren je to sem celkem dálka a jeho zranění nejsou žádné škrábance. Pak si však prostě tiše povzdechne. "Pojď dovnitř," pobídne ho nakonec tiše a sama ty čtyři schůdky zase vyjde. Pak zůstane stát uprostřed místnosti a věnuje mu trochu bezradný pohled. "Musím ti to vysvětlovat, nebo..?" neurčité mávnutí rukou. Nebo si to domyslíš sám?
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Jean-Babtiste d'Auvergne

Jean-Babtiste d'Auvergne

Posts : 134
Join date : 30. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyTue Aug 13, 2019 10:17 pm

Už první letmý pohled na Ali stačí k tomu, aby jeho úsměv o něco... ne vychladl, ale zmírnil se, stáhl. černé šaty a unavený výraz ve tváři. Jako první ho napadne Seb, šokující myšlenka, která mu jako ledová vlna proběhne tělem, dokud se chlapec nevynoří z lesa. Pravda, není to zrovna milé uvítání, zvlášť pohled který obdrží, ale i tak Jeanovi přinese úlevu. Takže nakonec on chlapce pozdraví, bez ohledu na jeho malou nezdvořilost a oplatí i mávnutí Iris, která s bratrem ťapká k lesu. ,,Chtěl jsem vás vidět." Tichá odpověď na starostlivé napomenutí přijde ve chvíli, kdy se ještě částečně zabývá oběma dětmi, takže si ji předem nepromyslí. Podle toho také vypadá a donutí ho k nejistému přešlápnutí na místě. ,,Jestli se to nehodí -" tak co? Odešel by? Nejspíš no, s celou svou hloupostí a dobráckým srdcem. Místo zamítnutí ale přijde pozvání do domku. Následuje Aliénor po nízkých schůdcích, aby se vzápětí na to ocitl v nevelké, mírně řečeno multifunkční, místnosti.
Ticho. Někdy je příjemné a někdy trochu dusí, když dosedá na ramena. Všichni tři které z téhle rodiny znal jsou v pořádku a stejně je v černém, stejně Iris trhá kytičky pro tatínka. Pár vteřin to trvá, nakonec ale díly zapadnou tak jak mají. Co se v takových chvílích říká? Co říkali jemu? Čím usilovněji se snaží vzpomenout, tím více mu slova útěchy unikají a on si začíná v jejich domečku připadat jako vetřelec. Dokud neudělá ty dva kroky k ní a prostě ji neobejme. Úplně obyčejně, jen s lehkým pohlazením po zádech, přes hrubé černé šaty si ji k sobě přivine v gestu útěchy, nabídky toho, že zrovna teď nemusí být statečná, pokud nechce. ,,Nemusíš na to být sama." Tlumená slova šeptaná kamsi do sepnutých tmavých vlasů. A malý nápad. Docela tajný malý nápad, který jí ale nesvěří.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Aliénor Beaux

Aliénor Beaux

Posts : 151
Join date : 29. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyTue Aug 13, 2019 10:49 pm

Jestli se to nehodí, tak co? Nechá ji tu? Asi si myslí, že ano. Ale opravdu by odešel? Ali si to nemyslí. Možná by vykročil ze dveří, možná by ušel pár kroků a možná by se mu až v půlce cesty vynořil v hlavě obrázek, že ji tam nechal samotnou, i přesto, že by to možná z nějakého bláhového důvodu chtěla, ale vědomí, že je na to samotná, by ho pravděpodobně donutilo se vrátit. Tomu alespoň věří ona. Přesto jsou však takové myšlenky zbytečné, protože to nechce. Neuvědomila si, jak moc ho právě teď chce u sebe, dokud ho neuviděla, jak mluví s Iris. A proto ho prostým gestem pozve dovnitř. Nepřipadá si, že by jí zbývala energie na cokoliv jiného.
Nechá ho. Jeana přemýšlet a ticho, aby je překrylo jako přikrývka. Stojí klidně a trpělivě čeká s prázdným pohledem upřeným na bílou halenu. A najednou z ničeho nic teplo. Vřelá náruč, skrýš. Zavře oči a nechá ten pocit prostoupit celé její tělo. Ten pocit bezpečí, když pomalu zvedá ruce a mezi prsty pevně sevře jeho kabát. O krůček přistoupí, aby se na něj natiskla a schovala tvář do jeho hrudi. Nebude plakat. Ví, že ne. Na to je vědomí, že musí zůstat silná pro sourozence, kteří můžou kdykoliv rozrazit dveře, příliš silné. Ale drží se ho jako tonoucí stébla trávy, jakoby stačil jen vánek větru a ona by se rozpadla v prach. "Buď tady prosím." zakňourá nakonec tiše a pevně zavře oči. "Aspoň chvilku, nenechávej mě tu samotnou." jakoby jeho šeptaná slova ani neslyšela, když sama tichoučce vyslovuje ty prosby. Pak však hlavu zvedne a zadívá se mu do modrých, uklidňujících očí těmi svými, naopak však plnými zoufalé potřeby.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Jean-Babtiste d'Auvergne

Jean-Babtiste d'Auvergne

Posts : 134
Join date : 30. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyTue Aug 13, 2019 11:47 pm

Cítí jak pevně ho objímá, nechá ji, nechá ji cítit, že tam skutečně je, lehce ji hladí po zádech, když k němu říká ta slůvka prosycená nejistotou a bolestí. ,,Nikam neodejdu, Aliénor..." jemné ujištění, nesoucí větší váhu, minimálně tedy pro něj, než by se mohlo zdát. ,,Jsem tady pro tebe, pro vás. A zůstanu tak dlouho, jak ti to bude milé." Bylo by možná až příliš snadné zneužít toho, jak je teď zranitelná, říkat sliby, které nemyslí vážně. Možná dokonce tak snadné, že by to dokázal i někdo jako je on, když na něj upírá velké hnědé oči. Místo toho ji ale jen něžně políbí na čelo, ještě chvíli ji nechává schovávat se v jeho objetí. Opatrně ji potom nasměruje na jednu ze židlí, snad opatrněji než zacházel s porcelánovou panenkou pro malou Iris. Usadí ji, sám si přitáhne druhou, aby se posadil proti ní, vezme její ruce do svých. Připadá mu že je má chladné, chladnější než dřív. Léto ještě chvíli potrvá, ale tenhle dotek mu připomene blížící se podzim, zimu. Nenechá je, aby se s tím vším potýkali sami. Na to si každého z nich až příliš oblíbil.
,,Chceš o tom mluvit, sluníčko? Je něco, co pro vás teď můžu udělat?" I on teď působí trochu ustaraně, jako by od ní převzal část tíhy, co se jí usadila na ramenou. Vlastně by ji skutečně přebral rád, snad se to částečně odráží i v tichém, starostlivém tónu hlasu. Nechá ji mluvit, když si to bude přát, nechá ji mlčet, když si to vybere. Jen tam prostě... je. Jakkoli jí bude vyhovovat. Ne protože by musel, ale protože chce. A přitom se sám snaží vyrovnat s tímhle vším, s tím, že tahle mladá žena pro něj najednou tolik znamená. ,,Mluvil jsem s Alanem, trochu utrpěla jeho pýcha, ale jinak si z toho co Seb provedl moc nedělá. Dneska se na něj dokonce ptal..." snad by jí alespoň tohle mohlo přinést maličké zrnko klidu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Aliénor Beaux

Aliénor Beaux

Posts : 151
Join date : 29. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyWed Aug 14, 2019 12:20 am

Tak jednoduchá slůvka. Tak malé množství a tak základní význam a i tak je to všechno, co potřebuje slyšet. Co potřebuje, aby se pod ní nepodlomily nohy a v zoufalém pláči se nesvezla na zem jako hromádka neštěstí a bezradnosti. Nic mu na to neřekla. Snad si uvědomuje, kolik to pro ni znamená. Každopádně netuší, co by na to mohla říct. Jaká slova zvolit, aby mu poděkovala, nějak správně. Místo toho pustí látku z prstů a jemně ho pohladí po zádech a zdravém boku. Pak se ale nechá dovést ke stolu a usadit. Sevře jeho hřejivé ruce a se svěšenými rameny tiše vydechne.
Mlčí, mlčí a mezi nimi leží ticho. Neví, jestli chce mluvit. O čem by měla? Co by chtěl slyšet? A co by si naopak měla nechat pro sebe? Udělat pro ně? Myslí si, že to sama nezvládne? Než se vymotá ze svých chaotických myšlenek, tak znovu promluví. K její úlevě. Zvedne k němu pohled, který do téhle doby upírala na jejich spojené ruce a lehce přikývne. "Děkuju," zašeptá. "Pak se mu dojde omluvit. Ale ještě ho budu chvíli držet stranou. Bude to lepší pro všechny." dodá tiše a pak na chvíli zavře oči, když se rozhodne v mluvení pokračovat. Ani netuší proč. Jen má v hlavě slova, která potřebují jít ven. "Když nás mamka opustila, tak to šlo s otcem z kopne. Vždycky ji miloval. To, že ji ztratil.." zavrtí hlavou. "Chvíli na to odvedli i bratra. A my tu zůstali sami. Otec začal pít a choval se ke mně.. jinak. Často mi říkal, že ho bolí se na mě dívat, že vypadám jako ona." pokračuje šeptem. Na jednu stranu byla ráda, že jí je podobná. Maminku vždycky považovala za krásnou a laskavou ženu, když se vás ale někdo blízký kvůli tomu straní, tak ve vás začnou soupeřit protikladné pocity. "A nějak jsme se takhle naučili žít. Otec ve svém světě, my ve svém." pokrčí rameny a odmlčí se. Netuší, proč mu to vypráví. Přijde jí, že to nemá žádnou spojitost a taky si nad tím povzdechne. "Promiň, mluvím z cesty." zamumlá a začne ho lehce nepřítomně hladit palce po kloubech prstů. "Proč neležíš. Musí tě to ještě bolet." zamračí se znovu. Je jednodušší se soustředit na strasti jiných. Vždycky je.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Jean-Babtiste d'Auvergne

Jean-Babtiste d'Auvergne

Posts : 134
Join date : 30. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyWed Aug 14, 2019 10:08 am

Nechá Ali její ticho a nechá jí prostor mluvit, když se k tomu pomalu odhodlá. Zná ten pocit, zmatené vzpomínky a myšlenky, které přichází po ztrátě blízkých, zná prázdno i vztek na toho co odešel, který si pak ale člověk sám vyčítá. A tak ji nechá cokoli potřebuje, dokud nemá pocit, že se hodí aby promluvil. ,,Lidé se vyrovnávají se ztrátou různě... někdo to úplně nedokáže, ani když má kolem sebe blízké." Snaží se slova volit opatrně, i tak si ale přijde neohrabaně. Připadá mu, že jakmile je vypustí z úst neznějí tak, jak by měla a to poslední co chce je udělat nebo povědět něco špatně. Tiše vydechne, vyhledá pohledem její tvář. ,,Není tvá vina, že v tobě viděl tvoji maminku, Ali... a není tvá vina, že pil. Nebo to, že odešel." Potřebuje, aby tohle věděla. Protože... když něco takového vaše vina je, život je pak o mnoho těžší. Nechce, aby si takové břemeno přivlastňovala, když nemusí. Lehce jí stiskne ruce, když se odmlčí, když se začne omlouvat. ,,Nemluvíš z cesty, mluvíš o tom, o čem potřebuješ. Neměla by ses zastavovat jen proto, že ti to připadá hloupé." Malý, krátký povzbudivý úsměv. ,,Nezapomeň, že už nějakou dobu žiji s Alanem a Bernardem. Poznám, když někdo  opravdu mluví z cesty." Jen další malé povzbuzení, když ji pohladí po hřbetu ruky. Nebude ji nutit, to ani náhodou. Jen chce aby věděla, že bude poslouchat. I kdyby se mu rozhodla povědět pohádku co slýchala jako malá, nebo vzpomínat na to jaké bylo s rodiči chodit po lese. Pokud je to důležité pro ni, bude to důležité pro něj. Když upozorní na to, že je zraněný a možná by tu ani neměl být, zavrtí nesouhlasně hlavou. ,,Jsi důležitější."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Aliénor Beaux

Aliénor Beaux

Posts : 151
Join date : 29. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyWed Aug 14, 2019 10:48 am

Jak to není její vina? "Mohla jsem zabránit tomu, aby pil, nějak. Třeba by pak ani nebyl na dožínkách.." zamumlá tiše. Chápe, proč jí to říká, nebo si to alespoň myslí. Ale.. vždyť je to tak těžké. Měla se o všechny postarat. A hlavně by neměla zatěžovat jeho. Musí mít hrozně moc starostí a je zraněný a vůbec.. je to pako, že se sem trmácel. Tak se omluví. A zvedne pohled k jeho tváři právě včas, aby zachytila jeho letmý úsměv. A slova, která vypustí vyvolají její drobný úsměv. Jen téměř neznatelné pozvednutí koutku úst. "To je asi pravda," zamumlá, než se úsměv pomalu zase vytratí a místo toho se nespokojeně zamračí. Měla by se zvednout, prostě ho popadnout a odvést ho zpět do kasáren a tam ho přivázat k posteli. Přesně, jak řekla tehdy nad ránem. Sama zavrtí hlavou. "Ne pro mě." namítne a povzdechne si. Ví, že to neudělá. Může se mračit a napomínat ho kolikrát chce a stejně iniciativa z její strany o to, aby skutečně vstala a do té postele ho dostala nevzejde. Z prostého důvodu a to naprosto sobecké potřeby ho mít teď tady, u sebe. Místo toho se sveze na zem a opře o jeho nohy, hlavu si položí na jeho stehno a s tichým výdechem zavře oči. Potřebuje cítit tu blízkost, na chvilku. "Přála bych si, aby tu byl Stephane, věděl by co má dělat. Vždycky to věděl." svěří se šeptem. Kdo bude teď hlavou rodiny? Očima putuje po velice skromném, ale na druhou stranu úzkostlivě čistém příbytku. Tolik let. Tolik let co jich tu bylo šest, namačkaní vedle sebe a přesto šťastní. Pak pět, najednou čtyři a z čista jasna tři. Najednou jí místnost připadá iracionálně velká pro tak málo lidí. Sklopí pohled ke svým rukám, k prstenu, který má na jednom prstů a přejede po rytině. Nenosí ho. Běžně ho nenosí. Nechce ho ztratit během práce, nebo riskovat, že jí ho někdo vezme. Ale teď, dneska. Potřebuje cítit jeho váhu. "Seb je rád, že tu jsi." promluví opět po delší chvíli. Cítí potřebu nějak uhladit ten vztah, uklidnit to. "Jinak by neodvedl Iris a nenechal nás tu samotné." dodá vysvětlení a zvedne hlavu, aby se narovnala a zadívala se mu opět do tváře, konkrétně však na jeho rty s tichou prosbou v očích.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Jean-Babtiste d'Auvergne

Jean-Babtiste d'Auvergne

Posts : 134
Join date : 30. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyWed Aug 14, 2019 11:52 am

,,Ani ty co milujeme nemůžeme donutit k tomu, aby se chovali tak jak si přejeme..." tichý povzdech, skoro neznatelný. Ví to, zkoušel to. Ne jedenou. Teď je ale potřeba, aby si to alespoň trochu do své hlavičky nechala proklouznout i ona, klidně pomaličku, jen po částech. Věří tomu, že by jí to pomohlo od trápení, nebude na ni ale naléhat. Je brzy. A navíc jak řekl, nikam od ní přece neodejde. ,,Nakonec ale nezbývá nic jiného, než jejich rozhodnutí přijmout. Vždycky to není jednoduché, zvlášť, když máš na něco jiný pohled než ten člověk..." ona to zvládne. Je silná, i když si teď tak nepřipadá. Jeho malé velké sluníčko. Navíc, kdyby se teď přece jen stáhly až moc husté mraky, klidně s ní bouřku přečká. Jednu, dvě, deset. Na tom nezáleží. Vlastně by nejspíš s relativním klidem snesl i to, kdyby se rozhodla si právě na něm vylít svůj smutek a zlost na celý svět. ,,Proto jsem tu já." Tichá, konejšivá slova přijdou po tom, co se ozve se svou námitkou, doprovodí je jemným pohlazením po pečlivě sepnutých vlasech. Vypadá starší, když je má svázané. Snad i trochu přísnější. A přece její povzdech odráží téměř dětskou, zranitelnou touhu po ochraně, vedení, po tom zbavit se až příliš těžkých povinností. Prsty dál tiše putuje po zkrocených hnědých pramenech. Přál by si, aby jí něco z toho mohl dát, připadá mu ale, že by jí hrdost bránila v tom to jen tak přijmout. ,,Také víš, co máš dělat. A kdyby se přece jen stalo že ne, stojím hned vedle tebe. A ta mnou pár dalších modrých bláznů." Tedy teď. Ještě na pár týdnů, možná měsíců. Pak ti ostatní modří zmizí. On... on možná ne. Ne s takovou jistotou s jakou si to myslel jen před pár dny.
Maličko se znovu pousměje, když zmíní Seba. Nikdy snad nepotkal paličatější dítě, až na svou sestru. Na druhou stranu, jistou tvrdohlavost mají oba dva nejspíš v rodině. ,,Jsi si jistá? Vypadal spíš jako že hledá spojence k vymyšlení plánu, jak mě co nejrychleji dostat pryč." Nemyslí to vážně, ne úplně. Ale přece jen nemohl přehlédnout to, jak si ho chlapec prohlížel. Pořád platí, že je bere jako celek. Je třeba, aby ho přijali všichni, nebo to nebude fungovat. V tomhle dost dobře neexistují kompromisy. Už dokáže rozeznat ten pohled, kterým se na něj dívá. Jen si tentokrát není úplně jistý... k čertu s jeho jistotou, přišel přece pro ni. Pohladí ji po tváři, lehce vezme za paže aby ji zvedl ze země a posadil si ji do klína. Stará židle při tom maličko zanaříká, to se ale promění jen na jakýsi nepatrný zvuk v pozadí, když ji znovu jednu rukou objímá kolem uzoučkého pasu. Možná by měl něco povědět. Něco o tom, že zrovna teď by je ti dva takhle opravdu neměli vidět. Nebo o tom, že i utrápená je tou nejkrásnější bytostí, kterou kdy viděl, nejen kvůli velkým srnčím očím. Nepoví ani jedno, když jí lehce položí ruku na zátylek, aby si ji přitáhl k polibku. Docela malému, takovému co v sobě nese ujištění a útěchu, místo naléhavé vášně.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Aliénor Beaux

Aliénor Beaux

Posts : 151
Join date : 29. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyWed Aug 14, 2019 12:18 pm

Má pravdu. Samozřejmě, že má. Však také přišel o rodiče. Vlastně jsou oba sirotci, svým způsobem. Je člověk vůbec ještě sirotek v pravém slova smyslu, když se o sebe dokáží sami postarat? Nechce mít takové myšlenky. Nechce mít žádné myšlenky, jen sedět na zemi a nechat se hladit po vlasech. "Snad ještě chvilku budeš," souhlasí tiše. Chtěla by, přeje si to. Ale v tuhle chvíli se jí zdá, že se život rozhodl ji postupně připravit o všechny blízké. "Všichni jste blázni a ty největší," odfrkne si. Nemůže si pomoct. Pořád má před očima tu scénu z náměstí. Jsou to teprve dva dny, její vlastní zranění o sobě pořád dává vědět, ale přesto jí to připadá jako roky. Blízké? Považuje ho za svého blízkého? Vynoří se jí obrázek jejích dvou sourozenců. Ano, považuje. Nějak se to událo. Netuší v jakém momentu. Když ji objal nehledě na to, že oba byli od prachu a krve? Nebo to bylo, když držel v náruči malou Iris a díval se s ní na divadlo, zatímco ona s úsměvem sledovala je? Nebo ještě dřív? Netuší, ale cítí potřebu to nějak urovnat. Mezi jím a Sebem. Vlastně srovnat jenom Seba. "Jsem," odpoví prostě. "Víš, jak dokáže být výbušný. Je schopný tě začít okamžitě bez serepetiček kolem vyhazovat, kdyby tě tu nechtěl." pokrčí lehce rameny a zvedne k němu pohled. "Ať už tě tu nechal jenom proto, že si myslí, že mi jsi schopný pomoct." zašeptá a nechá se zvednou. Jen se schoulit v jeho klíně, rukou ho obejmout kolem krku a druhou položit do míst, kde tluče jeho srdce a napětí z těla se jí z větší části odplaví. Pak však spojí jejich rty a splní tak nevyslovenou prosbu.
Sobecky si bere útěchu, kterou jí nabízí a jemně slíbává ujištění z jeho rtů. Naopak se mu snaží vtisknout do těch jeho vděk, který jakoby ji v tu chvíli ovládl a jemným pohlazením po krku dát najevo svou důvěru. Důvěru v něj. Že ji, je, ještě chvíli nenechá samotné. Prodlužuje to, nechce se od jeho rtů odtrhnout, nechce se vrátit zase do reality, když ho něžně líbá, jakoby se bála, že se jí pod prsty změní v prach. A pak se jí zpoza zavřených víček vykutálí dvě osamělé slzy, které si začnou pomaličku razit cestu po jejích tvářích a až potom se odtáhne. Jen na kousek, aby se pořádně nadechla a setřela si je. A pak mu věnuje drobný úsměv, pohladí bříšky prstů po tváři a jen jako takové poškrábnutí poškrábe na strništi na bradě. Malinký záblesk jejího energického já. "Jedl jsi, než jsi šel?" zeptá se tiše a promne si spánky.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Jean-Babtiste d'Auvergne

Jean-Babtiste d'Auvergne

Posts : 134
Join date : 30. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyWed Aug 14, 2019 1:49 pm

Nad jejím odfrknutím se prostě musí usmát. Ostatně teorii o bláznech jí potvrdil už i kapitán. Konec konců je odhadla víc než dobře, celou tu sebranku v modrém. ,,Nebudu popírat, že možná trochu jsem," nebude jí to vyvracet, ani dnes, snad ani jindy. Svým způsobem to ví, stejně jako ví, že částečně, jen docela maličko, za to může připsat vinu jí. Možná to sama tuší, možná to zůstane jeho malé tajemství. Vlastně na tom ani tolik nezáleží, ne pro něj, jen je rád, že tu teď může být s ní a pro ni, když ji lehce hladí po vlasech, než si ji vezme k sobě, do tepla vlastní náruče. ,,Nenechám se tak snadno odehnat... dokud budu mít alespoň malou šanci na to, že mě přijme." Tuhle odpověď, upřímnou, vyslovenou bez velkého přemýšlení, jí dává už když ho objímá a cítí její tlapku na hrudníku. Nakonec tohle bude jeho největší slabinou, ta pro něj skoro děsivá upřímnost, co se hlásí o slovo, kdykoli je s ní. Snad nepřijde den, kdy by toho musel litovat. O tom ovšem přemýšlet nechce, ani trochu o tom přemýšlet nechce, když ji něžně políbí, skoro opatrně dalo by se říci. Nechává ji cítit jeho objetí, lehké utěšující polibky co vlastně ani nekradou dech a přece se dotýkají něčeho uvnitř něj.
Předběhne ji, když si chce setřít slzy, udělá to za ni, v jemném gestu, jen s náznakem drobného úsměvu. Neznamená to, že nesmí plakat, naopak. Je její, pro slzy i úsměv. ,,Snídal jsem?" Skutečně je to víceméně dotaz, protože tentokrát musí nad odpovědí zapřemýšlet, když ho nepouští k žádné pořádné práci ani cvičení, nemá velký hlad. Jakýkoli náznak úsměvu se ale vytratí, když ji sleduje jak si promne spánky. ,,Nejspíš jsi moc nespala, že?" Odolá pokušení dodat něco v tom smyslu, že ji pošle do postele a sbalí oba její sourozence na výlet za město. Nejspíš by mu to stejně nedovolila a navíc... navíc chce prostě být s ní. Napadne ho ale něco jiného. ,,Co kdybych se o oběd postaral já?" Kývne k ohništi, od kterého se line nenápadná vůně. ,,Vyzkoušíš si jaké je to být princezna a jen mi budeš říkat, kde co je." Nedá se říci, že by uměl vařit dobře. Ale bývá to poživatelné, většinou. Navíc se mu ten nápad docela líbí.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Aliénor Beaux

Aliénor Beaux

Posts : 151
Join date : 29. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyWed Aug 14, 2019 10:38 pm

Musí se znovu pousmát. Tyhle krátké chvilky, kdy má naprostou jistotu, že je k ní naprosto upřímný ji prostě zahřejí natolik, že to vyvolá droboučký úsměv i v takového situaci. "Neboj, pomůžu ti." slíbí potichu a v duchu počítá údery jeho srdce. Jistota. Je to jistota, že za stejnou dobu znovu udeří. Jistota toho, že dokud cítí ten tlukot, tak tu bude. Veškeré další myšlenky však zažene něžný dotek jeho rtů při kterém se k němu ještě trošku víc přivine a nechá se chýčkat. Nechá ho, aby z ní slíbal strachy a starosti a unesl její mysl na chvilku pryč od toho všeho. A také tím trošičku po boří její ochranné valy, takže se dvěma osamělým slzám podaří proklouznout. Hned zvedá ruku, že si je setře, ale i tak ji předběhne a brunetka nad tím jemným dotekem mírně přivře oči.
A na malý moment vzroste i riziko, že by se mohla rozplakat úplně. Necítí se však na to.. tedy, kdyby se tomu nebránila, tak už mu tu brečí jak nešťastná želva, ale netouží po tom, aby ji viděl s opuchlýma a rudýma očima. Ty nesluší snad nikomu. A tak se radši zase začne starat o něj. "Radila bych ti, aby ano." povytáhne při jeho otázce obočí a sjede ho pohledem, tak jak jí to umožňuje fakt, že mu sedí na klíně. "Moc ne, a bolí mě hlava." přizná se bez mučení a ruce zase spustí do klína. Opře se o něj bokem, i když jen na kratičkou chvíli. Po jeho návrhu se totiž zase napřímí a udiveně se na něj podívá. A pak se jí v očích odrazí náznak pobavení. "Dobře, normálně bych to odmítla s tím, že jsi návštěva, ale tohle prostě musím vidět." tak. Drtivá upřímnost i z její strany. Protože.. ach.. to rozhodně musí vidět. O čemž nasvědčuje i to, že mu sama hned na to sklouzne z klína a gestem ruky ho odpoklonkuje k ohništi. Pak se však lehce škodolibě ušklíbne. "Nezapomeň na to, že to budou jíst i prťata."
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Jean-Babtiste d'Auvergne

Jean-Babtiste d'Auvergne

Posts : 134
Join date : 30. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyThu Aug 15, 2019 1:05 pm

,,Je mi jasné, že to nechceš poslouchat, ale musíš se starat i o sebe, jinak se těžko postaráš o ostatní." Lehké napomenutí po tom, co se přizná k nevyspání a bolesti hlavy následuje lehoučkým líbnutím, právě na jeden z jejích bolavých spánků. Pak už je dnes ale podroben dalšímu zkoumavému pohledu, to když navrhne, že převezme alespoň trochu její práce a zkusí si poradit s obědem. ,,Jako správná návštěva bych také neměl přijít s prázdnýma rukama a stejně jsem to udělal." Skoro. Až na tu panenku a ještě jednu drobnost, kterou ale zatím schovává v kapsách, protože ta je určena pro Seba. Nebohé Ali dnes nedonesl nic krom sebe. Snad to alespoň trochu stačí. Takže když mu sklouzne z klína postaví se, se stejnou měrou odhodlaným a nejistým výrazem, sundá si kabát který přehodí přes opěradlo a nechá se gestem odeslat k ohništi a kotlíku. Hrnci. Prostě k té věci, ve které se teď cosi pomalu vaří. ,,Žádný alkohol a nic pálivého?" Ujistí se o základních pravidlech toho, jak má vypadat 'jídlo pro prťata' s nepatrným úšklebkem značícím jasnou nadsázku.
Prvním krokem který ho napadne a zdá se snad i docela logický je prozkoumat to, co Ali vlastně už začala vařit. Trocha masa a pár bylinek ve vývaru, základ jídla všech prostých lidí. Vlastně má štěstí v tom, že se už dál nemusí starat o nějaké ochucení. Mělo by stačit... ,,Máš tu nějakou zeleninu? Brambory, nebo mrkev?" Je si docela jistý, že pokud se něco takového najde, dovede si docela dobře poradit s očištěním a nakrájením. Navíc by pak už mohl stačit jen chleba. Ta myšlenka ho vlastně zarazí uprostřed pohybu. ,,Ali... neuvrtal jsem se právě k tomu, že vám upeču chleba, že ne? Protože u toho bych za výsledek asi vážně ručit nemohl. Leda bys nakonec přece jen propůjčila alespoň jednu svou ručku na pomoc." Vlastně by to nemuselo být špatné, udělat něco společně. Něco užitečného. Už jen ta představa ve které díky úsilí jich obou něco vzniká se mu zamlouvá.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Aliénor Beaux

Aliénor Beaux

Posts : 151
Join date : 29. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyThu Aug 15, 2019 1:25 pm

Má pravdu v tom, že se jí to nelíbí. Poslouchat takové věci. Z velké části právě kvůli tomu, že jsou pravdivé. A takové se snad nikomu neposlouchá snadno. "Starám, tak abych fungovala." zamumlá tiše a trošičku se začepíří. Možná jí to jen vrací. To téměř násilné držení v posteli druhý den po dožínkách, když se to ráno ještě na pár hodin zdržela, aby se ujistila, že bude ještě alespoň malou chvíli odpočívat. Ano. To to bude. Jeho pomsta. I když.. dá se nazývat pomstou to, že je tu teď s ní? Že ji utěšuje a stará se o ni. Tiše si povzdechne a zavrtí hlavou. "A ta panenka?" povytáhne na něj s jemným úšklebkem obočí. Ani se s ním nesnaží dohadovat o tom, že to neměl dělat. Udělala by to. Tehdy, kdy by Iris nevěděla, že tu něco takového je. Teď už je to předem prohraný boj. Ani Ali by neměla to srdce jí ji vzít poté, co viděla ta zářící očka.
Místo toho ho tedy pustí k vaření. Jakmile se zvedne ze židle, tak si to místo uzurpuje pro sebe a tiše ho s jemným pobavením sleduje. "Opovaž se mi opít nejmladší dítě," rýpne si s mírným úsměvem a tím i souhlasí s jeho otázkou. Pár chvil ticha, když mladý pán zkoumá, co už stihla sama napáchat. "Můžeš si jít vyhrabat za domek," nabídne mu. Pak však vstane a podá mu bedničku s kořenovou zeleninou, kterou předtím zasunula pod lavici, aby se o ni Iris nepřerazila. Zůstane pak stát kousek od něj a kouká mu pod ruce. Už už má tendence si začít tiše pobrukovat, jak to dělá při práci, i když se jenom kouká na to, jak s vařením zápolí někdo jiný, ale zarazí ji Jeanův zásek. "Copak?" stihne se ještě zeptat, než si poslechne jeho krátký monolog. A v tu chvíli se svou škodolibost ani nesnaží skrývat. "Těsno kyne venku na sluníčku, drahý." odpoví mu sladce a natáhne k němu jednu ruku. "Ale jednou bych ti mohla pomoct." dodá shovívavě. "Ale ta mi nestačí k tomu, abych ho přinesla." poznamená a s uculením postaví na stůl hrubý pytlík mouky.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Jean-Babtiste d'Auvergne

Jean-Babtiste d'Auvergne

Posts : 134
Join date : 30. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyThu Aug 15, 2019 1:52 pm

Přikývne nad tím maličko rýpavým varováním. Nebere to zle, jak by také mohl. Od ní. Navíc rozhodně ví, že jí to může téměř okamžitě vrátit. ,,Prostřední tedy můžu? A to nejstarší..." kdyby měla jen trochu lepší náladu skoro by se bál, že si do něj po takové poznámce rýpne i fyzicky. Skoro je ovšem klíčové slovo. Navíc už se vážně téměř chystá k tomu, že mimo na kuchaře si bude hrát i na zahradníka, když je odeslán na zahrádku. Udělal by to bez velkých protestů, ostatně jedna z věcí kterou se mušketýři naučí docela rychle je poslouchat. Když se jim to zrovna hodí. Od tohohle osudu je ale brzy zachráněn bedýnkou se směsí zeleniny, takže stačí aby z ní vylovil co potřebuje a pustil se do škrabání, loupání, krájení a dalších činností. Nedá se říct, že by byly zrovna uspokojivé, stejně jako různě velké kostičky a kolečka, která vyprodukuje. ,,Bernard tohle dělá každý den. Pro všechny..." jen hlasitě pronesená úvaha, nic víc. Jistě, není na to sám, ale i tak by si s ním místo měnil jen nerad. Možná v něm pořád zůstává špetka šlechtické rozmazlenosti. Hromádka zeleniny ale úspěšně narůstá až do doby, než si uvědomí další podstatnou věc, která ho donutí ustat v pohybu.
,,Drahý?" Mírně povytažené obočí, spokojené, téměř kočičí zavrnění, co se mu vkrade do tónu hlasu, když po ní opakuje to slovo. Natažené ručky nabízející shovívavou pomoc využije k tomu, aby za ni k sobě Ali lehce přitáhl. ,,Když mi tak povíš ještě jednou, třeba to nakonec zvládnu docela sám..." je tak trochu jako nějaký hloupý zamilovaný kluk, rozhodně víc než jako rozumný dospělý muž kterým by měl být, když si nenápadně vynucuje to, že chce tohle oslovení slyše znovu, tentokrát vážně. Neměl by. Ne v téhle situaci a tak brzy. Obecně ale dělá docela dost věcí, co se nemají, když na pár chvil drží slučníko v láskyplné pasti mezi sebou a stolem, na který odložila pytlík s moukou, když se jí jen lehoučce otře rty o ušní lalůček a krček, než ji nechá aby mu utekla, pokud si to bude přát. Protože... přece jen, musí uvařit, ne? Musí hodit zeleninu k masu a musí donést těsto na chleba.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Aliénor Beaux

Aliénor Beaux

Posts : 151
Join date : 29. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyThu Aug 15, 2019 2:19 pm

Chytil se toho. Samozřejmě, že se toho musel chytit. "U prostředního to rozhodně nebude poprvé," dodá a protočí oči. "A u nejstaršího se ti to už povedlo." poznamená a pak už se radši natáhne pro bedničku zeleniny. Následující chvíle zůstane potichu a nechá ho, ať se soustředí na svůj úděl, od kterého se ostatně uvrtal on sám. O to zábavnější je sledovat ho. Pozorovat silně mužské ruce, které svírají poměrně malý nůž, tak akorát do její ručky a snaží se nakrájet kusy zeleniny na malé kousíčky. "Otrava, co?" neodpustí si, i když jeho slova jsou určitě jen myšlenkou, vyslovenou nahlas. "Člověk by řekl, že když umíš zacházet s dýkou, tak i s nožem." pobaveně se uculí s pohledem upřeným na různorodou směs zeleniny různých velikostí a tvarů.
Aby bylo její pobavení dovršeno, tak se pustí ještě o debaty o chlebu. Původně ho toho chtěla ušetřit, ale když už to tak hezky zmínil.. Ale ona je hodná a nevinná dívka. Nebude ho přeci trápit. Nabídne mu tedy doslova jednu ruku k dílu. Boží vůle, osud, nebo karma, jak chcete jí to však hned vrátí, když se jí do tváří vžene náznak červeně. To oslovení. Nějak jí to vyklouzlo. Myšleno z legrace a jen jako další z mnoha pošťouchnutích. Ale ten tón jeho hlasu a náhlá blízkost, když se z ničeho nic octne mezi ním a stolem. "Docela sám?" opakuje po něm poslední dvě slova s jemným náznakem pochyb. Upřímně je si naprosto jistá tím, že syrové kynuté těsno možná nikdy ani pořádně neviděl, natož, aby ho zadělával a zacházel s ním. V tom však ucítí jemná dotek jeho rtů a docela tichoučce vydechne. Dlaní ho pohladí po hrudi, skrytou jen za bílou košilí a na chvíli zavře oči. "I tak ti s ním pomůžu. Nechci, aby se všechen zdrcl." dostane ze sebe nakonec s jistými obtížemi. "Drahý." dodá šeptem.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Jean-Babtiste d'Auvergne

Jean-Babtiste d'Auvergne

Posts : 134
Join date : 30. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyThu Aug 15, 2019 3:12 pm

Nedá se sice říci, že by se snažil nějak... přehnaně, ale snaží se minimálně přiměřeně. Když krájí všechny ty věci. Zcela viditelně to ale nestačí k tomu, aby vytvořil jakkoli souměrnou směs, takže s mírně poraženeckým výrazem přeběhne pohledem z nesourodých kostiček na tvář Ali. ,,Nepřátele většinou nekrájíš do guláše... tedy doufám, že to není běžná praktika." Zamyšleně nakrčené obočí prozrazuje, že nad tím vážně chvíli dumá, než tu myšlenku raději hodně rychle zažene kamsi daleko. Mimo jiné i to, že ho popadne náhlá starost o pečivo a další... věci. Prostě si nemůže nechat ujít tuhle situaci, do které se sama mimoděk zapletla a která jí zbarvila tváře do červena. ,,Mhm... docela sám. I když s tebou by to jistě bylo mnohem zábavnější." Šeptá jí do jemné kůže. O pečení, samozřejmě. Je to slušný a rozumný muž. Skoro. Proto se poté také narovná, odtáhne dost na to, aby se mohla volně nadechnout, v očích jen náznak hravých jiskřiček vyvolaných tím zašeptaným oslovením. Navíc v nejmenším nepochybuje o tom, že kdyby chleba docela sám dělal, byl by nakonec použitelný možná tak maximálně jako improvizovaná zbraň, nebo na rozbíjení oken.
,,Asi bychom si měli pospíšit, než se ti dva vrátí. Určitě budou mít hlad." Nevypadá na to, že by se mu moc chtělo spěchat. Na druhou stranu ale skutečně disponuje jistým smyslem pro povinnost, který ho nakonec donutí nechat její drobnou packu po jeho košili sklouznout, když se otočí aby do kotlíku vysypal nakrájenou zeleninu a vzápětí na chviličku vyšel ze dveří pro mísu s těstem. Pravda, venku nejprve pro jistotu nakoukne pod plátno kterým je zakrytá. Jen aby se ujistil, že se skutečně vrátí s tím pro co přišel a ne třeba s nějakými zbytky, nebo kdo ví čím. ,,Takže... jak přesně má tohle fungovat?" Zeptá se a ani neskrývá jisté rozpaky, prohlíží si těsto v míse co odložil na stůl s jistou nedůvěrou. Vypadá to měkce a podezřele lepivě. Ve chvíli, kdy má pocit, že ho Ali úplně nesleduje do nadýchané hroudy zaboří prst a nechá v ní důlek jen pomaličku se vracející do původního tvaru.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Aliénor Beaux

Aliénor Beaux

Posts : 151
Join date : 29. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyThu Aug 15, 2019 3:42 pm

Ne, radši to nebude komentovat. Především hlavně proto, že netuší, co na to říct. O čemž svědčí i mírně zaražený výraz. Opravdu o něčem takovém přemýšlí? Ne, ona si to rozhodně nebude předsta- No fuj. lehce se nad tou myšlenkou otřese a nechává to plavat. Odplavat nejlépe po říčce kousek za domkem kamsi do Anglie. S čímž jí pomůže i sám Jean. A to tím, co v následujících chvílích vyvádí. Opět se lehce zachvěje, ale tentokrát rozhodně ne kvůli nějaké myšlence či představě, které obsahuje fuj. To je to poslední co se dá o šeptaných slovech, když jeho horký dech ovane její krk, říct. Tiše si odkašle, s pohledem upřeným na svou vlastní ruku. Na to, jak po chvilce začne sklouzávat a zhluboka se nadechne. Jakoby předtím neměla dostatek prostoru i na tak základní činnost.
"Máš pravdu, tak šup. Dvě ruce musí být rychlejší, než jedna." podotkne energicky, snažíc se zakrýt svou slabou chvilku a vděčná za chvilku o samotě si na krátký moment přiloží dlaně na hořící tváře. Pak už rozdělá pytel a vysype na stůl dvě hromádky mouky. Ještě dojde trochu přiložit do pece, i když si u toho s chutí tiše zakleje, protože to vedro je skoro k nevydržení. Zrovna zavírá dvířka, když těsto přistane na stole a vrátí se i k jeho doručovateli. "Jako každé druhé těsto." rýpne si a stejně tak, jak se jasně odráží rozpaky na jeho tváři, tak na té její pobavení. Ještě se natáhne pro nůž, který otře do hadříku a pak už si mísu přitáhne k sobě. Na malinký moment se zarazí a kouká na důlek. Cukne jí koutek a postranně se podívá na Jeana. Jak malý. "Že by se do něj dostala Iris, než odešli," zamumlá. S tím, že je naprosto jasné, že to Iris nebyla. Ale co už. Namouční si ruce a těsto opatrně vyklopí doprostřed ruce. "Musíš si pořádně namoučnit ruce." upozorní ho, zatímco těsto dělí na pár menších kousků. Rychleji se upečou. A také plánuje jeden bochánek pak zabalit Jeanovi. Jeden kousek plácne před Jeana do jeho hromádky mouky a postaví se ke své. "Musíš s tím zacházet opatrně. Žádné házení, nebo zplácávání. Musí zůstat hezky nadýchané, takže s ním budeš zacházet jemně, jako.." krátce se zamyslí, aby vymyslela přirovnání, které mu bude blízké. A také, že ho vymyslí. "se ženou. Ta by ti taky nepoděkovala, kdybys s ní házel o zem." minimálně ona ne. Posype těsto ještě trochou mouky a začne ho pomalinku hníst, tak, aby Jean stačil sledovat a kopírovat její pohyby. "A když bude hezky vláčné, tak ho takhle hezky vytvaruješ do malého bochníčku." promluví po chvíli a spokojeně se zadívá na své dílo a pak se podívá Jeanovi přes rameno, aby se podívala, jak se vede jemu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Jean-Babtiste d'Auvergne

Jean-Babtiste d'Auvergne

Posts : 134
Join date : 30. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyThu Aug 15, 2019 4:25 pm

S mírně usměvavým 'rozkaz, kapitáne!' zmizel ze dveří pro těsto. Nalezl ho docela úspěšně dokonce se po pár schůdcích vrátil i bez toho, aby ho vyklopil, nebo bez jiné katastrofy. I tak má ale pocit, že se jedna neodvratně blíží a nejspíš nastane v momentě, kdy se s tou mírně podezřelou hmotou bude muset seznámit důkladněji. Proto tentokrát i její rýpnutí přejde mlčky. Také proto, že on si mezi tím rýpl do těsta, pravda. A ta věc to na sobě nechává vidět ještě, když si Ali mísu přetáhne k sobě. Tiché zabručení by mohlo být docela stejně souhlasem jako nesouhlasem nad tím, že onen důlek provedla Iris a on je docela spokojený s tím, že po něm není vyžadováno doslovné přiznání. Raději podle návodu namouční ruce. I to je poměrně... složitý úkol, tedy dle jeho soudu. Ono se to řekne, namoučnit ruce. Nenapadlo ho včas vytáhnout rukávy, jediné štěstí je, že má bílou a ne černou košili. ,,Ale když na to sáhnu, tak se to přece... zplánce samo." Několikrát do kousku těsta co se před ním ocitl zkusmo šťouchne, jako kdyby zjišťoval, jestli na něj nehodlá zaútočit. Pak se ale nakonec přece jen pokusí řídit dalšími instrukcemi, napodobovat pohyby, které odkoukává od Ali. Trochu mu to připomíná to, když si děti na ulici hrají s blátem. Navíc zrovna jeho kousek se v cosi podobného lepivému blátu pomalu mění. Přichycuje se ke stolu i k jeho rukám a odmítá držet jakýkoli požadovaný tvar. Ani to, že se na budoucí chleba mračí moc nepomáhá. ,,To se ti snadno řekne..." prý hezky vytvarovat. Zkusmo nadzdvihne ruku s těstem, které se až po chvilce pomalu odlepí od jeho dlaně a dopadne na stůl, kde zvíří malé obláčky mouky.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Aliénor Beaux

Aliénor Beaux

Posts : 151
Join date : 29. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyThu Aug 15, 2019 5:26 pm

"Ne, když na to sáhneš správně." ne. Prostě nemůže odolat, aby si do něj znovu nerýpna. Už jen jak u toho stojí, s tím pohledem v očích, působí hrozně komicky. Chlap jako hora, poradí si s mnohačetnou přesilou a nakonec ho položí na lopatky kynuté těsto. Ale zdrží se jakýchkoliv dalších poznámek. Hodné pochvaly je už to, jak tomu čelí statečně. A proto mu s lehkým úsměvem začne ukazovat jak by s ním měl nakládat. Jde opravdu pomaličku, na její vkus, ale radši se během toho nedívá na to, co vyvádí Jean. Sama si totiž velmi živě vybavuje vlastní začátky. Před lety, když ještě musela klečet na židli.
Stočí k němu pohled až ve chvíli, když sám promluví. Kouká se na tu hrudku.. čehosi, co se pomalu odlepuje od jeho ruky a jakmile se ozve to tiché žuch, tak už to nevydrží a rozesměje se. Neměla by. Ne v takové době, ne, když má na sobě samou černou. Něco jí říká, že se od ní očekává něco jiného. Ale s ním jaksi.. dělá věci, které by neměla. A tak se rozesměje. "Máš tam málo mouky, počkej." zavrtí hlavou a přitáhne pytlík blíž k němu. Sama se pak protáhle pod jeho zvednutou paží, aby zůstala stát před ním, protože jí to přijde praktičtější, než kdyby to bylo naopak. "Obal si ruce pořádně moukou a promni je o sebe. Těsto pak samo opadá." poradí mu a zadívá se na tu hroudu. Posype jí moukou a jakmile se ujistí, že Jeanovi ruce už nelepí, tolik, tak ho gestem pobídne, aby je položil na ty její, když se sama ponoří do těsta a začne ho zpracovávat. "Vidíš, jemně. S citem, Jeane!" uchechtne se a ruce vytáhne. Ještě jednou pomouční ty jeho a připlácne je na těsno. Naopak teď překryje ty jeho svýma a začne ho pomalu vést. "Kdyby tu teď byl Seb, tak tohle do večera ví celé kasárny." uculí se a v duchu se rozhodne, že zbytek pak už udělá pro jistotu sama, aby jedli ještě než se setmí. "Máš povolení se mi za tohle pomstít." pronese ještě. "Příště přijdu za tebou já a necháš mě udělat něco z tvého soudku." a skončí to katastrofou. Tím si je jistá.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Jean-Babtiste d'Auvergne

Jean-Babtiste d'Auvergne

Posts : 134
Join date : 30. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyThu Aug 15, 2019 5:41 pm

Správně, správně... brumlá si dál jako nespokojený medvěd, když se potýká s tou čím dál zákeřnější a lepivější věcí. Vážně to zkouší, jenže tohle je zkrátka něco, co z veškerého jeho vzdělání nějak vypadlo. Pečení chleba. V životě si nemyslel, že by něco takového někdy dobrovolně dělal. A přece tu teď stojí, s hroudou těsta pomalu se odlepující od jeho ruky a pomalu se tváří jako boží umučení. Tedy tvářil by se, nebýt toho smíchu, při kterém mu samotném zacukají koutky, než se roztáhnou do trochu nejistého úsměvu. Než se pak naděje, Ali se znovu sama lapí mezi něj a stůl, znovu se mu o nos otře bylinková vůně vlasů. Ani maličko mu to nevadí. Ten smích, který způsobil svojí vlastní nepraktickou nemotorností, její blízkost ani další pokyny, co zkouší následovat, takže na stůl za chvíli z rukou sežmoulá pár smutných pozůstatků těsta. ,,Nejspíš máš pravdu," usoudí ohledně poznámky o upovídaném mladším sourozenci. ,,Všichni by věděli, že jsi ta nejodvážnější bojovnice se zákeřným lepivým těstem." A že on je trouba. To by pro některé možná nebyla taková novinka. A tak dál víceméně statečně a hlavně s šikovným vedením válčí s hroudou těsta co postupně, světe div se, skutečně získává jakýsi tvar, lehce při tom objímá své malé sluníčko a svět je zase na chviličku v pořádku. ,,Jsi si jistá, že si úplně maličkou pomstu nezasloužíš hned?" Hravou otázku následuje lehký polibek na krk tak šikovně odhalený sepnutými vlasy a záhy na to zákeřný útok zamoučněným prstem na její tvář, kde po sobě nechá bílou šmouhu.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Aliénor Beaux

Aliénor Beaux

Posts : 151
Join date : 29. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyThu Aug 15, 2019 6:01 pm

Znovu se tiše uchichtne. "Není to zas tak složité." pokrčí lehce rameny. Ještě se chvíli společnými silami perou s Jeanovým přídělem. Pár posledních pohybů a odsouvá ho k tomu jejími a hned se natáhne a přitahuje si předpolední kousek. To už si Jeanovu pomoct nevyžádá a místo toho začne zručnými a úspornými pohyby zpracovávat těsto sama. A to zrovna ve chvíli, kdy ji přepadne za zálohy a dostane ten drobný polibek na krk. "Mušketýrská čestnost k pohledání," zamumlá s výdechem a zavrtí hlavou. Což se jí potvrdí i druhým marným soubojem, kdy ani nedostane šanci se bránit, protože je ponořená v těstě a z něhož si odnese na památku bílou šmouhu na tváři. Nespokojeně se zamračí a natočí se k němu alespoň bokem. "Ne," zareaguje. "Já jsem ta nevinná z nás dvou, pamatuješ?" znovu se otočí čelem ke stolu, aby dohňácala i tenhle bochníček a hned se pustila do posledního. Jenže se trochu zahne, ustoupí od stolu o droboučký krůček a, samozřejmě čistě omylem, se o něj otře zadečkem. "Co kdybys zkontroloval ten vývar, než to tu dodělám. A pak mi můžeš přinést vál, je vedle kamen, abychom dali péct ten chleba." pobídne ho s nevinným úšklebkem a pohled od těsta radši ani nezvedá.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Jean-Babtiste d'Auvergne

Jean-Babtiste d'Auvergne

Posts : 134
Join date : 30. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyThu Aug 15, 2019 6:26 pm

Stvořili cosi co by mohlo skutečně být nazýváno bochánkem a jemu to udělá překvapivou radost, když tu souměrnou věc pozoruje. Ještě, že ho v tu chvíli Ali nevidí, docela jistě by si do něj zase trochu rýpla. A jak se ukáže, vidět ho k tomu ani nepotřebuje. ,,Jen se přiznej, že jsi ráda za to, že si můžeš stěžovat na něco takového..." možná je to trochu moc sebevědomé, ale předpokládá, že kdyby jí jeho pozornost byla nepříjemná, už dávno by mu to dala najevo mnohem, mnohem výrazněji. ,,Nevinná? A tím jsi si úplně jistá, sluníčko?" Tohle už bylo zcela nepokrytě drzé, ale na druhou stranu až příliš lákavé. Navíc si to sama tak trochu zaslouží, za ten určitě jen náhodný dotek. Než aby provedl něco dalšího a rukama od mouky jí mimo tváře zamazal i černé šaty raději se zavrtěním hlavou celkem pokorně ustoupí, ruce si opláchne, letmo otře a konečně si i vyroluje zamazané rukávy. Lepší pozdě nežli později.
,,Hm, myslím, že to není úplně špatné.." měl sice vývar zkontrolovat, ale ochutnávka do toho jistě spadá taky. Jen maličká. A doplněná tím klukovským, trochu provinilým úsměvem, co tak dobře umí. Usmívá se ještě když odloží vařečku... měchačku? naběračku?, když prostě odloží tu věc kterou ochutnával a vyloví docela rozměrný vál, který donese Ali. ,,Mám se pak podívat po těch dvou, nebo myslíš, že je přiláká vůně?" Přece jen, pokud je tohle oběd, nejspíš už budou mít docela hlad. Ani by se příliš nedivil tomu, kdyby zjistili, že kolem chaloupky šmejdí jako psi kolem řeznictví.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Aliénor Beaux

Aliénor Beaux

Posts : 151
Join date : 29. 06. 19

Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux EmptyThu Aug 15, 2019 6:58 pm

"Alan ti ráno půjčil půlku svého sebevědomí?" otáže se s jemným úšklebkem. Samozřejmě, že je ráda. Je to jasné jemu, je to jasné jí, ale přeci to nepřizná nahlas. To by nešlo. Místo toho se rozhodně hrát si na malou chvíli na naprosto nevinnou duši. Slovně. Fyzicky samozřejmě udělá pravý opak. Nevinně. Tedy tak, jak jen něco takového nevinně udělat jde, že? "Ještě chvíli pokoušej osud a praštím tě." upozorní ho předem a s úsměvem zavrtí hlavou. Vyhrála. Ha! v duchu si zatancuje vítězný taneček, když od ní odstoupí a ujme se úkolů, které mu tak nějak zadala. Tedy, doporučila, aby udělal.
Zaslechne však za sebou podezřelé zvuky a když promluví, tak se k němu i natočí. Už se nadechuje, že ho sjede, jako Seba, když dělá to samé, ale.. ten jeho kukuč. "Ach jo.." ozve se jen a dotvaruje poslední bochníček. Opráší si ruce, zběžně si je opláchne a sáhne po váčku s kmínem, kterým budoucí chleby posype. "Jestli umíš nahlas hvízdat, tak stačí, když si stoupneš mezi dveře. Jinak je můžeš nechat být. Však oni přijdou." pousměje se a s naloženým válem se vydá k peci do které začne bochníčky ládovat. "Jeden si pak vezmeš sebou." oznámí mu. Žádná otázka.
Oklepe si z šatů mouky. "Černá je hrozně nepraktická." zamrmlá tiše. "Jak dlouho tu s námi pobudeš? Máš ještě dneska nějaké povinnosti?" sice se ptá mile, ale její výraz mu radí, aby pro ni měl negativní odpověď.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi Online
Sponsored content




Domek rodiny Beaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Domek rodiny Beaux   Domek rodiny Beaux Empty

Návrat nahoru Goto down
 
Domek rodiny Beaux
Návrat nahoru 
Strana 1 z 3Jdi na stránku : 1, 2, 3  Next

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
World Without End :: Ubytování postav-
Přejdi na: